Jestliže na tuzemskémmaloobchodním trhu něco po dlouhá léta opravdu chybí, pak jsou to přímé dodávky od zemědělců. V zahraničí se přitom jedná o zcela obvyklou věc.
Autor: Martin Siebert
Na první pohled návrat do minulosti, ve skutečnosti ale nový a potřebný trend. Na přímé dodávky od zemědělců začínají sázet nejen malé pultové prodejny, ale i nadnárodní obchodní řetězce. Jak totiž připomíná jednatel sítě Globus Petr Vyhnálek, v řadě zemí, například v sousedním Německu, si „obchodník vlastně ani nemůže dovolit nemít ve své nabídce speciální regionální produkty“. „Jenže tam mají regionální výrobky velkou tradici, u nás ji teprve musíme vybudovat. My bychom o výrobky přímo od zemědělců stáli. Doposud ale nebyli schopni splnit nejzákladnější zásady, jako je pravidelnost dodávek, alespoň nějaké minimální množství, stálou kvalitu,“ konstatuje Vyhnálek. To by se ale mělo změnit.
Spolupráci se sítí Globus nedávno navázala Asociace soukromých zemědělců ČR. Podle jejího tajemníka Jaroslava Šebka nabízejí soukromí zemědělci především dodávky čerstvé i zpracované zeleniny a ovoce, ale i mlékárenské a pekařské výrobky. „Je to jedna z cest, jak zlepšit ekonomiku zemědělců, zvýšit odbyt jejich výrobků, a jak prakticky propagovat potraviny z domácí produkce. Určitě lepší než protestovat na dálnicích, nebo bojovat s obchodními řetězci,“ konstatuje Šebek.
Síť Globus přitom není jediná, která chce obohatit svou nabídku o přímé dodávky potravin od zemědělců. Stejný úmysl deklarovaly i všechny sítě sdružené ve Svazu obchodu a cestovního ruchu. „Obchodní řetězce zastoupené Svazem obchodu a cestovního ruchu budou hledat formy, jak rozšířit možnosti prodeje českých potravinářských výrobků, a to i cestou přímých dodávek regionálních specialit od zemědělců,“ konstatuje prezident svazu Zdeněk Juračka.
Biobedýnky za pár stovek Část zemědělců, zejména producentů biopotravin, již přitom do obchodních sítí dodává. Zatím jde ale spíše o dodávky do menších a specializovaných obchodů. Zájem spotřebitelů ale přitom evidentně existuje. Důkazem je expanze společnosti Biozelenina Velehrad, která dodává své produkty zákazníkům až na konkrétní prodejní místo. Bedýnky biozeleniny si lze navíc objednat prostřednictvím týdenního nebo čtrnáctidenního trvalého bankovního příkazu a zaplacením příslušné částky. Ta činí podle velikosti požadovaného „bioboxu“ 200 až 600 korun. V nabídce je přitom několik druhů salátů, zelí, cukety, kedlubny, mrkev či ředkvičky. V průběhu sezony by mělo jít zhruba o 50 druhů zeleniny. Projekt biobedýnek začal nedávno v Brně, v současné době je ale již možné setkat se s těmito produkty i v Praze. Obdobně již od roku 2000 dodává své výrobky do obchodů občanské sdružení „Tradice Bílých Karpat“. Jak ale podotýká představitel společnosti Radim Machů, až na výjimky nejde o přímé dodávky, ale přes prostředníka. „Byli bychom ale velmi rádi, pokud by bylo možné dodávat do obchodních řetězců rovnou. Největší prostor vidíme ve spolupráci s prodejnami sítě COOP, jejichž vedoucí mají větší pravomoci v rozhodnutí o tom, jaký sortiment budou svým zákazníkům nabízet,“ říká Machů. Podle jeho slov je nicméně podstatné, aby byly regionální produkty prodávané v tom kterém regionu vyrobeny skutečně z místních surovin. „Jenže takových výrobků je v současné době na našem trhu zřejmě málo,“ dodává. Vlastní mlékárenské výrobky, především v regionu Vysočina a v Brně, prodává do maloobchodu i živnostník roku 2008, farmář František Němec z Netína. V současné době jde o celkem 11 produktů, zejména jogurtů a tvarohů, na rozdíl od předcházejících příkladů nejde o produkty bio. „Výroba se neustále zvyšuje, hlavně ale proto, že se snažíme budovat se zákazníky dlouhodobý a poctivý vztah,“ říká Němec. Ve své minimlékárně v současné době zaměstnává pět lidí, prostřednictvím e-shopu láká zákazníky na slevy a dovoz zboží až do domu, v těchto dnech spouští na své farmě samoobsluhu, kde si budou moci zákazníci vybrat zboží a podle ceníku je bez přítomnosti prodavače zaplatit. V Praze chce vybudovat kontaktní obchodní místo, a právě se sítí Globus i on jedná o přímých dodávkách do jejích prodejen. Štědrá pomoc od státu**
Dosavadní hlavní brzdou rozvoje produkce regionálních specialit a jejich dodávek do obchodních sítí přímo od zemědělců byla dosud zejména potravinářská legislativa. Ta kladla na drobné výrobce stejné hygienické a technologické požadavky jako na výrobce průmyslové. V průběhu loňského roku ale byly podmínky prodeje zemědělských surovin „ze dvora“ liberalizovány. Nyní jde tedy hlavně o to, zda budou moci zájemci o zpracování surovin z řad zemědělců využít podpůrné programy ministerstva zemědělství směrované do této oblasti.
K dispozici je hned několik dotačních programů v rámci Programů rozvoje venkova. Tím základním je „přidávání přidané hodnoty zemědělským a potravinářským produktům“. Peníze na tyto účely by měly být podle rozhodnutí ministerstva zemědělství posíleny o část prostředků z takzvaného Barrosova balíčku. Kromě toho lze využít i další dva programy, a to na podporu zakládání podniků a diverzifikaci činností nezemědělské povahy.
Na každý z nich je určeno 120 milionů korun. Částečně je možné využít i program na modernizaci zemědělských podniků, který bude posílen dokonce o 550 milionů korun.
To vše znamená, že zemědělci by mohli v blízké budoucnosti vyrábět mnohem více finálních potravinářských produktů a prodávat je přímo do místních obchodních sítí.
V zahraničí je ale aktivita zemědělců ve výrobě potravin mnohem větší. Dosahují tím přitom toho, o co usilují a při protestech požadují tuzemští zemědělci: spravedlivějšího rozdělení zisku ve výrobní vertikále potravin. Přidanou hodnotu k zemědělské surovině totiž nepřepustí ani zpracovatelům surovin, ani zprostředkovatelům dodávek do obchodů, ale zůstane jim.