PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍSystém penzijního připojištění funguje v Česku už déle než deset let. Dnes je do něj zapojeno 3,5 milionu lidí, kteří fondům svěřili celkem 130 miliard korun. V povědomí veřejnosti je dobře zakotven -nejlepší znalosti jsou přitom patrné v Praze, zatímco na venkově jsou slabší.
PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ
Detailní znalost Čechů o penzijním připojištění není příliš vysoká. To je jeden z hlavních závěrů průzkumu agentury Milward Brown.
Systém penzijního připojištění funguje v Česku už déle než deset let. Dnes je do něj zapojeno 3,5 milionu lidí, kteří fondům svěřili celkem 130 miliard korun. V povědomí veřejnosti je dobře zakotven -nejlepší znalosti jsou přitom patrné v Praze, zatímco na venkově jsou slabší.
Zejména v závislosti na mládí (respektive stáří) jsou ovšem různě vnímány jeho přínosy, stejně jako zápory. Nikoli překvapivě je penzijní připojištění málo přitažlivé pro mladší generace (lidé ve věku do 35 let), které jsou jednoznačně orientovány na současnost a spotřebu. Naopak s rostoucím věkem zájem o toto pojištění na stáří roste. Zvláště u lidí nad 45 let, pro něž je charakteristické uvažování ve větším časovém horizontu. Typický klientem penzijních fondů je věková skupina občanů od 40 do 60 let s mírně nadprůměrnými příjmy. Jejich finanční hospodaření je nezatíženo dluhy a naopak generuje volné zdroje, což je důsledek ekonomické emancipace jejich potomků.
IDYLICKÉ STÁŘÍ?
Zajímavé je, že penzijní připojištění je dosud vnímáno jako spíše luxusní produkt. Z hlediska uspokojování hmotných potřeb si je lidé spojují s takovými pojmy jako spokojenost, nezávislost a jistota. Konkrétně pak s péčí o zdraví, cestováním či průběžnou modernizací vybavení domácností. V těchto souvislostech většina respondentů vysoce oceňovala bezpečnost celého systému díky státní kontrole i zvyšování výnosů prostřednictvím státní podpory. Naopak „státní penze“ by podle představ většiny respondentů měla pokrýt jejich základní hmotné potřeby, tedy sanovat výdaje na bydlení, stravu a ošacení.
Právě tady se patrně projevuje určitá neznalost detailů, konkrétně informovanost o výši „naspořených“ penzí. Často zmiňovanou bolestí českého penzijního připojištění je neadekvátní výše příspěvků. Jejich nedostatečnost je zvláště patrná v relaci k očekáváním potenciálních klientů, jak je zmapoval průzkum. Dnes se průměrný příspěvek pohybuje kolem pěti set korun, což v praxi znamená, že klientovi by po 15 letech spoření byla vyměřena doživotní penze ve výši 970 korun (ženám - vzhledem k jejich vyššímu průměrnému věku - ještě o něco méně). Při započítání inflačního znehodnocení jde o částku spíše zanedbatelnou. Proto také drtivá většina těch, komu už doběhla „spořicí“ doba, volí výplatu jednorázového odstupného, které by v takovém případě činilo 155 tisíc korun.
OBAVY S RACIONÁLNÍM JÁDREM
Penzijní připojištění ale vzbuzuje i jisté negativní konotace či obavy. Jejich zdrojem je především inflace, která i při dnešní velmi snesitelné úrovni, nepřekračující tři procenta, z úspor a jejich výnosů samozřejmě ukrajuje. Totéž platí i pro očekávanou implementaci eura do české ekonomiky - dosavadní zkušenosti totiž ukazují, že zejména v první etapě po jeho zavedení dochází k všeobecnému, byť mírnému znehodnocení všech depozit vzhledem ke vzestupu cen.
Námitky proti úrovni zhodnocení vkladů zase mají hlavně mladší lidé, kteří - když už se rozhodnou pro investice - hledají vyšší a také likvidnější výnosy. U části respondentů se objevily výhrady vůči jednomu ze základů penzijního připojištění - totiž dlouhodobému spoření - prostě proto, že každý se penzijního věku nemusí dožít.
Značný „balík“ obav je spojen s celkovou situací v Česku. Penzijní připojištění je produkt relativně mladý, praktických zkušeností je málo a lidé mají v paměti krachy řady finančních institucí. Velká nejistota je spojována rovněž s příštími osudy důchodového systému a ve spojitosti s tím i penzijního připojištění. O reformě se totiž zatím bez výsledku jenom jedná. *
VÝVOJ PŘÍSPĚVKŮ NA PŘIPOJIŠTĚNÍ
(v korunách)
2000 430
2001 440
2002 444
2003 479
2004 495
2005 506
Pramen: APF ČR
