Pořadatelům zářijového pražského Philips International Jazz Festivalu se v osobě irského zpěváka Vana Morrisona podařilo získat skutečného giganta. A nepůjde tu zdaleka jen o jazz. Van Morrison vystoupí v Sazka Areně 18. září jako hlavní host.
Devětapadesátiletý belfastský rodák si za svoji letitou hudební kariéru vysloužil všechny představitelné superlativy. Jeho alba se pravidelně objevují ve výčtu nejlepších rockových nahrávek historie, za svého guru ho vždy považovali U2 či Sinéad O´Connor. Díky přesahům do jazzu, soulu, rhythm’n‘blues či keltského folku se nikdy nestal klasickou mainstreamovou hvězdou, ale v očích svých příznivců je doslova kultovní postavou. Proč?
Odpověď je zakódována jen a jen v Morrisonově hudbě. Od prvních nahrávek se skupinou Them v šedesátých letech, kdy jeho řezavý, v té době tak trochu jaggerovský hlas vystřelil na špičky britských hitparád písně Gloria či Brown Eyed Girl, přes nádherné poloakustické album Astral Weeks. Přes návrat k vlastním hudebním kořenům v podobě desky Irish Heartbeat s dublinskou folkovou kapelou Chieftains až po Too Long in Exile, na němž si přizvukuje s černým patriarchou blues Johnem Lee Hookerem.
Van Morrison se už léta s jistotou pohybuje po cestě, na jejímž počátku byl střet inspirativní irské hudební tradice s hromadou desek černošské muziky, pilně shromažďovaných jeho otcem. Soul a blues jsou určující pro jeho hlasový projev: dravý i nostalgický, schopný mimořádného nasazení ve výškách i pobrukování na hranici slyšitelnosti, výkřiků i naléhavého šepotu, přesného soulového frázování, zpěvu cezeného skrze zuby do foukací harmoniky i okamžitých improvizací zdánlivě mimo melodickou linku. Samostatnou kapitolou ve výčtu Morrisonových jedinečností jsou texty. V jednom rozhovoru se nazval především irským básníkem a řada textů jeho písní skutečně působí jako samostatná poezie. V rozsáhlých meditativních plochách některých svých nahrávek se v textech vrací na místa dětství, zpívá o bolesti i rozkoši z lásky, dovolává se boha, ulic v Belfastu či hukotu příboje na Coney Islandu.
Jeho koncerty bývají extatickým zážitkem. Muž s vizáží nenápadného stárnoucího tatíka, obvykle oděný do černého saka, diriguje kapelu za svými zády nenápadnými gesty, dokáže ji mávnutím ruky utišit do pianissima, a vzápětí ji výkřikem Wake up! přiměje k erupci strhující muziky. Podle dostupných referencí je fenomenální Ir poslední dobou ve skvělé formě. Praha má štěstí.
Philips International Jazz Festival
18. září, Sazka Arena Praha
Vedle Vana Morrisona zahraje v Sazka Areně Mr. Acker Bilk, vynikající pětasedmdesátiletý klarinetista, který se do Prahy vrací po čtyřiceti letech! Ambicí festivalu je představit průřez současnými podobami jazzu, a ty bude reprezentovat rovněž Richard Müller, americká formace Spyro Gyra, Dan Bárta, Jiří Stivín a Béla Szakcsi Laktos z Maďarska.
„Snažili jsme se přijít s konceptem, který naplní představy milovníků jazzu a neodradí ty, pro které je jazz velkou neznámou,“ říká Jan Pešout, který spolu s Jaroslavem Stankem z agentury 10:15 Promotion připravil dramaturgii festivalu. „Proto je i výběr umělců postaven tak, že jsme vsadili nejen na ty, ke kterým jazz neodmyslitelně patří, ale také na ty, kteří nemají stoprocentní jazzový repertoár.“ I když to tak na první pohled nevypadá, Jan Pešout tvrdí, že na své si přijdou i milovníci jazzu v komornějším prostředí, kam přece jen patří obvykleji než do sportovních hal. „Festival pojede na třech pódiích, začínáme vlastně už u vchodu, kde před plánovaným otevřením začínají hrát na venkovní scéně mladé české kapely. Uvnitř haly jsme využili nejen velký sál, ale také restauraci Lokomotivka, kde chceme navodit uzavřenější klubovou atmosféru,” říká dramaturg a manažer festivalu.
Vstupenky v cenách 390, 690, 990, 1590 a 3990 Kč se prodávají na terminálech společnosti Sazka. Podrobné informace o festivalu i samotných umělcích naleznete na internetové stránce festivalu www.philips.cz.
Ruud Jona
Mám rád vzrušující příběhy
Ruud Jona, generální ředitel společnosti Philips v České republice a střední Evropě, říká, že má jazz rád, ale za jeho fanouška se nepovažuje. Přesto přivedl do Prahy ojedinělý jazzový projekt.
Je záměrem společnosti Philips v Česku vytvářet povědomí o souvislosti značky a nekomerční hudby?
Rádi bychom jazz představili co nejširšímu publiku. Vůbec poprvé se v České republice objeví taková sestava světových jazzmanů, a to pro tisícovky lidí a v průběhu jednoho dne. Rádi bychom, aby si lidé uvědomili, že jazz je blízký i umělcům, které považují za reprezentanty easy music, rockové nebo soulové hudby. Věříme, že takto výjimečný projekt zviditelní jak jazz, tak značku Philips a značky našich partnerů.
Proč zrovna jazzový festival? Máte vy sám kladný vztah k jazzu?
Chtěli bychom poskytnout návštěvníkům možnost, aby mohli jazz pro sebe objevit, aby se přesvědčili, že je to stejná hodnota jako třeba klasická hudba. Já sám mám jazz rád, ale nedovolím si nazývat se jeho fanouškem. Moc se mi líbily Philips International Jazz Festivaly, které jsem po světě navštívil, a v Praze občas zajdu do Jazz Clubu Agharta. Těším se zejména na skupinu Spyro Gyra, kterou jsem slyšel živě hrát a která letos vydala nové CD The Deep End. Takže jsem zvědav, jak budou jejich nové skladby znít naživo.
Jakou hudbu posloucháte? A je něco z české kultury či pražské kulturní scény, co vás oslovuje?
Musím přiznat, že mám rád jazzovou hudbu, jakou hraje třeba Diana Krall, Norah Jones a mnoho dalších. Mým nejoblíbenějším literárním autorem je Wilbur Smith. Mám moc rád jeho romány, které jsou postaveny na silných, složitých a vzrušujících příbězích. Od té doby, kdy jsem se do Prahy před dvěma lety přistěhoval, nepřestávám obdivovat její centrum: nepřeberné množství historických budov různých slohů, tvarů, barev. Jsou citlivě rekonstruovány a většina je skvěle udržovaná.
Pořádá Philips jazzové festivaly i jinde v Evropě, nebo jde o českou specialitu?
Spojení společnosti Philips s hudbou, ať už klasikou, jazzem nebo dalšími žánry, je tradiční. Jazz podporujeme v několika zemích jižní Asie, v Nizozemsku a v dalších místech. Je na zvážení každého národního zastoupení společnosti, jak co nejlépe naplnit pravidla společnosti pro její prezentaci veřejnosti. V České republice jsme zvolili jazz v této dosud neobjevené formě.
Jde v případě zářijového festivalu o jednorázovou akci, nebo - jak název napovídá - by měla založit nějakou sérii podobných festivalů?
Jsme rádi, že se nám podařilo najít partnery podobného smýšlení a projekt s nimi realizovat. Všichni do festivalu jdeme s přesvědčením, že po prvním ročníku jich bude ještě mnoho následovat. Před začátkem prací na festivalu jsme si nechali udělat průzkum, abychom zjistili, jaký je o jazz zájem. Výsledky nám velmi pomohly při určování jeho konečné podoby.
