Vláda ostře zasáhla proti polskému dovozu
Zemanův kabinet minulý týden omezil dovoz sirupů s přísadou aromatizujících látek nebo barviv z Polska na 1200 tun ročně, a to s platností do konce příštího roku. Pro letošní druhé pololetí to znamená množstevní kvótu šest set tun. Ministr zemědělství Jan Fencl tak razantně dostal míč na soupeřovu stranu hřiště, i když si byl bezpochyby vědom, že ho za to čeká kritika na půdě Středoevropského sdružení volného obchodu (CEFTA). Všechno souvisí s cukrem jakožto surovinou pro výrobu sirupů. Kdysi jsme s ním my útočili na polský trh, teď se situace obrátila. Incest. Předloni se pětatřicetkrát zvýšil dovoz cukru z Polska v pevném stavu (EURO 24/2000). To byl mimo jiné důsledek polského regulačního systému, který pod hrozbou přísných sankcí nutí výrobce cukru k vývozu za každou cenu. Česká vláda na to reagovala nařízením, které zatížilo dovoz cukru nad limit stanovený množstevní kvótou vysokou minimální cenou, respektive progresivním clem. Jelikož se však nařízení netýkalo obchodu se Slovenskem, s nímž Česko pojí celní unie, klesl sice dovoz cukru z Polska, ale zároveň stoupl zpětný dovoz vyvezeného českého cukru, a to přes hranici se Slovenskem. Kvůli tomuto obchodnímu incestu se celkový import cukru nejen nesnížil, nýbrž nabral na tempu. A celníci si lámou hlavu, proč tuzemský cukr krouží Evropou, aby poté zakotvil v české kotlině, ovšem už za dvojnásobnou cenu. Český, ale polský. Ministerstvo zemědělství na dotaz týdeníku EURO sdělilo, že vládní nařízení o omezení dovozu cukru splnilo účel zejména v tom, že se omezily importy z Polska. Zároveň však Fenclův úřad spolupracuje s odborem boje proti podloudnictví Generálního ředitelství cel při vyšetřování zmíněných kruhových dovozů. Jedno z prověřovaných vysvětlení je to, že ve snaze snížit celní zatížení se finguje země původu. Tedy že deklarovaný český cukr by mohl být odjinud, například z Polska. Šestkrát více. Souvislost se sirupy je velmi úzká. Ze statistických údajů vyplývá, že snížení – alespoň oficiální – dovozu polského cukru v pevném stavu bylo více než vrchovatě vyváženo zvýšeným dovozem sirupů a tekutého cukru (jde o dvě různé celní položky). „Zvýšený dovoz sirupů zaznamenáváme od září 1999, tedy od doby přijetí ochranného opatření na dovoz cukru, sdělil týdeníku EURO tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Pavel Kovář. Údaje ministerstva zemědělství uvádějí, že za celý loňský rok se z Polska dovezlo necelých tři a půl tisíce tun sirupů (průměrná cena 7,60 koruny za kilo), zatímco za pět letošních měsíců přes dvacet tisíc tun (za 6,70 Kč)! Labyrint. Na české poměry až nebývale silná ochrana tuzemského trhu s cukrem je do značné míry důsledkem tlaku domácích cukrovarů, které představují jednu z nejlépe organizovaných a nejsilnějších zájmových skupin českého průmyslu. Jejich snaha o omezení dovozů není až tak úplně čitelná, uvážíme–li, že cukrovarnictví je v Česku prakticky bezvýhradně v rukou zahraničních vlastníků. Faktem však je, že znepokojivá výše dovozu cukru a substrátů hrozí nenaplněním tuzemské výrobní kvóty, ohrožením finanční podpory vývozů, a tím pádem i stagnací – ne-li redukcí – osevních ploch cukrovky. Fenclova smeč má tudíž racionální důvody. Jde jen o to, zda bude opravdu nechytatelná. Dosud soupeř, posílený o dovozce cukrovarnických produktů, své pole vždycky ubránil a v poslední době měl, jak dokládají čísla, převahu přímo drtivou. Navíc cukru je přebytek na celém světě, takže – jak podotýká Kovář – dovozní kvóty stanovené v rámci ochranných opatření jsou naplněny už v prvních dnech čtvrtletí, na které se vztahují. Vyvážet, a to i za současné minimální ceny, se tedy nesnaží jen Poláci, ale každý, včetně Česka. Týdeník EURO má informace, že v rámci zkoumání kruhových dovozů se prověřuje i varianta, zda výlety českého cukru do Evropy neprobíhají za účasti tuzemských výrobců. Tedy zda úsilí o ochranu místního trhu není „pro jistotu doplněno i vývozními triky.
