Slovensko Slovenský premiér Robert Fico (na snímku) minulý týden naplnil očekávání a potvrdil kandidaturu v přímých prezidentských volbách. První kolo volby se uskuteční 15. března, případné druhé o dva týdny později. Předseda Směru-sociální demokracie, jenž svoji stranu před necelými dvěma lety dovedl k zisku nadpoloviční většiny v parlamentu, má nepochybně velké šance zvítězit.
V jistém smyslu se Ficův krok nemusí jevit logicky. Vždyť mu ještě není ani padesát, má za sebou historicky nejlepší volební výsledek, předsedá jednobarevné vládě a opozice ho nijak neohrožuje, naopak se čím dál více drolí. Pravomoci slovenského prezidenta jsou navíc ještě o něco slabší než české hlavy státu. Sám Fico tvrdí, že mu jde o jakousi harmonii mezi prezidentským úřadem, parlamentem a vládou. Skutečnost bude prostší. Bývalý právník chce zkrátka vystoupat na nejvyšší politický stupínek. Je také znát, že ho práce ve vládě dlouhodobě unavuje. Čekat dalších pět let se mu nechce.
Fico, jehož lze označit za jednoho z nejvýraznějších politických talentů střední Evropy, nenechává od začátku nic na náhodě. Vstup do prezidentského klání oznámil ve velkém stylu. Před svými poslanci a zahraničními diplomaty, které sezval do historické budovy slovenského sněmu, vystoupil jako vládce, který chce svým krokem upevnit blaho země. Jako obvykle vypadal uhlazeně, ale mluvil důrazně a v projevu zabrnkal na sociální i národoveckou notu. Marketingově sklidil vše, co se dalo. Ať si komentátoři říkají, co chtějí, podstatná část slovenských voličů na tohle zabírá.
Dominantní pozice Směru může být pro Fica dobrým odrazovým můstkem. Pokud uspěje, strana patrně nezabředne do vnitřních sporů nebo války o nástupnictví v křesle předsedy vlády. Dá se tedy předpokládat, že před oznámením kandidatury bylo vše pečlivě dojednáno. Fico totiž není uvnitř Směru tak autoritativní, jak to zvenčí vypadá. Funguje spíš jako mediátor. Strana vznikla jako projekt, v němž se spojily jeho politické ambice se zájmy podnikatelských skupin, maska klasické sociální demokracie přibyla až dodatečně.
To ale neznamená, že lidé ve Směru nebudou nervózní. Šance některých Ficových soupeřů totiž nejsou tak špatné, jak se zdá.
Největší nebezpečí nehrozí od některého z kandidátů napravo (Milan Kňažko, Ján Čarnogurský, Pavol Hrušovský, Radoslav Procházka), ale od „nepolitického“ protivníka.
Bývalý podnikatel Andrej Kiska, který těží z image filantropa, by nynějšího premiéra podle listopadového průzkumu agentury Focus mohl ve druhém kole porazit.
Fico si prohru zřejmě nepřipouští. O to hůř by jeho ego zvládalo takovou představu skousnout. Že by v případě neúspěchu zůstal v čele vlády, není vůbec jisté.
