Zatímco ve veřejných nemocnicích znovu hrozí protesty kvůli ne/zvyšování platů, v soukromých nemocnicích je zatím klid. Podle Filipa Horáka, generálního ředitele privátní sítě zdravotnických zařízení Agel, je důvodem lepší komunikace s odbory i vstřícnější přístup vedení. Ostatně i díky tomu lékaři zaměstnaní v Agelu nepodávali na jaře výpovědi.
Foto: Jakub Stadler
Státní, krajské i městské nemocnice si stěžují, že na navýšení platů lékařů a sester nebudou mít peníze. Jak jsou na tom soukromé nemocnice?
Nemohu mluvit za všechny, ale soukromé nemocnice v síti Agel v současné době na navýšení platů nemají. Je to ale tím, že není hotová úhradová vyhláška, kterou vydává ministerstvo, a tak neznáme podmínky na příští rok. Pokud by úhrady zůstaly na stejné úrovni jako letos, je navýšení o 10 procent nereálné.
Máte vyčísleno, kolik by na vyšší platy potřebovalo 10 nemocnic Agelu?
Zdravotnická zařízení Agelu mají obrat kolem 6,5 miliardy korun. Zhruba polovinu (3,3 mld.) tvoří mzdové náklady. Vzhledem k tomu, že navýšení by se mělo týkat lékařů i sester, šlo by odhadem o 250 milionů korun navíc.
Současné dění je pokračováním akce Děkujeme, odcházíme. Jak protesty vypadaly u vás?
U nás lékaři prakticky žádné výpovědi v rámci této akce nepodávali. S odbory jsme jednali už od podzimu a dohodli se na tom, že lékařům zhruba o čtyři tisíce korun zvedneme platy už od ledna 2011. Další navýšení následovalo od května, kdy jsme dostali peníze od státu, stejně jako ostatní nemocnice. Platy u nás jsou tak lehce nad celorepublikovým průměrem, tedy nad 60 tisíci měsíčně.
Jak to, že jste přidali lékařům už v lednu 2011, když ostatní nemocnice tvrdily, že na to nemají?
Podařilo se to díky dohodě s odbory i díky tomu, že naše nemocnice hospodaří se ziskem. U nás má personál v kolektivní smlouvě zaručený dvouprocentní růst platů. Ten se netýká jen lékařů. Na podzim loňského roku jsme se ale s odbory dohodli, že navýšení platů se tentokrát dotkne pouze jich a ostatnímu personálu mzdy nezvedneme. Argumentovali jsme tím, že pokud v březnu lékaři odejdou, přijde o práci i zbytek zaměstnanců. Odbory souhlasily. Díky tomu jsme mohli lékařům přidat už od ledna.
Pocítili jste díky tomu vyšší zájem lékařů o nástup do vašich nemocnic?
Nárazový zájem jsme nezaznamenali. Ale kvalitní lidi se snažíme nabírat neustále a fluktuace je u nás podobná jako v jiných zařízeních. Dá se říct, že se potýkáme se stejnými personálními nedostatky. Jako jiné nemocnice v celé republice pociťujeme, že je málo doktorů v určitých oborech.
Je nedostatek lékařů i otázkou peněz, které jim nemocnice nabízejí?
O peníze nejde. Jde o to, že možná nemáme málo doktorů na léčení 10 milionů lidí, ale máme mnoho zdravotnických zařízení, kde jsou určité personální požadavky. Kapacita nemocnic je dimenzovaná na 13 nebo 14 milionů lidí. Kdyby bylo zdravotnických zařízení méně, lékaři budou víc koncentrovaní a jejich kapacita bude stačit pro všechny.
Takže cestou z personální krize je rušení nemocnic?
Nemusí to nutně znamenat rušení nemocnic, ale spíš restrukturalizaci akutních lůžek na následnou péči v rozsahu zhruba 10 procent. Součástí by mělo být zvolnění přísných personálních požadavků ze strany pojišťoven, jež neodpovídají počtu lékařů, kteří tu jsou. Kvůli tomu dochází k přesčasové práci. Lékaři slouží víc, než jim umožňují normy, a každá nemocnice to nějakým způsobem upravuje. Požadavky pojišťoven na přítomnost lékaře v noci jsou daleko větší, než je pro provoz nutné. Pokud by došlo ke zmírnění norem, lékaři by nemuseli sloužit tak často. Při zachování stejného finančního objemu by navíc dostali více peněz.
Souhlasíte tedy s návrhem vyhlášky ministerstva, aby v noci pacienta mohl ošetřit lékař z jiného oboru? Že by na gynekologii sloužil třeba očař?
Podrobnosti návrhu neznám, takže neobhajuji konkrétní vyhlášku. Je ale fakt, že nyní v nemocnici slouží na gynekologii dva gynekologové, na chirurgii tři chirurgové a na dalším oddělení tři internisti. Dovedu si představit, že by na chirurgii sloužili místo tří doktorů dva a na gynekologii jeden. Pokud by v noci byla nutná gynekologická operace, operoval by samozřejmě gynekolog, ale asistoval by mu chirurg. Není to tedy o tom, aby oční lékař operoval na gynekologii, ale může jako druhý lékař při operaci držet háky, což běžně zvládají medici měsíc po škole.
Takže by šlo o větší spolupráci oddělení?
Přesně. V tomto smyslu souhlasím s tím, aby se týmy mohly v nemocnici křížit. Málokdy se stane velký úraz, který by vyžadoval několik souběžných operací. Na to by samozřejmě existovaly traumaplány, podle kterých by nemocnice postupovala.
Zmínil jste, že vaše nemocnice hospodaří se ziskem, což je v Česku spíš výjimka. Jaký je recept?
Šetříme na provozních nákladech. Jde o nákup léků, materiálu, potravin i služeb. Tím, že provozujeme 10, od ledna 11 nemocnic se čtyřmi tisíci lůžky, jde o velký balík, ve kterém se vyplatí centrální nákupy. Tím dokážeme uspořit 10 až 15 procent. Efektivnější oproti státním zařízením jsme i tím, že je u nás při nákupu přístrojů nebo zboží nemyslitelná korupce. Lékaři si mohou říct, s jakými přístroji chtějí pracovat, jestli to ale bude Siemens, Philips nebo GE, rozhodneme my na základě soutěže.
Dal by se systém centrálních nákupů využít i u nemocnic ve veřejné sféře?
Určitě. Agel má v tuto chvíli 10 nemocnic, pro které nakupuje centrálně. Většina ostatních českých nemocnic je ve správě krajů, každý takto provozuje pět až 10 nemocnic. Kdyby kraje vytvořily podobný systém, jako má Agel, možná by to fungovalo lépe. Na druhou stranu je fakt, že v Česku obecně platí, že cokoliv se sdruží, je hned i dražší. Zneprůhlední se to. Ale pokud by byla motivace ušetřit, rozhodně je toto vhodná cesta.
Není důvodem, proč soukromé nemocnice prosperují, i to, že se věnují jen méně finančně náročným oborům?
To nám dříve kritici často vytýkali, ale v současné době s takovým argumentem nelze uspět. Například v Olomouckém kraji už čtyři roky provozujeme čtyři z pěti velkých nemocnic. Tou pátou je fakultní nemocnice v Olomouci. De facto tak máme zodpovědnost za 50 procent zdravotnického trhu v kraji. Přitom za tu dobu, co takto fungujeme, se v regionu nestalo nic mimořádného. Není vyšší úmrtnost, nejsou stížnosti.
Chcete tím říct, že provozujete všechna, i finančně náročná oddělení?
Kromě fakultních nemocnic, které mají svá specifika, provozujeme všechny typy zdravotnických zařízení. Od nejmenších nemocnic, jako je ta v Českém Těšíně, až po středně velké s péčí v plném rozsahu. Omezení si nemůžeme dovolit i proto, že v okolí 60 kilometrů není žádná jiná nemocnice, a za poskytnutí péče tak ručíme. V zisku jsou
u nás i specializovaná centra kardiochirurgie v Podlesí nebo onkologie v Novém Jičíně. Takže v tomto směru rozdíl opravdu není.
Nemůže se skrývat tajemství ziskovosti například v jiném postupu vůči zdravotním pojišťovnám? Vykazujete péči nějak jinak než nemocnice z veřejné sféry?
Speciální metody nemáme, ale snažíme se být důslední. Tlačíme na nemocnice, aby správně vykazovaly. Všechny případy, které se z pojišťovny vrátí, oponujeme. Ale v tomhle směru opravdu nemusí být rozdíl mezi veřejnou a soukromou nemocnicí. Je řada veřejnoprávních, které to také dělají a fungují dobře. Já sám jsem řídil dvě krajské nemocnice v Moravskoslezském kraji, obě hospodařily se ziskem zhruba pět procent jejich ročního obratu.
Státní či krajské nemocnice si často stěžují na nedostatečné platby za výkony ze strany pojišťoven. Tím vysvětlují i nutnost úprav ve výkazech výkonů. Je nutné „falšovat“, aby nemocnice vyšla?
Problém je ve způsobu, kterým pojišťovny rozdělují peníze na péči. Ten je velmi nepružný. V roce 2011 dostává zdravotnické zařízení peníze na základě výkonů z roku 2009. Pojišťovny přitom mezi sebou fungují konkurenčně, takže jim někteří pojištěnci odejdou a jiní přibydou. Někdy tak ošetříte více pacientů z jedné pojišťovny, jindy z druhé. To ale pojišťovnu nezajímá. Maximálně nemocnici zkrátí platbu, pokud jejich pojištěnců není tolik a zdravotní zařízení nenaplní limity. Ty, kteří přibydou, neřeší a platbu navíc nemocnici nedá.
V ten moment je tedy nutné falšovat?
To neříkám. My postupujeme tak, že na pojišťovny tlačíme, ať platí za léčbu svých klientů. U těch, které nám peníze vezmou, většinou nic neusmlouváme. U pojišťoven, u kterých ošetřovaných přibylo, nárůstem argumentujeme a požadujeme navýšení plateb. A pokud se přesto zdá, že bychom ke konci roku překračovali rozpočet o 20 nebo 30 procent, začneme péči lépe plánovat a v posledních měsících roku omezíme plánované výkony. Snažíme se hospodařit tak jako lidé doma. Pokud jim před výplatou docházejí peníze, taky si nekoupí novou televizi.
Jaké změny systému úhrad byste uvítali?
Systém by měl být pružnější. To je bez diskuze. Navíc by bylo vhodné uvažovat o změně úhrad tak, aby se platilo za diagnózu a ne paušálem. I když by taková částka byla zprůměrovaná, dostali byste tisíc plateb za tisíc ošetřených pacientů. Bylo by to spravedlivější. Nyní ale dostanete zaplaceno například jen za 800 pacientů, i když jich ošetříte tisíc. Právě kvůli tomu, že přede dvěma lety jste jich měli o 200 méně než letos.
Poznají pacienti rozdíl mezi veřejnou a soukromou nemocnicí třeba v tom, za co všechno si mohou připlatit? Je spoluúčast pacientů významnou součástí vašeho hospodaření?
Nabídkou se nelišíme od běžných nemocnic. Nadstandardní služby poskytujeme, ale jde především o hotelové služby, jako je lepší jídlo, lepší pokoj. To je běžné i jinde. Nic jiného legislativa ani neumožňuje. Samozřejmě nabízíme i zákroky, které nejsou hrazené pojišťovnou, ale ani to není jiné oproti ostatním zařízením.
Filip Horák (45)
Absolvoval lékařskou fakultu v Olomouci, v roce 1993 získal atestaci z chirurgie. Prošel mnoha manažerskými funkcemi jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Mimo jiné působil ve funkci lékařského náměstka Městské nemocnice Ostrava nebo jako ředitel nemocnice v Třinci na Sosně. Ve společnosti Agel (dříve Euromednet) působí od roku 2003. V roce 2008 zastával funkci zdravotního ředitele Zdravotní pojišťovny Agel, v roce 2009 pak řídil společnost Dopravní zdravotnictví. Od roku 2009 byl místopředsedou představenstva a zároveň ředitelem pro strategii skupiny Agel. Od ledna 2011 je jejím generálním ředitelem.
Jaký potenciál má plánovaný systém nadstandardu pro soukromé zařízení?
Osobně si nedokážu představit stanovení nadstandardu v otázce péče o pacienta. Něco, co nyní vypadá jako nadstandard, bude za dva roky standard, stejně jako tomu bylo u laparoskopických operací. Jde o přirozený posun medicíny dopředu. A stanovováním nadstandardu tak jdeme na velmi tenký led.
Nebyl by to prostor specializovat se na určitý typ výkonů, například složité operace oka?
V našich zařízeních neuvažujeme o nějaké specializaci na nadstandardní léčbu. Myslím, že solidární systém, který u nás je, musí být zachován. Zdravotní péče je čím dál náročnější, sofistikovanější a finančně náročnější. Člověk si ji nedokáže zaplatit celou sám. Můžeme se bavit o tom, že léky na chřipku si budeme platit sami, aby bylo na dražší péči, ale lidé tu nejsou zvyklí si za něco platit. Nemá tedy cenu budovat zařízení, které by tak fungovalo, protože jak veřejné nemocnice, tak my jsme schopni kvalitní péči poskytnout i za současné peníze.
Takže byste doporučil nedoplácet a nestanovovat nadstandard?
Samozřejmě je možné platit za lepší jídlo, lepší ubytování v nemocnici nebo za to, že se na operaci dostanete přednostně. Dnes už je ale málo výkonů, u kterých byste museli dlouho čekat, takže ani tam to nemá velký význam. Stejně tak mohou dospělí platit u stomatologa. Člověk přece může svým přístupem ovlivnit stav chrupu. Nemá taky smysl, aby se lidem z pojištění běžně platily lázně. Ale v širším přístupu k péči opravdu velkou perspektivu nadstandardu nevidím. Rozhodně ne v tom smyslu, že by to mělo nějak výrazně zachránit české zdravotnictví.
Existuje jiná cesta, jak stabilizovat zdravotnický systém v Česku?
Daleko větší smysl by měla motivace pacienta k racionálnímu chování. Pojišťovny by třeba mohly nabízet, že pokud pacient půjde do zařízení, které mu doporučí, nebo bude pravidelně chodit na preventivní prohlídky, dostane od ní slevu na pojistném, jakýsi bonus. Pacient, který se takto chovat nebude, nedostane nic. Zde bych dal větší pravomoc pojišťovnám, aby pojištěncům nabízely různé pojistné plány.