(EURO 24/2010)
Týdeník EURO čtu pravidelně od doby, kdy jsem byl studentem gymnázia. Vždy jsem oceňoval kvalitní zajímavé články, a především odbornost redaktorů. Zajásal jsem, když jsem uviděl reportáž Flotila zkropená krví od Zdeňka Lokaje o prolomení blokády Gazy (EURO 24/2010). Doufal jsem v neutrální zhodnocení situace, v předložení faktů a jejich propojení, v chytré, štiplavé poznámky. Namísto toho jsem po celou dobu četby reportáže nevěřícně kroutil hlavou. Z článku je cítit, že Zdeněk Lokaj je silně propalestinský. Už jeho začátek „1,5 milionu lidí již tři roky živoří a čelí humanitární katastrofě“, podsouvá čtenáři to, co není pravda. Při zhlédnutí jakéhokoli videa z Gazy je totiž zřejmé, že místní obyvatelé jsou kvalitně živení a dobře šacení. Je tam i dostatek benzinu, aby se mohli prohánět ve svých vozech a střílet do vzduchu z kalašnikovů, pokud zrovna nezapalují pneumatiky na protest proti jednání Fatahu s Izraelem. Pokud někdo někde živoří, pak to jsou obyvatelé Iráku… Zoufalá snaha prokopat se pod hranicí, jak to nazval Zdeněk Lokaj, je pouhým černým trhem. Zboží, které se do Palestiny dostane i při izraelské blokádě (desítky nákladních aut týdně), většinou uzurpuje Hamás a rozděluje je svým věrným. Ti, na které se nedostane, pak musejí nakupovat od překupníků. Nejvíc mě však šokovala věta „radikální skupiny pak občasně ostřelují izraelské území podomácku vyrobenými raketami ve snaze upozornit svět na bezpráví blokády“. To je překrucování faktů par excellence! Toto „občasné ostřelování“ totiž znamená za několik posledních let víc než osm tisíc raket, které dopadly na území Izraele. Přitom raketovými útoky je ohrožován více než milion obyvatel Izraele, což představuje patnáct procent jeho populace. Tento počet Izraelců bohužel každým dnem roste, protože militantní palestinské skupiny s pomocí protiizraelských arabských vlád své rakety zdokonalují. Navíc je vládnoucí skupina Hamás vedena jako teroristická organizace v Evropě i USA. Byť nemám vlastní zkušenost, neobstojí argument, že byla demokraticky zvolená ve volbách v Palestině. Obyvatelé potřebují jíst a jídlo distribuuje a vždy distribuoval Hamás. Za takové situace znamená nehlasovat pro Hamás hladovění. Zdeněk Lokaj vydává ve své reportáži tureckou nadaci IHH za humanitární organizaci. Při letmém pohledu na internet může každý zjistit, že IHH je považovaná za spojku k teroristickým organizacím a islámským protizápadním skupinám. Jejich vedoucí pracovník v Izraeli byl několik týdnů před vypravením flotily vyhoštěn ze země, protože neměl vízum a skrýval se před policií, která ho hledala kvůli podezření ze spolupráce s teroristy. Zdeněk Lokaj v reportáži cituje několik účastníků plavby. Necítím se povolán je vyvracet. Pouze k nim však dodám, že v důsledku extrémního překroucení faktů Zdeňkem Lokajem a existence videozáznamů potvrzujících útoky na izraelské vojáky, přičemž několik z nich bylo vážně zraněno, to snad ani není třeba. Svou neznalost prokázal i tím, že označil členy vojenského komanda „možná za nováčky nebo záklaďáky, kteří zpanikařili“. Je možné, že se Izraelci zalekli několikanásobné přesily na lodi, zejména pokud šlo o agresivní dav, který byl vyzbrojen různými zbraněmi, ale označit je za nováčky nebo záklaďáky je úsměvné. Izraelská armáda má desítky komand, které se specializují na několik situací, na něž se donekonečna připravují. Jsem si jist, že Izrael vyslal na tento zásah své nejlepší vojáky. Na závěr bych dodal, že si cením poznámky o komentáři Jefima Fištejna na jiné straně. Domnívám se, že jste si byli vědomi, že článek Zdeňka Lokaje je silně nevyvážený. Nelze se divit. Stěží by se šéf Hamásu, po kterém prahnou tajné služby mnoha států, nechal vyzpovídat nezávislým novinářem. Momentálně roztrpčený, ale jinak spokojený čtenář,
David Beran, david_beran@centrum.cz