Fenomén roku 2007: zadlužení rodin

Úvěry českých domácností jsou problémem spíše sociálním

Pro někoho mohlo být hlavní událostí roku 2006 narození dítěte či nevěra celebrity, pro jiného volební pat a hledání nové vlády, pro dalšího dosažení hladiny 540 miliard korun v zadlužení českých rodin. Se vší úctou k dětem, nemanželskému sexu i k vládě-nevládě to, co přetrvá a bude zaznamenáno do análů, bude růst úvěrů. Protože diskuse o něm nám vydrží déle a bude více ovlivňovat každodenní život nežli politický zmatek.

Mnoho mýtů.

Právě kolem těchto dluhů panuje mnoho mýtů a nejasností. Především mnoho lidí, často i odborníků z finančního sektoru, je přesvědčeno, že míra zadlužení českých rodin je vysoká. Není. Ve srovnání s Evropskou unií nebo Spojenými státy patří české domácnosti vysloveně ke konzervativním. Pro ilustraci: v roce 2004 byl každý občan tradičních zemí Evropské unie zatížen hypotečním dluhem téměř devět tisíc eur, v České republice to bylo 670 eur, tedy méně nežli například v Maďarsku (820 eur). Ve stejném roce měly dánské rodiny celkový úvěr ve výši 103, britské 88 a německé 65 procent HDP. Proti tomu bylo českých jedenáct procent v podstatě směšných a před námi byly o celá procenta státy, jako jsou Polsko, Maďarsko nebo Estonsko, tedy země s nižší životní úrovní. Naši přímí soupeři, na které se ČR přes paritu kupní síly snaží v životní úrovni v rámci Evropské unie dotáhnou, tedy Řecko a Portugalsko, nám v míře zadlužení rodin ukazují záda se svými 31 a 65 procenty HDP.

Nic výjimečného.

V mezinárodním srovnání tedy není zadlužení českých rodin nijak výjimečné, spíše naopak.
Na to řada odborníků odpovídá, že varující je dynamika, a vycházejí z onoho tvrdého růstu v posledních letech, kdy byly dosahovány meziročně pětinové až poloviční vzestupy. To je pravda, ale například Polsko také vykazuje zvyšování až o třetinu meziročně, Řecko se pohybuje mezi jednou až dvěma pětinami ročně a taková země jako Maďarsko, jejíž situace by měla být nazvána téměř krizovou, vykázala v minulých letech růsty i přes 54 procent.
Znepokojující u zadlužení českých rodin jsou totiž dvě naprosto jiné otázky.

Pochybnosti.

První zní: nevyvíjel se trh s hypotečními a především spotřebitelskými úvěry v posledních letech příliš ostře a nevedla tvrdá konkurence mezi bankovními domy k tomu, že poklesla vhodná ostražitost a úvěry byly schvalovány i v případech, kdy věřitel objektivně není schopen plnit své závazky?
Druhá pak je stejně podstatná: jaké tempo zadlužování hodlají české rodiny držet do budoucna a chtějí opravdu tento trh dotáhnout až na úroveň vyspělých zemí, tedy dejme tomu kolem 60 procent HDP, nebo již cítíme zvolnění a opadání úvěrového boomu?

Problematické úvěry.

Odpověď na otázku číslo jedna zní: do jisté míry. Teď jistě imagemakeři bank kroutí hlavou a chystají ostré odpovědi, ale čísla jsou neúprosná. Jestliže se počty exekucí zvýšily ze 150 tisíc v roce 2004 na 270 tisíc v roce 2005 a na asi 315 tisíc v roce 2006, pak pochopitelně jich část připadá na ostřejší postup distributorů energií, dopravních podniků a dalších společností, svou roli však hrají i banky a jejich špatné úvěry domácnostem. Z různých údajů vyplývá, že tak či onak problematických je zhruba osm procent z celkově poskytnutých úvěrů v zemi. To je vyšší číslo než stav běžný v západní Evropě - tam jde přibližně o pět procent úvěrů domácnostem. V případě hypoték je však počet špatných úvěrů v ČR minimální, přičemž představují více než 70 procent z celkového objemu půjčených peněz. Těch osm procent problémových úvěrů tedy připadá na 30 procent z celkového objemu. Jinak řečeno, lze tvrdit, že čtvrtina až třetina spotřebitelských úvěrů (a leasingů či splátkových nákupů) vykázala či vykazuje defekty ve splácení.

Dva související protipohyby.

Druhá otázka je složitější: Kde se to zastaví? Poslední měsíce ukazují přece jenom ochlazení na trhu a bez ohledu na fakt, že celkové zadlužení není problém, je to dobře. ČNB totiž varuje: bohaté a střední vrstvy jednají racionálně a půjčovaly si přiměřeně, riskují nízkopříjmové skupiny obyvatel. Jinými slovy, úvěry rodin nejsou problém makroekonomický, ale sociální - chudší rodiny se totiž dostaly na hranu či za ni svých možností.
Přes všechen růst a optimismus lze tedy od roku 2007 v oblasti zadlužení rodin očekávat dva protichůdné, ale související pohyby. Na straně jedné zpomalí dynamika trhu, především v oblasti spotřebitelských úvěrů. Na straně druhé budeme svědky nárůstu smutných případů rodin, které již nebudou moci skrývat své předlužení.

Úvěry domácnostem na bydlení na jednoho obyvatele (v eurech)
2002/ 2003/ 2004
ČR 350/ 470/ 670
Maďarsko 360/ 600/ 820
Polsko 180/ 220/ 280
Slovensko 190/ 270/ 380
Slovinsko 230/ 280/ 370
EU 7280/ 8120/ 8960
Pramen: ČNB, ECB