Od července se na finančního arbitra bude moci obracet mnohem více klientů, kteří se cítí poškozeni nějakou finanční institucí. Pomáhat jim ovšem budou lidé, kteří budou placeni podstatně hůře než dnes, připouští František Klufa, Finanční arbitr České republiky.
Foto: Jakub Stadler
Poslanci mají nyní na stole novelu zákona o finančním arbitrovi. Podle ní od letošního července už nebudete placeni Českou národní bankou, ale ze státního rozpočtu. Polepšíte si?
Pro nás to bude znamenat výrazné snížení platů, protože přecházíme na odměňování podle pravidel pro státní zaměstnance. Navíc pořád neznám částku, kterou budu mít na platy k dispozici. Takže svým zaměstnancům nejsem schopen říct, jak budou od července honorování.
Bojíte se, že o některé zaměstnance přijdete? Dá se očekávat určitá fluktuace personálu.
Bude to mít vliv na kvalitu práce úřadu?
Na kvalitu ne, ale na provozní zabezpečení jeho chodu nebo na nasazení těch lidí, kteří zůstanou, určitě.
Od července byste měl nově řešit i stížnosti klientů na poskytovatele spotřebitelských úvěrů a investiční společnosti. Jaké typické případy budete posuzovat u spotřebitelských úvěrů?
Typický případem bude neplnění informační povinnosti institucí a s tím související zavádějící prodej produktů. To znamená, že prodejce nabízí něco, ale ve skutečnosti prodává něco jiného. Když se podíváme na zkušenosti kolegů z Evropy, kteří už spotřebitelské úvěry řeší, tak dvě třetiny všech případů je právě zavádějící prodej.
Jak se bude zavádějící prodej prokazovat, když v zákoně není povinnost prodejní rozhovory nahrávat?
V zákoně je povinnost poskytovatele dostatečně informovat spotřebitele o dopadech spotřebitelského úvěru. Nepodporuji nahrávání a archivování záznamů. Pokud bude dostatečně doloženo na zvláštním papíře, že klient byl informován o tom, kolik úvěr stojí, jaké je zajištění, jaké jsou další finanční dopady, a podepíše to, tak je to dostatečný důkaz. Je na odpovědnosti klienta, aby si pořádně přečetl, co podepisuje.
František Klufa (41)
Finančním arbitrem je od roku 2008. Řeší stížnosti klientů bank na špatný převod peněz či na zneužití platebních karet. Od července 2011 by se měly pravomoci finančního arbitra rozšířit i na poskytovatele spotřebitelských úvěrů a investiční společnosti v oblasti retailového kolektivního investování. Na arbitra se mohou obrátit klienti, kteří neuspějí s reklamací u své finanční instituce, ale s tímto rozhodnutím nesouhlasí. Za řízení před arbitrem spotřebitel nic neplatí.
Budete řešit i spory o nesplácení úvěrů?
Součástí smlouvy o úvěru je splátkový kalendář, který třeba říká, že musíte splácet 400 korun. Ale vy za mnou přijdete, že poskytovatel po vás chce 460 korun. Pokud by firma na vás tlačila, že musíte splácet něco jiného, než je ve smlouvě, pak takové spory budu rozhodovat. Ale nebudu řešit, že máte platit 400 korun a nemáte na to.
Co když úvěrová společnost případ nesplácení úvěru postoupí do rozhodčího řízení, které bude zjevně stranit poskytovateli úvěru. Bude se pak moci klient na vás obrátit o pomoc?
Máme v zákoně, že sjednání rozhodčí doložky ve smlouvě nevylučuje pravomoc finančního arbitra. Na druhou stranu nemůžeme rozhodovat, pokud už daný spor je předmětem rozhodčího řízení. To znamená, že můžu začít řešit spor o spotřebitelském úvěru, můžu se dostat do stádia, že budu vynášet nález odsuzující poskytovatele úvěru. Jenže firma den před tím, než můj nález nabude právní moci, dá spor k rozhodci a já musím řízení zastavit. Už vůbec nemůžu posuzovat, zda rozhodce dodržuje etický kodex.
Takže jediná šance spotřebitele pak bude obrátit se na soud?
Ano. Navrhovali jsme při přípravě novely zákona o rozhodčím řízení, aby spor, který rozhoduje finanční arbitr, nemohl rozhodovat zároveň i rozhodce. Teď je to v připomínkovém řízení.
Kolik nových sporů budete řešit v oblasti kolektivního investování?
Celkem se v retailovém investování budeme pohybovat kolem pěti procent stížností, což není nijak zásadní nárůst. Za minulý rok, kdy jsme ještě tuto oblast nemohli řešit, jsme měli sedm podnětů z 822. V Anglii, kde tamní finanční arbitr dostává milion podnětů za rok, je podíl investičních stížností 14 procent. To je ale včetně korporátních investic.
Proč v Česku čekáte nižší počet sporů?
Je to díky celkové regulaci odvětví i tím, že u nás nejsou příliš rozšířené některé produkty. Třeba v Anglii se 43 procent stížností v oblasti investic týká kombinovaných hypoték, kdy splácíte bance jen úroky a na konečnou jednorázovou splátku jistiny si šetříte v investičním fondu. V Anglii to bylo hodně rozšířené. V době finanční krize, kdy fondy nedosahovaly takové výnosnosti, klientovi doběhla hypotéka., on často přišel do investiční společnosti a zjistil, že nemá po těch dvaceti letech dost peněz na její splacení.
Nebudete konkurovat ČNB, která má na starosti dohled nad investičními společnostmi i ochranu spotřebitele na finančním trhu?
Vůbec ne. Instituce může někomu něco špatně prodat, ČNB uzná, že porušila zákon a může jí dát pokutu. Ale klient své peníze už neuvidí. Kdežto já jsem schopen klientovi peníze zabezpečit zpátky, pokud rozhodnu v jeho prospěc
h.
Jaké typické spory v oblasti investic čekáte?
Většina podnětů nejspíš bude toho charakteru, že „mi slíbili, že vydělám patnáct procent, ale já jsem na tom deset procent prodělal“. Takže se bude zkoumat , co bylo napsáno v prospektu investičního nástroje, ve smluvní dokumentaci, ve statutu investiční společnosti. Někdy půjde o administrativní pochybení konkrétních pracovníků.
Je chyba, že si klienti budou moci stěžovat jen na investiční společnosti a ne na investiční zprostředkovatele, přes které se děje velká část prodeje investičních produktů?
V této úvodní fázi to není problém, i když řada problémů u zprostředkovatelů vzniká. Bereme to jako vstup do tohoto odvětví. I ministerstvo říká, že časem provede revizi a možná tam zprostředkovatele zahrne.
