Nový česko-polský snímek, jenž spojuje dva méně známé příběhy obyvatel Lidic, důstojně dokumentuje následky jejich činů. Nicméně emoční tlak na diváka ve snaze zaujmout, ale i komerčně uspět chvílemi přerůstá snesitelnou míru.
Foto: Bioscope
Dva režiséři, jeden scénář. Původní scénář filmu Lidice z pera Zdeňka Mahlera upravila do své vize režisérka Alice Nellis, která ale kvůli nemoci nemohla na snímku dál pracovat. A tak se režisérského žezla ujal Petr Nikolaev, jenž sám přiznal, že do úprav své kolegyně už moc nezasahoval. Snímek se přesto dočkal jistých závěrečných dotáček se zvláštními vizuálními efekty a z role soukromého dramatu jedné vesnice se pokusil posunout na pole velkofilmu.
Očekávání vložená do dobře zvolených herců se naplnila, nicméně došlo i na špatnou volbu obsazení, která pak bohužel kazí celkový dojem a nesourodé výkony herců vytrhávají návštěvníka kina z filmových emocí. V hlavní roli Františka šímy se představil Karel Roden. Hraje zde muže, který shodou náhod přežije vypálení Lidic ve vězení. Jeho herecký výkon je standardně věrohodný, nicméně například jeho spoluvězeň Jan Budař je ve ztvárnění své role stále stejný, a bohužel pro snímek tím pádem nepřekvapivý. Ženské pohlaví pak v roli šímovy manželky výborně zastupuje Zuzana Bydžovská. V roli jeho milenky Marie Vaňkové se se tu snaživě představuje Slovenka Zuzana Fialová. Jejich společný herecký koncert v situaci, kdy jedna z nich je tělesně postižená a odkázána na pomoc své sokyně, je nezapomenutelným momentem snímku.
Film vás bohužel nenechá během více než dvou hodin odpočinout od tklivé a emocionální hudby z autorského pera dvojice Michala Hrůzy a Jamese Harriese. Kdyby toho vaše uši neměly dost, společně s filmem vznikl i unikátní hudební projekt, na němž se podíleli kromě již výše uvedených hudebníků také Dan Bárta, Jan Budař nebo Tara Fuki.
Režisérova představa se možná měla oprostit od vize původní režisérky a vydat se vlastním směrem. Bohužel i kamera někdy zoufale hledá správnou polohu a zbytečně se při akcích třese, až přejde do zpomalujících záběrů.
Lidice jsou určitě důstojným dokumentem o historii již neexistující vesnice, nicméně nepřekračují jeho práh k výjimečnému snímku. I když návštěvnicky film bezesporu uspěje, zůstane jen velkou snahou o zachycení dramatické události utopené v nánosu emocí a některých nechtěně komických scén.
Hodnocení Vládi Baráka: 60 %
