Menu Zavřít

Ferrari na D 47

21. 2. 2003
Autor: Euro.cz

Další silný hráč by českému trhu prospěl

WT100

Zdá se, že je zameteno a uklizeno. Union banka byla poslední z hejna vypuštěného v naivním tržním entuziasmu na trh bankovních služeb na počátku devadesátých let. Půlbilionový balík ztrát českého finančního sektoru se nejspíše už příliš nenafoukne. Samozvaný nejlepší český bankéř Radovan Vávra se svým ferrari uvízl na severní Moravě v rozbahněném poli. Dálnici mu stát na jeho poslední štaci nepostavil.
Na začátku se zdálo, že bude stačit něco přes půl miliardy ze státní kasy a maličká banka bude na nohách. Italský Invesmart stál se dvěma a půl miliardami ve dveřích a zítřky vypadaly tak světle. S italskými penězi přišli noví čeští slavní šéfové a proslýchá se, že příliš skromní při oceňování svých vlastních schopností nebyli. Pak však požadavek na stát stoupl třikrát a úředníci ministerstva financí i České národní banky, ještě celí rozklepaní z toho, jak jejich počínání v bankovním sektoru propírá bruselský komisař Monti, a poučení sporem s Nomurou o zásah v IPB, se zkrátka zasekli.
Nejspíše je to dobře. Rozsáhlá státní pomoc Komerční bance a České spořitelně v období před privatizací byla jediným případem, kdy stát chránil akcionáře banky, která se dostala do problémů. Dělal to, protože v nefunkčním legislativním prostředí byl v tísni a hrozil rozpad celého bankovního systému. Přesto nebylo v pořádku, že stát minoritním akcionářům svým postupem zhodnotil akcie v rozsahu miliard korun a už vůbec by nebylo v pořádku, kdyby to učinil v případě maličké banky, kdy žádné systémové riziko nehrozí.
Drobní střadatelé nyní přijdou maximálně o deset procent svých peněz, ale možná že o mnohem méně. V případě rychlého rozprodeje aktiv nemusí být ztráty příliš velké, a i když zeje v bilanci čtyřmiliardová díra, není vyloučeno, že prodej pobočkové sítě dokáže zalepit její podstatnou část.
Hodně nyní bude záležet na rychlosti, s jakou bude přijato konečné řešení. Je proto s podivem, že ČNB neodebrala licenci Union bance okamžitě. Nic ji v tom nebránilo, kromě jakési morální zábrany v podobě žáloby Union banky na ČNB o oněch 1,6 miliardy korun za staré hříchy Bankovního domu Skala. Nyní se může týden vyjednávat. Možná Paolo Catalfamo, šéf nyní neúspěšné italské investiční společnosti, přijde s nějakým spasitelem a vše se v dobré obrátí. Naděje umírá poslední. Kdo by však musel být tím andělem, aby mu zejména severomoravští klienti hned po otevření poboček nevyškubali všechno peří z křídel? Najít takové jméno asi není reálné.
Zřejmě se nelze vyhnout konstatování, že i tentokrát byl bankovní dohled až nemístně trpělivý. S Invesmartem řešil jeho problémy vstupu skoro celý rok a zdálo se, že pošle banku ke dnu již v říjnu loňského roku. Nakonec si to ale rozmyslel, a dal tak akcionářům i klientům falešnou naději, že problémy jsou řešitelné. Nebyly.
Vady na kráse Union banky jsou známé dlouhá léta a bylo jasné, že v bance chybí taková částka, nad kterou žádný případný investor nemůže mávnout rukou. Auditor to psal do výročních zpráv, dohled provedl loni dokonce kontrolu přímo v bance. A nic. Je na místě otázka, proč regulátor trhu nezakročil, ani když banka započetla žalovanou pohledávku do svých finančních výkazů jako stoprocentně bonitní. ČNB tak vlastně nechala klienty banky v omylu. K čemu je pak její opatření o čtvrtletním zveřejňování základních údajů, když si do nich každý může napsat, co chce? Nakonec ono rozhodnutí o zavření banky není jistě nic jednoduchého a znamená to, že akcionáři přijdou o peníze, a tak ČNB již tradičně dává stále nové poslední šance, i když zkušenost jasně říká, že nakonec tak jako tak sáhne po noži.
Nyní je prostřeno k hostině pro konkurenční peněžní ústavy. Supi už se slétají, klienti dostávají nabídky na rychlé založení nového konta včetně snadno dosažitelného kontokorentního úvěru. Poptávka po devadesáti pobočkách jistě také nebude zanedbatelná. Minimálně dvě banky už stojí ve frontě. Nakonec nebylo by na škodu, kdyby posílila jak Raiffeisen, tak Živnobanka. Trh je dnes koncentrován až nezdravým způsobem. Největší banky zcela bezohledně využívají svou sílu a promítá se to i v úrovni poplatků a v úročení vkladů i úvěrů. Další silný hráč na trhu by byl jistě veřejností přijat vlídně a oba zmínění uchazeči mají na to, aby státní pomocí vykrmené sumce v českém rybníku trochu prohnali.

  • Našli jste v článku chybu?