Zaparkovat si červený supersporťák před sídlo firmy řekne všem: tady se úspěch neskrývá. Vozy Ferrari jsou z té kategorie, o které se říká: na tyhle vozy se nešetří, takové se rovnou kupují.
Zaparkovat si červený supersporťák před sídlo firmy řekne všem: tady se úspěch neskrývá.
Vozy Ferrari jsou z té kategorie, o které se říká: na tyhle vozy se nešetří, takové se rovnou kupují. Cenové relace těchto aut jsou pozoruhodné už tím, že se mohou chovat jako víno - při zakoupení nového je třeba vyplatit šesti až osmnáctinásobek ceny průměrného nového vozu nižší střední třídy a postupem doby se může ukázat, že vlastníme model, po němž sběratelé šílí. Takový zájem je například o Ferrari 250GTE. Tento model byl průkopníkem uspořádání 2+2GT (Grant Turismo), které Ferrari postavil pro ty, kdo toužili po supersportovním autě, které ovšem uveze více než jen dvě osoby a je navíc využitelné pro „civilní“ ježdění. Enzo Ferrari měl tehdy při rozkreslování koncepce tak šťastnou ruku, že dodnes tato modelová řada žije. Loňský rok byl první velkou slávou i pro majitele a obdivovatele značky v České republice - červencový sraz vozů Ferrari v Brně ukázal, že pořídit si ho znamená i postavit se čelem k členství v klubu. Ovšem všechna vzletná slova o proslulých vozech mají v tuzemských podmínkách i rubovou stranu mince: drastickou spotřebu, výmoly na českých silnicích a nemožnost legálně využívat maximálních rychlostí červených krasavců.
