Když na podzim stát ohlásil plošnou valorizaci platů některých státních zaměstnanců, bylo mi jasné, že soukromý sektor to nemůže nechat bez odezvy. Právě stát dlouhodobě nastavuje ve svých průměrných platech laťku také pro soukromé společnosti – a rychlost růstu mezd nyní za zvyšováním státních platů výrazně zaostává. V listopadu jsme tedy v RSM udělali rychlý průzkum, jak budou na tento krok české firmy reagovat. A moje obavy se naplnily.
S druhým zvyšováním – a někdy dokonce třetím – mezd totiž v posledních dvou měsících letošního roku počítalo neuvěřitelných 39 procent oslovených společností. Nejčastěji – ve 14 procentech případů – plánovaly ještě letos zvýšit mzdy o pět až deset procent, každá desátá pak mezi dvěma až pěti procenty. Nicméně našly se i společnosti, pro které nebyl problém zvýšit mzdy i o více než deset procent.
Zdroj: RSM
Pravda je taková, že samotní majitelé by byli ve zvyšování nákladů na zaměstnance zdrženlivější a raději by šli cestou optimalizace benefitů a pomalejšího růstu mezd. Z trhu jsme však měli například zprávy o vyjednávání s odbory, které chtějí následovat právě příklad státní správy. A to pak na trhu vytváří logický domino efekt. Kdo chce zůstat konkurenceschopný, přidat prostě musí.
Nefixujme se na nutnost plošného zvyšování mezd v příštím roce
Poměrně velký optimismus panoval v listopadu také ohledně zvyšování mezd v následujícím roce. Jako kompenzaci za ,slabé měsíce‘ chtějí svým lidem nadprůměrně přidávat i firmy z ohrožených odvětví. Pouze 14 procent firem v příštím roce další zvyšování mezd neplánovalo, a to ani na individuální bázi. Dalších dvaatřicet procent pak teprve zhodnocovalo možnosti.
Nadpoloviční většina z 54 procent společností, které chtěly zvyšovat v příštím roce mzdy, plánovala cestu valorizace. Tedy jednu z nejnákladnějších možností. Jakkoli je lidsky pochopitelná snaha tlumit dopady inflace na vlastní zaměstnance, z pohledu byznysu je plošné zvýšení nákladů na lidi (mimochodem nejčastěji o desetinu) velký zářez do rozpočtu. Až sem to vypadá jako příjemná zpráva pro všechny pracující. S jedním zásadním ale.
Firmy už v listopadu tušily, že růst nákladů na své lidi nebudou umět z rostoucích tržeb pokrýt. Pomocí zvýšení cen to dokáže pouze 16 procent z oslovených společností. Šest z deseti firem očekává, že tyto náklady pokryjí například vyššími tržbami alespoň částečně. Bezmála čtvrtina firem však žádný záložní plán neměla. Pokud tedy přidají svým zaměstnancům, bude to s největší pravděpodobností na úkor vlastního zisku – pakliže nenajdou úspory v nákladech jinde.
S koncem roku i konec optimismu?
Kde konkrétně budou české firmy kýžené úspory hledat? Odpověď je nasnadě – v rezervách. To, že celých 84 procent oslovených společností nemá jasný finanční plán na pokrytí rostoucích mzdových nákladů, bude v praxi znamenat, že zasáhnou do svých finančních polštářů v nejméně vhodný čas. Zvýší svoji zranitelnost vůči vnějším vlivům a ve výsledku tak ohrozí i své zaměstnance, kterým se zvýšením mezd snaží vyjít vstříc.
Zdroj: RSM
V mnohých případech se pak firma dostane do situace, kdy už nepůjde situaci napravit jen částečným propouštěním, ale bude muset sáhnout k plošnému řešení. A to může v mnoha ohledech problémy firem ještě prohloubit, protože v klíčový moment odejde velká část jejího know-how a kompetencí.
Ostatně realita začíná před koncem roku ťukat na dveře kanceláří managementu stále silněji. Když jsem se nedávno bavila s šéfy velkých českých společností, obavy z budoucnosti byly znát z každého. Stokrát se totiž můžeme ujistit, že budeme brát krizi jako příležitost, ale když ve finančním plánovaní již teď nevychází základní matematika, není to dobře. A na zázrak a opětovný růst ekonomiky se zatím bohužel sázet nedá.
Klíčem je vtáhnout lidi do hry, situaci pochopí
Výše popsané dilema rozhodně neznamená, že by vedení firem mělo na situaci rezignovat – kdo nyní přestane pádlovat, toho bude unášet proud. Ostatní dostanou šanci kormidlovat a vyhýbat se překážkám. Doporučení RSM je přitom jednoduché: Sestavte v lednu intervenční tým, do kterého zařadíte všechny klíčové kolegy nehledě na jejich pozici. Uvidíte, že začnou vnímat situaci výrazně empatičtěji a tlaky na plošné zvýšení mezd se rychle sníží.
Načrtněte společně ,stabilizační balíček‘, který v krátkodobém horizontu dokáže maximálně zefektivnit procesy celé společnosti. Pracujte se scénáři vývoje a kontrolujte, který z nich se zrovna děje. Jedním z nebezpečí každé krize je rozhodovací paralýza, kterou špatně zmapovaná situace přinese pro nepřipravený management. Ve chvíli měnících se podmínek na trhu je jednoduché ztratit nadhled a místo dlouhodobého trendu sledovat ty krátkodobé, jež však mívají velice nízkou životnost.
Zdroj: RSM
Investujte do digitalizace. Každá koruna vložená do automatizace a zefektivnění procesů má jasně napočítatelnou návratnost, kterou můžete promítnout například do odměn a bonusů pro klíčové pracovníky. A nepřestávejte růst. Nepsané pravidlo říká, že v krizi není možné stagnovat. Byznys buď stoupá, nebo klesá. I proto by se firmy neměly zaměřovat pouze na identifikaci negativních scénářů, ale vytvořit také sadu postupů, jak reagovat na nově se rodící příležitosti.
A teprve potom je možné otevřít otázku, jak ohodnotit své týmy za to, že jste společně dokázali ustát nelehké měsíce. Z mého pohledu spíše cestou individuálního zvyšování mzdy těm, kteří si to opravdu zaslouží, aby tento krok fungoval také jako motivační faktor.