Film, který se premiérově představil českým divákům loni na MFF v Karlových Varech, mohou bohužel až teď zhlédnout i ostatní zájemci, tedy pokud mají chuť na švédský, francouzský a hudební humor.
Foto: HCE
I hudební teroristé potřebují pozornost davu a médií, zejména když chtějí poukázat na hluchotu svých spoluobčanů, jejichž vnímání je právě otupělé tradičními nástroji a lidé nejsou schopni naslouchat běžným zvukům. Hlavním bojovníkem proti hluku je policista Amadeus Warnebring (Bengt Nilsson), který nejvíc na světě miluje ticho. Přestože je ale z klanu hudebních velikánů, sám nemá hudební sluch. Žije ve stínu svého bratra, jenž je uznávaným dirigentem místní filharmonie. Akustické útoky na město vede zralá žena jménem Sanna (Sanna Persson), jež si se svými kolegy vzala za cíl uskutečnit jeden obří a hlučný projekt, který je rozdělený do několika etap a jehož úkolem je dostat hluk do každého ucha po celém městě.
Zpočátku to může vypadat jako filmový koncert STOMP, protože ve filmu jsou stěžejní zejména bicí nástroje, ale nejen ty hrají hlavní roli. Dostane se i na předměty, věci, dokonce i lidi, kteří mohou vydávat zajímavý zvuk. Kreativita týmu je opravdu originální a pestré skladby tvořené přímo na místě činu tak přinášejí až vlezlý a vybroušený rytmus. Snímek je tedy spíš než filmovou podívanou zvukový zážitkem, který možná doplácí právě na obrazové propojení obou linek, z čehož nejvíc trpí právě linka dějová. Nicméně to by mohl pro jednou divák odpustit.
Ve snímku je možné zahlédnout spoustu různorodých postav, jejichž podivínská konstelace je na jeden film až neuvěřitelná, nicméně zkušené hudebníky v sobě mnozí nezapřou a drilové pasáže zvládají s profesionalitou a jen s občasnou hereckou křečovitostí. Film také hýří zdařilým hudebním humorem. Kde jinde než při akustickém útoku mohou diváci od policistů slyšet, aby útočníci zahodili bubny namísto zbraní.
Film Zvuk hluku vám nezůstane v paměti kvůli vyprávění zajímavého příběhu, jelikož o ten tam opravdu nejde, nicméně je to vskutku originální snímek mapující zvukový terorismus jedné funkční hudební buňky.
Hodnocení Vládi Baráka: 70 %
