Tohle je v poslední době jeden z mála romantických snímků, které dokázaly splnit své poslání: poukázat na různorodé lidské stránky, komplikovaný život a zejména jeho možnou pomíjivost. A to všechno na pozadí dokonalého jiskření mezi hlavním párem.
Foto: H.C.E.
Knižní bestseller Davida Nichollse, který vyšel také u nás, neunikl filmovým producentům. Příběh, který se díky tomu dostal na stříbrné plátno, nabízí zajímavý deník dvou hlavních aktérů. První z nich, naivní a zamilovanou Emmu, hraje Anne Hathaway (Ďábel nosí Pradu). Sobeckého Dextera pak ztvárnil Jim Sturgess (Útěk ze Sibiře).
Do jejich vztahu příběh nahlíží jednou za rok, a to vždy 15. července, tedy v den výročí jejich seznámení. Každá nová scéna je tak skokem o rok dále a současně zajímavou sondou do nitra postupně dospívajících aktérů. Divák si pak jejich prostřednictvím snadno najde cestu k vlastním touhám, úspěchům, prohrám, radostem i žalostem, které nám všem život v různých dávkách a intervalech přináší.
Během děje spolu s tím, jak se mění jejich vizáž, se vyvíjejí i charaktery jednotlivých postav. Jejich vztahy se tím komplikují, v souladu s pokyny scénáře někdy bohužel až trochu naivně. Zejména zvrat druhého dějství zavánějící učebnicovým happy endem divákovi zhořkne na patře. Fikční idylka se naštěstí na poslední chvíli změní v neúprosnou realitu života, která pak dobře akcentuje hlavní motiv filmu – pomíjivost veškerého našeho bytí a snažení. Atmosféře snímku zdatně sekunduje hudba Rachel Portman, která je ve filmu doplněná hity nedávných dekád.
Lone Scherfig, režisérka dánského původu, má na svém kontě několik celovečerních snímků, jejichž kvalita je, mírně řečeno, kolísavá. Jeden den patří například spolu se Školou života či Wilbur se chce zabít mezi ty divácky úspěšnější. Za své zpracování Nichollsovy literární předlohy sice možná Scherfig ovace nesklidí, dokáže ale udržet pozornost publika, což je dostatečný předpoklad pro to, aby se v budoucnu zajímalo o její další tvorbu.
Hodnocení Vládi Baráka: 70 %
