Nesouhlas šéfa středočeské organizace ODS s reformou působí straně problémy
Vlastimil Tlustý přiložil minulý čtvrtek do „Topolánkova batohu“ svoji „svačinku“. Ještě než ji však stačil na pražském Žofíně účastníkům konference ODS naservírovat, ozval se ministr financí Miroslav Kalousek. Koaliční vláda, připomněl, se skládá ze tří politických stran, „nikoli ze tří politických stran a dalších subjektů“. Dosadíme-li za „další subjekt“ Tlustého, lze předpokládat, že Kalousek s ním asi bude neoficiálně konzultovat, avšak nikoli oficiálně něco domlouvat. „Já jsem odpovědný vládě, diskusi na vládě jsem připraven podstoupit,“ říká ministr financí, jsa ochoten jednat o případných změnách s vedením koaličních stran. Také vicepremiér a šéf Strany zelených Martin Bursík upozornil, že „reforma je výsledkem dlouhých jednání a mnoha kompromisů“, a proto si nedovede představit, že „teď někdo z poslanců přijde s pozměňovacím návrhem a všechno bude jinak“.
Protože však Tlustý nepředkládá jako vláda „osmdesátou devátou novelu“ zákona o dani z příjmu, nýbrž „úplně nové znění zákona“, „pozměňovací návrhy“ by to nespravily. Nutnou by se stala nová dohoda ODS, KDU-ČSL a SZ o nové podobě přinejmenším první fáze reformy. Těžko by k ní koalice dospěla do 16. května, kdy chce projednat už paragrafované znění daňových a sociálních zákonů.
Mirek Topolánek zaujal stanovisko, že o rozumných návrzích se bude jednat, nicméně že Tlustého návrh není alternativou k tomu, na čem se dohodla koalice. Premiér je připraven dělat ve vládní reformě jen takové změny, „aby celou tu věc nezbouraly“. S bouřlivou diskusí v ODS, ale jen s „kosmetickými úpravami“ vládního návrhu počítá i místopředseda rozpočtového výboru sněmovny Pavel Suchánek, podle něhož ve věci reformy stojí velká většina strany za Topolánkem. Poslanec Tlustý však tvrdí, že absolvoval sedm regionálních sněmů ODS a že jich šest skončilo jeho jednoznačnou podporou.
Vlastimil Tlustý každopádně není jen „někdo z poslanců“, jak ho vidí novopečený „zelený“ poslanec Bursík, ale je to vlivný poslanec nejsilnější koaliční strany a navíc šéf její středočeské organizace, kterou diriguje a je pro ni autoritou, ne-li rovnou modlou. Ve sněmovně středočeský region ODS reprezentuje deset zástupců, obvykle těsně spolupracujících se čtrnácti reprezentanty Prahy. Kromě „pravého ódéesovského myšlení“ je sbližují zkušenosti z praktické politiky, vycizelované na pražské radnici a v čele kraje bez přirozeného centra, jenž je jakýmsi pokračováním hlavního města i s jeho mravy a nemravy. Leč považte: ačkoli v jednaosmdesátičlenném klubu ODS nemá žádný jiný kraj tolik zástupců jako Praha a Středočeši, právě z těchto dvou mohutných rezervoárů si Mirek Topolánek nikoho nevybral do vlády ani do jiné sličné funkce, jichž byla po osmi letech opozičního půstu pro ODS k mání přehršel. Souhra Pražanů a Středočechů, díky níž se na listopadovém kongresu stal prvním místopředsedou ODS pražský primátor Pavel Bém a „řadovým“ místopředsedou středočeský hejtman Petr Bendl, bude mít proto asi pokračování. Hovoří-li Tlustý o nejméně deseti poslankyních a poslancích, kteří mají k vládní verzi reformy záporný vztah a stojí za ním, potenciálně se rekrutují hlavně z pražsko-středočeské čtyřiadvacítky. Přesto si lze těžko představit, že by v čele s Tlustým hlasovali proti „Topolánkovu batohu“, a tím jeho vládu srazili na kolena. ODS se již jednou sama odstavila od moci. Bylo to v roce 1997 a Miroslav Macek dal jejímu selhání nálepku „sarajevský atentát“. Jestli se Topolánek s Tlustým nedohodnou na kompromisu, ODS sama na sebe nastrojí další atentát.
Je-li ale ve hře „jenom“ reforma, tak daleko neklesne. Co když však jde o prestižní souboj na život a na smrt? Vlastimil Tlustý byl v ODS „pan někdo“, když Mirek Topolánek v ní byl „pan nikdo“. Tlustý odvedl pro ODS mnoho práce včetně té, jíž se netleská. Několikrát upadl do vážného podezření ze střetu zájmů, ale nikdo mu nic nedokázal. Navzdory drobnému přešlapu za „sarajevského atentátu“ zůstal na Klausově straně barikády. Když ODS zabředla v „nulové toleranci“ Špidlovy vlády, postrčil ji dopředu rovnou daní a Modrou šancí. Přesto se zasloužilý Tlustý kvůli osmnáctiměsíčnímu flirtu s KSČ nikdy nestal místopředsedou ODS, ač se o to neúnavně snažil. Ministrem financí byl také jen čtyři měsíce ve vládě bez důvěry a do té druhé si ho už Topolánek nevzal. Po šesti letech předsednictví v klubu ODS zůstává řadovým poslancem. Oslyšel blyštivou Topolánkovu nabídku stát se po Vladimíru Špidlovi eurokomisařem, nechtě ztratit vliv na domácí politický vývoj. Tlustý má pověst solitéra, jehož směr postupu někdy neodhadne ani jeho nejbližší okolí. Co však odhadnout lze, je míra jeho dotčené ješitnosti, pocit nedoceněnosti a „žízeň“, jakou má na Topolánka. Mohl by ji zchladit Václav Klaus, na kterého vždycky Tlustý dal a pro něhož by krach Topolánka a vlády znamenal čáru přes počty hlasů v příští prezidentské volbě. Ledaže by dala potřebný součet dohromady jiná vláda, třeba „velká koalice“ ODS a ČSSD, které se dnešní partneři ODS potichu obávají. S podmínkou, že by vládla do předčasných voleb, jí dal Tlustý ve svých kalkulacích předložených listopadovému kongresu ODS nadprůměrných 150 bodů celkového hodnocení. Třeba by ji dokázal vyjednat ještě dnes, když v minulosti už vyjednal kdeco.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
