Kongres rozjíždí vyšetřování příčin krize...
Celý podtitul: Kongres rozjíždí vyšetřování příčin krize. Z historie již víme, jak nebezpečné může být zbytečné otálení.
V těchto dnech poprvé zasedala Komise pro vyšetřování příčin finanční krize, o jejímž vzniku rozhodl americký Kongres a jejímž úkolem je označit viníka bankovního kolapsu a určit další postup. Komise byla vytvořena na základě zákona přijatého v květnu letošního roku. Desetičlenný tým si na svém prvním zasedání, jež se konalo 17. září, zvolil za předsedu dlouholetého kalifornského státního žalobce Thomase Greenea. Mezitím se nejvýznamnější banky stihly díky vládní stimulaci reinkarnovat a plnou parou vyrazily vpřed s velmi slušnými zisky a novými finančními produkty.
Uspěje komise v tomto závodě želvy se zajícem a dokáže přijít s návrhy dřív, než se rozhoří další krize? Jako obvykle lze ponaučení čerpat z historie.
Když Kongres vyčlenil osm milionů dolarů na vyšetření příčin nedávné krize, inspiroval se příkladem Ferdinanda Pecory, nepřehlédnutelného hrdiny obdobného vyšetřování, jež se uskutečnilo ve třicátých letech minulého století. Mladý newyorský žalobce Pecora se tehdy stal hvězdou na slyšeních, jež probíhala pod taktovkou Senátního výboru pro bankovnictví a měnu (Senate Banking and Currency Committee) – mimo jiné proto, že otevřeně kritizoval excesy bankéřů. Díky jeho úsilí se podařilo vytvořit legislativní principy obchodování s cennými papíry, jimiž se trhy řídí dodnes.
Někteří pamětníci však ještě vzpomínají, jak dlouho vyšetřovací tým přešlapoval na místě. Pecora nebyl prvním předsedou komise, ale až pátým v pořadí. Celé čtyři roky po krachu v roce 1929, kdy země zabředávala do Velké hospodářské krize, nebyla komise schopna svoji práci dokončit.
Ani rozjezd nebyl raketový. Po černém pondělí a stejně černém úterý v říjnu 1929 volala řada senátorů po nové legislativě, jež by zabránila příští krizi. Během následujících šesti měsíců však akcie získaly zpět 90 procent ze ztráty, již utrpěly při krachu na burze. (Prezident Herbert Hoover hovořil o trhu s mírně rostoucími cennými papíry – „malém býčím trhu“) Nadšení pro reformy opadlo a bankéři ujišťovali Kongres, že přehnaná regulace není nutná – ba dokonce, že je kontraproduktivní a že se instituce zreformují samy. Nezní vám to povědomě?
Když Hoover společně s americkým Kongresem, v němž měli převahu republikáni, rozhodl o zahájení vyšetřování příčin krachu na Wall Streetu, vzal otěže do rukou Peter Norbeck, předseda Senátního výboru pro bankovnictví a měnu. Senátor Norbeck, bývalý naftař z Jižní Dakoty, napsal, že mu naštěstí „ty věci přerůstají přes hlavu. Ničemu z toho nerozumím. Kdybych tomu rozuměl, asi bych nespal.“
Joel Seligman v Transformaci Wall Streetu (The Transformation of Wall Street) popisuje první slyšení v roce 1932 jako mdlá a zdlouhavá. Prvního předsedu sboru vyšetřovatelů – právníka Claudea Branche ze státu Rhode Island – převálcoval hned první svědek – prezident Newyorské burzy cenných papírů (NYSE) Richard Whitney. Výřečný Whitney oslnil novináře a ostatní přihlížející tím, že popřel, že by během jeho úřadování docházelo k jakýmkoli obchodům typu short selling (prodávají se půjčené akcie s úmyslem zakoupit je zpět za nižší cenu). Pár dní poté Branch odstoupil. Jeho nástupce, republikánský soudní právník William Gray, se ve funkci neudržel o mnoho déle. Demokraté ho obvinili z politického protekcionismu a poté, co Gray nařkl předsedu jejich národního stranického výboru z toho, že zmanipuloval cenu akcií společnosti General Motors, ho zbavili funkce. Třetím předsedou komise byl Norbeckův přítel z Jižní Dakoty, jenž souhlasil s tím, že bude zaujímat pozici do prezidentských voleb,
Ve volbách Hoovera porazil Franklin Roosevelt a reformátoři doufali, že s jeho nástupem k moci se do čela vyšetřovací komise dostane schopný nástupce – buď chicagský aktivista Harold Ickes, nebo věhlasný newyorský právník Samuel Untermyer. Oba však nabídku odmítli a poukázali na to, že kompetence vyšetřovacího orgánu nejsou jasně vymezené. Post předsedy komise zaujal newyorský právní zástupce Irving Ben Cooper, tehdy třicetiletý začínající vyšetřovatel případů korupčního jednání. Senát se však vyděsil, když chtěl Cooper rozeslat 500 předvolání. Cooper zanedlouho odstoupil a stěžoval si, že Washington jen potřeboval někoho, kdo by „držel věci pod pokličkou“.
Pecora nastoupil v únoru 1933 a pokličku zvedl. Poté, co mu Norbeck dal „veškeré potřebné pravomoci“, vystavil desítky finančníků veřejnému odsouzení, čímž si získal přezdívku „wallstreetský ďábel“, a dál pevně řídil komisi na základě svých doporučení.
Existuje celá řada důvodů, proč bychom mohli být vůči současné vyšetřovací komisi skeptičtí. Dnešní situace připomíná stav, jenž panoval rok po krachu v roce 1929, kdy nebyly šance na uskutečnění reforem vysoké. I tehdy, stejně jako nyní, Wall Street úlohu komise záměrně zlehčoval. I tehdy, stejně jako nyní, se vyšetřování rozjíždělo pomalu, naráželo na značné politické překážky a komise měla omezené pravomoci předvolávat svědky ke slyšení. Následovaly roky hospodářské stagnace (a nové skandály) a teprve poté americký Kongres schválil přijetí reforem, jejichž podstatou byla ochrana investorů před krizí. Původní záměry vybledly a znova se vynořily na světlo až ve chvíli, kdy se do vyšetřování vložil Pecora. Závěrečná zpráva současné komise má být vypracována do 15. prosince 2010. Závod byl již odstartován.
Frank Partnoy, profesor práva a finančnictví na Právnické fakultě v San Diegu je autorem knihy Zápalkový král: Ivar Kreuger, finanční génius na pozadí století wallstreetských skandálů (The Match King: Ivar Kreuger, the Financial Genius Behind a Century of Wall Street Scandals).
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Edita Jiráková
