Česká spořitelna a Komerční banka financují své krachující matky
Pokroucenými daty a jejich negativními interpretacemi se koncem února obul prestižní ekonomický tisk v rámci kritiky regionu střední a východní Evropy i do České republiky. Wall Street Jounal napsal, že regionu střední a východní Evropy může hrozit ekonomický kolaps a že i „v dříve silných ekonomikách jako Polsko a Česká republika kolabují měny“. Financial Times k tomu přidal, že region je extrémně zadlužený u zahraničních bank, jen do České republiky podle růžového listu zahraniční banky půjčily k 30. září 2008 192 miliard dolarů (tedy asi čtyři biliony korun). A nakonec se přidal The Economist, který v komentáři Argentina na Dunaji uvedl, že padající měna způsobuje v zemích, jako je Polsko a Česká republika, agónii domácností, jež si braly hypotéky ve švýcarských francích a v eurech a nyní nemají na splácení.
ÚDAJE VYCUCANÉ Z PRSTU
Realita ekonomických čísel v České republice, ačkoli krize udeřila, je ale diametrálně odlišná. Pokles koruny vůči euru zhruba o šest procent od počátku roku lze sotva popisovat jako „kolabující měnu“. Zadluženost Česka vůči zahraničním bankám potom není 192 miliard dolarů, ale pouze 38 miliard, tedy jedna pětina částky uváděné v listu Financial Times. A nakonec výpůjčky českých domácností ve všech zahraničních měnách tvoří pouze jedno promile z celkových výpůjček (99,9 procenta úvěrů domácností je v českých korunách).
Šlo o náhodný omyl a špatnou práci tří regionálních reportérů všech tří nejdůležitějších ekonomických médií světa? Navíc náhodně časově spojené do několika dnů? Anebo někdo tyto novináře šikovně inspiroval?
DEMENTI ODMÍTNUTO
Česká národní banka vydala 24. února podrobnou tiskovou zprávu, v níž uvádí na pravou míru zavádějící informace zveřejněné v denících Financial Times a The Economist, a požádala tyto tituly o zveřejnění tiskové opravy. Jak ale řekl viceguvernér Miroslav Singer v Českém rozhlasu, The Economist opravu zveřejnit odmítl a Financial Times nabídly, že si ČNB může v těchto novinách koupit inzertní prostor a tam si zveřejnit, co chce. V dalších dnech alespoň zveřejnily v dopisech čtenářů příspěvek viceguvernéra Mojmíra Hampla, který vysvětloval, že na střední a východní Evropu se nelze dívat jako na ekonomicky homogenní celek.
Pochybné články v prestižních listech těsně předcházely jednání zemí G20 v Berlíně, kde se evropští lídři shodli, že by Mezinárodní měnový fond měl připravit 500 miliard dolarů na boj s globální krizí a že je třeba posílit pomoc regionu východní Evropy. Čtyři dny poté Světová banka, Evropská investiční banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj rozhodly, že společně podpoří bankovní sektor ve východní Evropě částkou 24,5 miliardy eur.
České bankovní soustavě by přitom dostatečně pomohlo, kdyby zahraniční vlastníci zdejších finančních ústavů přestaly škrtit jejich rozpočty a stahovat peníze z České republiky do svých domovin. Pokud by Erste Bank, Société Générale a KBC neměly napůjčováno od svých českých dcer a pokud by se rozhodly nestáhnout zisky České spořitelny, Komerční banky a ČSOB z loňského roku na dividendách, ale nechaly by je zde pro rozvoj jejich byznysu, žádnou krizi by české banky nezaznamenaly. Jenže na druhou stranu, zisky z KB a z ČS, stejně jako jejich půjčky evidentně drží jejich mateřské ústavy nad vodou…
OPAK JE PRAVDOU
Komerční banka a Česká spořitelna z primárních vkladů obyvatel v České republice úvěrují francouzskou Société Générale a rakouskou Erste, a nikoliv naopak. Reportér Financial Times Stefan Wagstyl by tedy naopak měl popsat, jak je Česko věřitelem západních bank. Česká národní banka by ho mohla navíc vybavit daty, kolik za jednotlivé české banky jejich noví většinoví vlastníci zaplatili a o kolik miliard více jim již vydělaly.
Je zřejmé, že ekonomická situace na Ukrajině nebo v Maďarsku je katastrofální a že zejména Erste Bank děsí její angažovanost v těchto zemích. Jenže relativní geografická blízkost ani začlenění do stejné skupiny států v rámci dělení OSN vůbec neznamená, že v České republice by měla být situace obdobná. Od listů jako Financial Times, The Economist a Wall Street Journal by čtenář čekal, že tuto nuanci umí odlišit.
