Obyvatelé Falkland rozhodovali v referendu o tom, zda souostroví zůstane britským zámořským územím. Výsledné „ano“ skoro nemohlo být přesvědčivější. Komentář argentinského deníku Clarín analyzuje problematický vztah Argentinců k ostrovům, které nazývají Malvíny. Britský The Daily Telegraph slaví triumf, ale neopomíná ani kritiku argentinské prezidentky.
Slyšíme-li „Malvíny“, Argentince napadají různé rozměry teritoriálního sporu, zejména vzpomínka na válku v roce 1982.
Co vlastně celý problém vytváří? Je to nastavení diskurzu, který zahrnuje vztahy z minulosti, interpretuje přítomnost a rozdává mandáty pro budoucnost. Důsledkem kauzy Malvíny je, že se Argentinci cítí jako oběti rabování – územního drancování. Z naší země se stává neúplná entita. Územní „vykoupení“ je tak nutnou podmínkou pro národní identitu.
Projevuje se v různých zkratkách, symbolech, slovech, vzpomínkách, typických pro tuto formu nacionalismu. V takovém vidění představují ostrovy součást DNA národní identity, což znamená, že v této identitě je zakódována chyba. Konečně postulát, že pravda a spravedlnost jsou na straně Argentiny, je lichý. Kritické diskuzi na toto téma však brání základní přesvědčení. Naším národním zájmem je udělat z Malvín „jen“ velké, nikoli prioritní téma.
Clarín: Problém nejsou Malvíny, ale spor
Nebýt jí, šlo by o územní spor podobný mnoha jiným kdekoli na světě – dva si dělají nárok a musejí se pohybovat v prostoru vymezeném mezinárodním právem.
Protože se cítíme neúplně, projevujeme silný nacionalismus. Palivem pro něj je právě pocit oběti. Po pravdě řečeno se Malvíny v průběhu času staly základním zdrojem argentinského nacionalismu.
The Daily Telegraph: Ohromující „ano“ z Falkland
Obyvatelé Falkland promluvili a řekli, že chtějí zůstat Brity. Můžeme předpovídat, že ani tento projev demokracie neuspokojí Cristinu Kirchnerovou, demagogickou prezidentku Argentiny. Vpasovaná do role „levné Evity“ pronesla takřka mytickou řeč o Falklandech, aby odvrátila pozornost obyvatel od hrůzné podoby svého vládnutí. Podle nezávislých ekonomů dosahuje argentinská inflace 25 procent, stát se chápe kontroly nad průmyslem a zavádí obchodní bariéry.
V únoru nazvala Světová banka Argentinu „nejvíce protekcionistickou zemí světa“ a MMF zemi obvinil z dezinterpretace inflačních statistik. Vezmeme-li v potaz evidentnost toho, že právo je na straně Británie, poněkud překvapuje postoj Spojených států, které nevystoupily jasně na naši podporu.
Ministr zahraničí John Kerry sice v Londýně upozorňoval, že administrativa „nebude zaujímat žádnou pozici“, ale teď, když je nárok Británie potvrzen demokratickým referendem, by se slušelo postavit se po bok odvěkého spojence a odmítnout fantastické představy Kirchnerové. Volba byla každopádně triumfem principu práva na sebeurčení, principu, za nějž Britové statečně bojovali v roce 1982. V očích rozumných lidí je toto téma vyřešeno.
Čtěte také:
Falklandy zůstávají věrné královně - pro setrvání pod Británií 98,8 procenta
"Naše ostrovy, naše volba". Falklandské referendum začíná
Válka přes reklamu: Británie a Argentina si vyměňují inzeráty o Falklandech
