POČET OBYVATEL ČESKÉ REPUBLIKY KLESÁ, POPULACE STÁRNE. A BUDE HŮŘ. PROJEKCE ČESKÉHO STATISTICKÉHO ÚŘADU HOVOŘÍ O TOM, ŽE V ROCE 2050 SE SEDMDESÁTNÍCI STANOU NEJPOČETNĚJŠÍ SLOŽKOU SPOLEČNOSTI.
Podnikatelé budou vyrábět teplé svetry a ortopedické pomůcky, hudební průmysl bude chrlit evergreeny techno stylu a politici se budou předhánět ve slibech vyšších důchodů, na které státní kasa nebude mít. O předpokladech, které k této vizi vedou, hovoříme s předsedou Českého statistického úřadu Janem Fischerem.
* Český statistický úřad vyděsil veřejnost tvrzením, že naše společnost bude nezadržitelně stárnout. Není možné, že příroda si nakonec pomůže sama a demografický trend se upraví? Naše projekce není pouhou hypotézou, ale reálným výhledem, sestaveným na základě současných informací u nás i v okolních státech. Vždyť už známe generaci, která vstoupí do plodného života po roce 2020. Ta už je totiž na světě. Víme také, že úmrtnost se v nejbližších letech příliš měnit nebude. Proto jsem přesvědčen, že naše projekce - pokud nenastane nějaká naprosto nepředvídatelná situace - bude v první polovině sledovaného období platit velmi přesně. * A ve vzdálenější budoucnosti? Projekce přece platí do roku 2050.
Pro vzdálenější budoucnost je odhad komplikovanější, protože děti se narodí mladým lidem, kteří ještě dnes nežijí. Jejich populační chování můžeme tedy jen odhadovat. O úmrtnosti předpokládáme, že se bude nadále snižovat, nemůžeme však vědět, zda se její vývoj nezvrátí nějakým zásadním pokrokem medicíny, nebo naopak třeba epidemií dosud neznámých nemocí. Proto se projekce vypracovává ve třech variantách, jejichž rozpětí se s postupem let zvětšuje.
* Můžete uvést konkrétní příklad?
Například počet obyvatelstva ČR v roce 2050 podle nízké varianty má být 8,066 milionů, podle střední varianty 9,438 milionů a podle vysoké 10, 830 milionů. Takže rozdíl mezi nízkou a vysokou variantou je téměř tři miliony obyvatel, zatímco pro rok 2020 činí rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším odhadem pouze 900 tisíc obyvatel.
* Znamená to, že Češi vymírají?
Snižování počtu obyvatel by samo o sobě nebylo vážným problémem. Nejde o to, aby stát měl co nejvíce obyvatel, co nejvíce pracovních sil nebo co nejvíce daňových poplatníků. Problém je v tom, že s populačním úbytkem zákonitě souvisí populační stárnutí. Již dnes je obyvatelstvo České republiky nejstarší v celé své historii. A zatímco údaje o budoucí migraci a částečně i porodnosti vycházejí z hypotéz, stárnutí obyvatelstva, dané nastávajícím přesunem početných populačních ročníků do vyššího věku, hypotézou není.
* Jaká bude společnost, v níž převažují šedesátníci a sedmdesátníci? Taková představa je obtížná. Nemáme se o co opřít, protože v žádné zemi světa ještě nikdy v historii taková situace nenastala. Půjde o novou historickou zkušenost, k níž by se měli vyjádřit sociologové a prognostici. Tady nejde jen o hledání odpovědi na obvyklou otázku, zda mladší lidé uživí masu důchodců. Tady jde o základní problém životaschopnosti společnosti. Je třeba najít způsob, jak udržet v populaci dynamiku, kreativitu a schopnost rozvoje, biologického, myšlenkového a technologického. * Nepochybně se postupně začne měnit struktura spotřebitelských zájmů. Na co byste se zaměřil, být podnikatelem?
Kdybych byl podnikatel, zvažoval bych zda není perspektivní budovat sociální sítě a další odvětví, které se zabývají péčí o seniory. Není to jen věc státu. To je i věc byznysu. Tam budou obrovské možnosti, tam bych očekával konjukturu. Vše, co souvisí se stárnutím, je současně i výzvou pro podnikatelskou sféru. A celé zdravotnictví, to už není jen o státu, ale tam je výzev pro podnikatele jako máku. * Budou se muset staršímu voličskému okruhu přizpůsobovat i politici?
Jestli o tom neuvažují již dnes, budou o tom muset začít uvažovat brzy. Jistěže budou muset změnit styl volebních kampaní. K lákání voličů začnou potřebovat jinak sestavené volební programy, prostě jejich strategie k přístupu k voličům se musí na věkovou strukturu voličské základny adaptovat.
* Složení obyvatelstva může příznivě ovlivnit migrace. V optimistické variantě počítáte s přílivem 40 tisíc imigrantů ročně, zatímco dnes jich je sotva 13 tisíc. Může se objevit něco, co ovlivní migrace tak, že jste to do svých východisek nedokázali zahrnout? Vždycky se může objevit něco, nějaká skutečnost závažné povahy, nějaký otřes politický, ekonomický, se kterým se v prognóze nepočítá. V odhadu migrace vycházíme z úvah o situaci v okolních zemích, ekonomickém vývoji, z konzultací s experty. Je to jenom odhad. Je to nejcitlivější položka celé projekce a nikdo na světě to odhadnout úplně perfektně neumí. Není know-how, které bychom mohli převzít ať už od Eurostatu nebo od OSN, vždycky se (pokud jde o migrační salda) pracuje s choulostivým předpokladem, který může být ovlivněn faktory, které dnes neznáme. Zachycení migračních proudů je jednou z nejobtížnějších partií současné demografické statistiky. S určitostí můžeme prohlásit, že pokud migrační saldo nepřesáhne 40 tisíc osob ročně, bude počet obyvatel České republiky klesat pod deset milionů. * Mohl by migraci významněji ovlivnit plán premiéra Špidly na řízenou migraci z Bulharska, Kazachstánu, Ukrajiny a dalších zemí?
Migrace mimo jiné závisí na administrativních opatřeních a imigrační politice jednotlivých zemí, takže i tento projekt může mít vliv na migraci, ať už na její oživení či omezení a ztlumení. V jaké míře, to je těžké říci.
* Může statistika zachytit, zda to bude přínosem pro ekonomiku, či spíše zátěží pro stát? To je za branami statistiky. Veškerá projekce vůbec nehovoří o etnické nebo národnostní skladbě ať už u migrace, nebo u původního obyvatelstva. Statistika nám říká, kolik bude v zemi žít občanů včetně oněch přišedších, ale jaké bude jejich etnické či národnostní složení, jaká bude jejich původní státní příslušnost, tím se takto dlouhodobé projekce nezabývají. S jistotou můžeme říci pouze to, že pokud se zásadně nezvýší porodnost, mezi obyvateli České republiky skutečně budou ubývat lidé, kteří se tu narodili a budou přibývat obyvatelé narození v cizině, nejčastěji na jiném kontinentě, protože k výraznější migraci z okolních zemí zřejmě nebude zásadní důvod. * Zabýváte se neradostnými čísly. Máte z budoucnosti strach?
Projekce má posloužit právě k tomu, abychom obavy mít nemuseli. Charakterizoval bych naši projekci jako výzvu, která přesahuje hranice statistiky. Je to výzva pro sociology, ekonomiky, politiky a samozřejmě také pro podnikatelskou sféru, aby se společnost se stárnutím dokázala vyrovnat. JAN FISCHER** (1951) Narodil se v rodině matematických statistiků a pojistných matematiků. Absolvoval VŠE v Praze, od konce studií působil ve statistických úřadech. Na jaře 2001 pracoval v misi Mezinárodního měnového fondu, která zkoumala možnosti budování statistických služeb ve Východním Timoru. Je otcem tří dětí, podruhé ženatý.
