Za čtyři roky vyšplhá státní dluh do výše bilionu korun České veřejné finance jsou v krizi. Nůžky mezi příjmy a výdaji se otevírají stále více a více. Po ukončení volebního období nám zanechá Špidlův kabinet státní dluh, jehož výše se bude pohybovat okolo neuvěřitelného jednoho bilionu korun.
Za čtyři roky vyšplhá státní dluh do výše bilionu korun
České veřejné finance jsou v krizi. Nůžky mezi příjmy a výdaji se otevírají stále více a více. Po ukončení volebního období nám zanechá Špidlův kabinet státní dluh, jehož výše se bude pohybovat okolo neuvěřitelného jednoho bilionu korun. Jen současná vláda zatne do rozpočtu sekeru vyšší než šest set miliard. To je o polovinu více, než nám zanechaly všechny vlády dohromady včetně Zemanovy, nebo, chcete-li, jeden roční státní rozpočet České republiky. Pro vizuální srovnání v přepočtu na výši finančních škod nás za příští čtyři roky čeká přinejmenším ještě šest srpnových povodní.
Vláda občanům lže
Na celém hrůzostrašném scénáři vývoje státního dluhu by nezměnil nic ani balíček daňových opatření, eufeministicky a v rozporu s realitou nazývaný daňová reforma. Nejenom proto, že vláda lže, protože celý balíček byl připraven ještě před povodněmi. Kabinet pouze čekal na vhodný okamžik, kdy jej představit národu. Vzhledem k tomu, že balíček měl z občanů zkoušené země vytáhnout další peníze, a to bez ohledu na možné alternativy sanace povodňových škod, lze postup vlády označit za obludný případ povodňového hyenizmu a rabování. Podle informací z ministerstva financí, které ovšem kabinet před veřejností rovněž tají, by vláda potřebovala kromě plánovaného navýšení díky úpravám daní každým rokem přísun okolo padesáti miliard korun navíc. Tedy za předpokladu, že má vyjít její predikce hospodářského růstu a vývoje deficitu státního rozpočtu, jež má koncem volebního období skončit na 5,5 procenta HDP. Samo toto číslo vzbuzuje pochybnosti, protože je o jednu desetinu procenta nad horní hranicí, kterou si vláda stanovila v programovém prohlášení na 4,9 - 5,4 %. Ale i tak lze mít vážné pochybnosti o tom, že se kabinetu podaří deficit, který letos možná dokonce překročí magickou hranici 10 % HDP, snížit do příštích řádných voleb o tak významnou částku.
A bude hůř…
Důvodů k pochybnostem je celá řada, přičemž na straně vládních odhadů stojí pouze víra ve vlastní genialitu. Především je to notoricky známá, přehnaným optimizmem hnaná důvěra v to, že hospodářský růst bude vyšší, než ve skutečnosti je. Byť jen krátkodobě s vládními prognózami zacvičí i povodně. Vládě a některým analytikům nemusí vyjít ani tvrzení, že vyšší hospodářský růst přinese obnova země v příštích letech. Veškeré parametry indikující vývoj HDP ukazují totiž na to, že růst ekonomiky České republiky postupně zpomaluje. Začalo to poklesem stavební výroby, který nastal již v červnu, poklesem průmyslové výroby, zvýšením míry nezaměstnanosti za srpen o 0,3 % oproti stejnému období v loňském roce, a konečně nižším než předpokládaným růstem HDP za druhé čtvrtletí loňského roku. Poklesu odpovídá i nižší než předpokládaný daňový výnos za I. pololetí letošního roku (43 %). Analytici ministerstva financí nyní připravují novou predikci hospodářského růstu na základě povodní. Doufejme, že ji poopraví i na základě zpřesněných indikátorů, o nichž jsme se zmínili výše. A je otázkou, zda obnova po povodních bude natolik rozsáhlá, aby zvrátila průběh hospodářského cyklu.
Možnosti jsou vyčerpány
Největším problémem veřejných financí, o jejichž reformě by tento týden měla poprvé jednat skupina poradců ministra financí Bohuslava Sobotky, je to, že státu nezbývá příliš nástrojů k posílení oživení ekonomiky. Centrální banka několikerým snížením úrokové míry až pod úroveň Evropské unie dosáhla prakticky na dno svých možností. V případě schválení daňových zákonů bude spíše tendence úrokové míry zvyšovat kvůli hrozbě inflačních tlaků. To však může mít negativní vliv jak na další vzrůst kurzu koruny, tak především na příliv zahraničních investic, ale i na tvorbu investic domácích subjektů. Dražší peníze, respektive postupné vytlačování kapitálových zdrojů ovšem přinese i další zadlužování státu. Volné finanční prostředky, kterými dnes banky překypují, budou stále více směřovat do nákupu státních dluhopisů, čímž zbyde méně místa pro soukromý sektor. A v tuto chvíli navíc přichází stát se záměrem zvýšení spotřebních daní a DPH, ačkoli spotřeba domácností v ČR tvoří 60 % z růstu HDP. Navíc není vyloučeno, spíše se dá předpokládat, že buďto pod záminkou dodržení podmínky koaliční smlouvy, podle níž nesmí docházet k samovolnému poklesu složené daňové kvóty či pod záminkou sbližování sazeb spotřební daně a DPH s úrovní EU, dojde k dalšímu zvyšování daní.
V jednoduchosti je krása
Jak z tohoto bludného kruhu ven? Cesta je na první pohled prostá. Rapidně snížit daně z příjmů, a vzhledem k většímu množství peněz, které občanům zůstanou, osekat státem garantovanou výši důchodů a zavést spoluúčast pacientů na hrazení zdravotní péče a léků, případně zrušit minimální mzdu. Tato opatření by jednak posílila daňový výběr, jednak ulehčila mandatorním výdajům státního rozpočtu. Cesta je to však natolik jasná, aby bylo jasné i to, že se jí socialisté nikdy nevydají.
