Ačkoliv většina vesmírných aktivit se v současnosti odehrává v režii Spojených států, Ruska nebo Číny, také relativně malá země, jakou je Finsko, může do průzkumu kosmu promluvit docela zásadním způsobem. Brzy totiž hodlá vyslat do vesmíru svoji první vědeckou družici Foresail-1. Na oběžnou dráhu Země ji z floridského mysu Canaveral vynese raketa společnosti SpaceX Falcon 9, a to pravděpodobně už letos v létě.
Nanosatelit, připomínající kovovou krabici od mléka, bude hledat nové informace o ionizujícím záření ve vesmíru. Vystavení se těmto paprskům představuje pro astronauty vyšší riziko vzniku různých nemocí – počínaje tou z ozáření až po rakovinu, některé degenerativní choroby či poškození nervového systému.
Jeho vlivem ale trpí také technika. I satelity jsou totiž bombardovány radiací, která se podepisuje na jejich stavu a může být příčinou toho, že družice ukončí svou misi předčasně. Kosmické záření může zničit kritické součásti, způsobit problémy s nabíjením a vést k úplné ztrátě satelitu. Pokud finský Foresail-1 takto drsným podmínkám odolá, pomůže vědcům tento fyzikální jev nejen lépe pochopit, ale také navrhnout nové satelity s o poznání delší životností.
Sestup družice do atmosféry potrvá jen dva měsíce
Mise je společným projektem hned několika tamních předních institucí. Zapojili se do něj vědci z Helsinské univerzity, Aaltovy univerzity, Univerzity v Turku i experti z Finského meteorologického institutu. Podle výzkumníků byla zvláštní pozornost věnována spolehlivosti a dlouhé výdrži sondy. Její elektronika má být chráněna před kosmickým zářením lépe než u předchozích malých družic typu CubeSat, tedy miniaturních satelitů, kterých bylo do léta loňského roku úspěšně vypuštěno více než 1500 a jež ve velké míře představují zařízení vytvořená právě týmy z různých univerzit.
Vědci by rádi docílili toho, aby Foresail-1 fungoval po dobu nejméně pěti let, případně ještě déle, což je u tak malé družice málo obvyklé. Původně plánovaný termín dokončení a startu do vesmíru byl vinou pandemie odložen více než o rok, ale čas navíc dal pro změnu výzkumníkům prostor k dalšímu vývoji a integraci nástrojů, které zvýší šance na úspěch celé mise.
Hlavním ,nákladem‘ satelitu je částicový teleskop, který se bude používat k měření elektronů opouštějících radiační zónu na nízké oběžné dráze Země. Dále družice ponese plazmovou brzdu, což je zařízení, jež zabrání tomu, aby se satelit stal vesmírným odpadem. Vytlačí ho totiž z oběžné dráhy dolů, aby posléze shořel v atmosféře.
Obvykle trvá roky, než se tam vesmírný odpad dostane, avšak použití plazmové brzdy může tuto dobu zkrátit zhruba na pouhé dva měsíce. Jedním z technologických cílů družice Foresail-1 je tedy také demonstrovat užitečnost této plazmové brzdy.
Partner bez vlastního výzkumného programu
Finsko je členem Evropské vesmírné agentury (ESA) od roku 1995, přičemž své působení v tomto odvětví nedávno celkem výrazně rozšířilo, když se stalo důležitým partnerem mnoha rozsáhlých mezinárodních kosmických operací. Země tisíců jezer je například jedním z největších poskytovatelů komerčních radarových zobrazovacích satelitů na světě. Některé finské technologie dokonce čas od času používá také NASA - jde například o senzory, jež pomáhají provádět měření atmosféry na Marsu. Vlastní vědecký výzkum v pravém slova smyslu nicméně tento severský stát nemá.
K vývoji svého vědeckého CubeSatu a zahájení společné vesmírné mise s firmou Elona Muska podnítil finské výzkumníky nedávný boom na poli těchto malých, leč nesmírně ceněných družic ve tvaru krychle. A zatímco start Foresail-1 se teprve připravuje, už nyní se na severu Evropy pracuje na jeho nástupci.
Foresail-2 má být dvakrát větší a zamíří do takových oblastí vesmíru, kam se žádný CubeSat zatím nedostal. Vědecký tým si také hýčká naději, že by tyto úspěchy mohly vést k založení finské vesmírné agentury, která by podporovala řadu dalších, ještě ambicióznějších projektů, a že tím svoji zemi rovněž nasměruje k vlastnímu vesmírnému programu.