FACKOVACÍ PANÁK

Ani rekordní pokles úroků neprolomil credit crunch

Většinu letošního roku prožila centrální banka v dosud nepoznané roli fackovacího panáka. Z nebezpečného inflačního tygra se stal mírný beránek a měnová politika se ocitla pod palbou kritiků, vinících ji z blokování snah o oživení ekonomiky. K tradičnímu oponentu ČNB Václavu Klausovi se velkou část roku přidával i premiér Miloš Zeman. Centrální banka přitom prakticky každý měsíc snižovala klíčovou čtrnáctidenní reposazbu. Ta je nyní o čtyři a čtvrt procentního bodu níž než na začátku ledna. Od poloviny října jsou na českém mezibankovním trhu sazby v delších než tříměsíčních termínech pod úrovní sazeb na americký dolar a britskou libru.

Začátek při zdi.

Stlačení inflace však bylo ještě rychlejší. Meziroční růst spotřebitelských cen klesl ze 7,5 procenta na konci roku 1998 na 1,9 procenta v letošním listopadu. Čistá inflace sledovaná ČNB poklesla za stejnou dobu z 1,7 na 0,6 pr ocenta.

Potvrzuje se tak předpoklad, s nímž šla centrální banka do roku 1999. Mimořádné jednání bankovní rady před loňskými Vánocemi skončilo závěrem, že domácí utlumená poptávka nebude vyvolávat pravděpodobně inflační tlaky, a tak se česká ekonomika dostane do fáze nízkého inflačního tempa. Přesto bankovní rada vymezila prostor pro další snižování úrokových sazeb poměrn ě opatrně. Byly zvažovány dvě varianty. První bylo snížení diskontní a lombardní sazby o dvě procenta s poklesem repo o jedno procento. Druhá byla radikálnější a počítala s poklesem diskontu a lombardu o tři procenta a snížením repo o 1,5 procenta. Zvítězil kompromis. Repo kleslo jen o jeden procentní bod na 9,5 procenta a další dvě důležité sazby se snížily o dva a půl bodu. Diskont činil tedy na začátku roku 7,5 procenta a lombard 12,5 procenta.

Další vývoj potvrdil, že opatrnost, vyvolaná očekávaným růstem mezd a obratem v cenách ropy, nebyla až tak na místě. Vysoký růst reálných mezd a zdvojnásobení cen ropy narazilo v české ekonomice na recesi a růst nezaměstnanosti. Také centrální bance došlo po prvních lednových statistikách, že by byl vhodnější razantnější postup, a tak v lednu snížila sazby hned dvakrát v rozmezí čtrnácti dnů, a to dohromady o jeden a půl procentního bodu. Potom sa zby klesaly poměrně pravidelně. Od poloviny roku co měsíc, to čtvrt bodu dolů.

Zase mimo cíl.

Podstatný díl snižování sazeb tedy odúřadovala stará bankovní rada, která stála u zrodu restriktivní měnové politiky v roce 1997. V únoru nastoupili noví viceguvernéři Zdeněk Tůma a Oldřich Dědek, počet doplnili Pavel R acocha a Pavel Štěpánek.

Také noví centrální bankéři stále vyhlíželi obnovení růstu cen, které se ne a ne dostavit. Citelný závan přišel až v listopadu, kdy se i čistá inflace v meziročním srovnání vyhoupla ze záporných čísel, kde pobývala již od února. Přesto je jasné, že inflační cíl stanovený pro letošek na čtyři až pět procent bude opět značně podstřelen. Meziroční čistá inflace bude za letošek něco málo nad jedním procentem ( loni byl cíl 5,5 až 6,5 procenta a skutečnost 1,7 procenta). Vinu mají především potraviny, které i letos brzdily ceny rozhodujícím způsobem. Také koupěschopná poptávka zůstala zmrazena, protože růst reálných mezd do značné míry kompenzoval růst nezaměstnanosti. V neposlední řadě ceny stabilizova l vývoj kursu.

Nepotopitelná koruna.

Nejprve se zdálo, že vyjdou prognózy analytiků očekávajících znehodnocování české měny. Z necelých pětatřiceti korun za euro na začátku ledna se snížil kurs během jediného měsíce na 38 korun a 26. března klesl letos vůbec nejhlouběji, a to až na 38,64 Kč za euro. Vládní ekonomové doufali, že pokles bude pokračovat někam ke čtyřiceti korunám, což by bylo rajskou písní pro exportéry. Vše zůstalo jen snem.

Od března koruna v podstatě kontinuálně posilovala. Na konci září se dostala dokonce pod 35,70 za euro a trh si vykoledoval razantní a dvojí intervenci centrální banky. Nepůsobila však dlouho a po měsíci se kurs vrátil na téměř shodn ou úroveň jako před intervencemi.

Rozhodující vliv na kurs má příliv přímých investic, který dosáhl za tři čtvrtletí ohromující částky tří a půl miliardy korun. Vysoce tak převážil odliv krátkodobého kapitálu vyháněného nízkými úroky ze země.

Na odlivu peněz ze země se nemalou měrou podílejí i české banky. Přes určitý přírůstek úvěrů, zaznamenaný v posledních měsících, banky stále tuzemské ekonomice nedůvěřují a místo úvěrování ukládají peníze za hranicemi za lepší úrok. Credi t crunch se tedy za celý rok ani přes pokles úroků a vysoké přírůstky peněžní zásoby nepodařilo prolomit.