Elektronické faktury mohou být výkonným pomocníkem při odhalování daňových úniků. Majitele firmy by však ke změně neměl nikdo nutit
PRO Rakouský parlament schválil „útlý“ zákon (IKT-Konsolidierungsgesetz, mající pouhých sedm paragrafů!), který ve svém důsledku říká, že úřad spolkové vlády bude přijímat od 1. 1. 2014 pouze elektronické faktury ve strukturovaném formátu.
Je velká škoda, že Česko tento typ komunikace nekodifikovalo. Má pro to přitom ty nejlepší předpoklady nejen kvůli rutinně využívanému kanálu datových schránek, ale i proto, že existuje dohoda o formátu elektronické fakturace (formát ISDOC pod gescí ICT Unie) podporovaném většinou dodavatelů účetních systémů.
Stát jako ten, kdo platí, si může diktovat, v jakém tvaru bude doklady přijímat. Vzhledem k tomu, že každý orgán veřejné moci má ze zákona datovou schránku navázanou na systém elektronické spisové služby, může stát říci, že přijímá pouze elektronické faktury v definovaném formátu do jejich datových schránek. Implementace klíčového paragrafu 5 rakouského zákona do každoročně novelizovaného zákona o DPH je pro legislativní matadory rutinní záležitostí.
Elektronické faktury spolu s informačním systémem datových schránek mohou být výkonným pomocníkem při odhalování daňových úniků na spotřební dani (a následně DPH). Dříve se na faktury lepil kolek, dnes pro vládu (reprezentovanou v tomto případě ministerstvem financí) mohou pracovat stroje. Úniky lze identifikovat povinnou evidencí vydaných elektronických faktur u položek, které podléhají spotřební dani na MF ČR.
E-fakturu odesílá vystavitel ze své datové schránky do datové schránky (technologické, k tomuto účelu zřízené) ministerstva financí – systém faktury eviduje a „kolkuje“ a odtud se taky automaticky kolektují data v časové řadě do databází MF ČR. Analytické nástroje umožňují identifikovat podezřelé operace a začít rychle jednat. Nejedná se o malé peníze – dodatečně doměřené daně v roce 2005 byly cca 5,5 miliardy korun, v roce 2010 rekordních 16 miliard.
Podobných příkladů, které neznamenají prakticky žádnou administrativní zátěž, s minimálními investičními náklady, lze samozřejmě najít více. Jakoukoli reformu ve 21. století vedoucí ve finále k větší efektivitě a úsporám bez základní „datové“ báze státu a bez efektivně nasazených nástrojů ICT nelze úspěšně realizovat. To je prostě fakt, který každá rozumná vláda musí vzít na vědomí. l
Stát jako ten, kdo platí, si může diktovat, v jakém tvaru bude doklady přijímat
Richard Kaucký • předseda představenstva Software602
PROTI Počítač nepodojíš, praví se v jednom českém filmu.
Na druhou stranu bojovat dnes proti e-fakturaci a všemu, co je spojené s e-řešením, by mělo asi tak stejný efekt jako horlivá obhajoba vinylových desek při kobercovém náletu kompaktních disků před třiceti lety. Je-li vše, co je spojené s e-byznysem, zaváděno ve firmách správně a s rozmyslem, nemělo by se toto řešení minout pozitivním účinkem. Nemusí to ovšem platit vždy.
Celý smysl zavádění ICT musí vycházet z kupecké úvahy založené nikoli na trendu, ale na tom, že zvolené e-nástroje ušetří podnikatelům čas a peníze. Pokud tomu tak není, výnos z nových řešení musí být vyšší, než byl náklad spojený s pořízením a následným provozem. V opačném případě by neměl majitel firmy dopustit změnu, byť by podnikal na čtverečkovaném papíru s okousanou tužkou v ruce. A nikdo by jej ke změně neměl nutit.
E-byznys by měl být vnímán jako důležitý, nikoliv ovšem rozhodující element v podnikání. Firmy se musejí umět vypořádat s tlakem dodavatelů nových technologií, kteří se jim snaží nakukat, že odmítnutím jimi navrhovaných řešení se firmě zastaví kola výroby a skončí s ostudou v propadlišti dějin. Kola se nezastaví a firmy budou podnikat dále. Cílem obchodníků je pochopitelná snaha donutit své zákazníky k trvalé obnově softwaru i hardwaru, který podniku dodávají. Chybu ovšem nehledejme u nich, ale u uživatelů. Podvod století na prahu milénia zvaný Y2K nebyl chybou producentů ICT – ty naopak pochvalme za dokonalý marketing – platící stádo jsme ze sebe udělali prakticky všichni.
Malé firmy nesmějí ztrácet vyjednávací sebevědomí vyplývající z neznalosti technologie či z absence terminologie.
Naopak tento fakt musejí obrátit ve svoji výhodu a dostat své dodavatele, kteří většinou o podnikání vědí pramálo, do role, kdy diktát bude na straně kupujícího a dodavatel připraví řešení výhodné pro firmu, a nikoli pro něj. Kvalitní smlouva a odstupňované platby jsou nezbytnou podmínkou.
Stát musí i nadále zavádět e-nástroje, jsou totiž výhodné pro celé podnikatelské prostředí. Měl by to ale být tlak postupný, založený na osvětě, a nikoli na okamžitém nařízení spojeném s tvrzením, že když budeme dobře mačkat, nakonec notebook skutečně podojíme.
E-nástroje musejí podnikatelům ušetřit čas a peníze
Karel Havlíček • předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
