S odchodem KDU-ČSL ze sněmovny ztrácí silné lidovecké hnutí vliv ve státní správě
Krátce po revolučních změnách v roce 1989 příslušníci Hnutí fokoláre ovládli masivní část významných funkcí v katolické církvi a jejich význam postupně rostl i v politice. Asi nejvýraznějším politikem-fokolarínem byl Josef Lux, k hnutí se ale hlásil i Jiří Čunek. Mezi významné členy patří i někdejší pražský primas kardinál Miloslav Vlk, jenž měl v politice lidovců, obzvláště za Luxovy éry, velmi silné slovo. S neúspěchem KDU-ČSL v nedávných volbách do Poslanecké sněmovny končí i vliv Fokoláre na chod státu a státem vlastněných nebo kontrolovaných institucí.
Kdo patří do party
O působení fokolarínů v pozicích náměstků ministerstev, šéfů ministerských odborů či členů statutárních orgánů státních firem se dlouhou dobu pouze spekulovalo. Až před rokem přišel s nebývale tvrdým prohlášením Miroslav Kalousek. „Ačkoli se KDU deklaruje jako strana nekonfliktní, promítají se do ní silně vlivy některých církevních hnutí s vyhraněným názorem na to, jak má být řízena politická strana, kterou oni pokládají za katolickou, nikoli za křesťanskodemokratickou. Mimořádně aktivní jsou příslušníci Hnutí fokoláre. Což je samozřejmě vnitrostranický problém, který asi nijak nezajímá veřejnost. Na druhé straně strana tu není sama pro sebe, ale pro veřejnost. Osobně jsem přesvědčen, že zejména příslušníci Hnutí fokoláre, byť jsou fakticky ve straně menšinou, jsou velmi dobře propojeni a organizováni a v rozhodujících okamžicích ovlivňují její základní postoje,“ prohlásil Kalousek v rozhovoru pro Lidové noviny.
„Ti lidé si oblíbili lidovou stranu jako politickou instituci, v níž se chtějí politicky angažovat. Problém je v tom, že díky tomu vznikla ve straně paralelní struktura. Strana má volené orgány a vedle nich je Fokoláre, které je propojené, které se snaží rozhodování ovlivňovat. V podstatě je to paralelní rozhodovací struktura uvnitř KDU-ČSL,“ dodal Kalousek.
Hnutí fokoláre mělo v Česku poměrně silnou pozici už v podzemní církvi osmdesátých let. Po roce 1989 se tyto struktury začaly ujímat pozic v církevní hierarchii a následně potom i ve společenském a politickém životě. „Nejznámějším představitelem byl sám kardinál Vlk a v politice Josef Lux a Cyril Svoboda. Ono se tomu pejorativně říká fokolaristická mafie, protože to tak svým způsobem funguje, na bázi spolků svobodných zednářů, Rotary a tak podobně, jenom je to trochu jinak zaměřené,“ řekl týdeníku EURO publicista a ředitel Institutu svatého Josefa Michal Semín. V praxi to podle Semína vypadá tak, že si členové spolku „dohazují kšefty“.
Příslušníci Fokoláre se podle zjištění týdeníku EURO pokoušeli přes některé poslance kontaktovat zákonodárce z různých poslaneckých klubů. „Občas mě někam zvali, zúčastnil jsem se jednoho setkání se zakladatelkou hnutí, ale ty nabídky mi nepřišly až tak zajímavé,“ popisuje svoje zkušenosti s členy hnutí poslanec ODS Marek Benda.
Vyhasínající krb
Hnutí fokoláre (italsky rodinný krb, ohniště), které hlásá všeobecné bratrství, založila v roce 1943 Italka Chiara Lubichová. Podle různých odhadů se k němu hlásí až pět milionů katolíků. Tradicionalisté fokolaríny kritizují za věroučnou rozbředlost, vadí jim jejich důraz na ekumenu i údajné spolčování se proti ostatním.
Vývoj české odnože Fokoláre, jež byla před rokem 1989 v hledáčku Státní bezpečnosti, pokračoval i v devadesátých letech. „Generace lidí, která vyrůstala v hnutí od sedmdesátých let, našla po listopadu 1989 uplatnění v celém spektru společnosti, a to jak v církvi, tak v občanském a politickém životě,“ píše se na webových stránkách focolare.cz.
Příslušnost k Hnutí fokoláre sehrála velkou roli v chaotickém dění uvnitř KDU-ČSL, které jsme mohli sledovat před nedávnými parlamentními volbami. Důvodem byl už zmiňovaný fakt, že někteří fokolaríni patří v KDU-ČSL mezi stranické prominenty a ovlivňují personální politiku. Za fokolarínskou profilaci ostatně označili nezávislí pozorovatelé zdůraznění „bratrství“, které na vsetínském sjezdu KDU-ČSL zmínil Cyril Svoboda. Spolu s ním skončila éra KDU-ČSL a Fokoláre nejen v Poslanecké sněmovně, ale i na vlivných postech ve státní správě. Členové hnutí dnes vyklízejí své úřady a kanceláře a s obavami vyhlížejí novou etapu svého profesního života.
