Držitelé obligací zvažují návrh na konkurs
Hutní a strojírenský podnik Vítkovice, který právě zahajuje projekt restrukturalizace, se tento týden střetne s první překážkou. Ve čtvrtek 22. června budou splatné obligace, jež podnik vydal před pěti lety v miliardovém objemu. Krizový management už oznámil, že na celou výplatu nemá. Místo toho držitelům dluhopisů nabízí hned výplatu patnácti procent nominální hodnoty držených obligací a dalších patnáct procent v případě, že počkají na soudní vyrovnání. Výkonný ředitel Vítkovic Václav Novák uvádí, že tato nabídka je konečná, protože nad touto hranicí by už bylo pro stát výhodnější nechat podnik zbankrotovat. Zhruba čtvrtinu z emitovaných obligací drží penzijní fondy, které se nechtějí s pouhými třiceti procenty smířit. Chtěly by alespoň pětapadesát, jak prohlašuje ředitelka Zemského penzijního fondu Jarmila Škvrnová. Proto podle ní fondy uvažují o tom, že by následující den po splatnosti obligací podaly návrh na konkurs. Bankrot nic nevynese. Návrhy na konkurs Vítkovic budou asi padat z více stran. Říká se, že konkurenční německý podnik dokonce pohledávky za Vítkovicemi skupuje, jen aby mohl návrh na konkurs podat. Firma Deloitte & Touche, která funguje v projektované restrukturalizaci jako poradce, však spočetla už na konci loňského roku, že nezajištění věřitelé by při konkursu byli uspokojeni jen asi z pěti procent a ještě by mohli pět let i déle čekat. K tomu Vítkovice ještě vlastní ekologicky mimořádně znečištěnou takzvanou Dolní oblast, jejíž hodnota je záporná v řádu miliard. „Záruka Fondu národního majetku na odstranění ekologických zátěží je přitom omezena výší výnosu z privatizace, což je v případě konkursu nula. Pakliže by stát řešení ekologické zátěže za konkursního správce nepřevzal, je případné ukončení úpadku prakticky v nedohlednu, upozornil Josef Kotrba z Deloitte & Touche. Výrobu v hutní divizi Vítkovic by bankrot tolik neohrozil. Probíhá totiž v režii firmy Osinek, která s Vítkovicemi není majetkově propojena. „Nejvýznamnější výrobní aktiva jsou přitom zastavena ve prospěch státem ovládaných institucí, řekl Kotrba. Hutní produkci by konkurs ohrozil jen v případě, že by konkursní správce odmítl zařízení hutní divize pronajmout Osinku. Ze strojírenských výrob by se však podařilo zachovat podstatně méně než v případě řízené restrukturalizace. Budou padat žaloby? Zástupci penzijních fondů uvedli, že ještě tento týden projednají další postup na společné schůzce a vyberou nejvhodnější řešení. Zvažují také žalobu na stát za to, že jim neposkytl správné informace o hospodaření Vítkovic, i když podle nich měl o ztrátách vědět. Představitelé fondů dodávají, že v okamžiku, kdy se dozvěděli o krizi ve Vítkovicích, byly obligace již neprodejné, a tak se jich nemohli zbavit. „Podrobíme proto analýze emisní podmínky obligací. Vypadá to totiž, že ani neměly být emitovány, a v tom případě selhal státní dozor, zdůraznila ředitelka Zemského penzijního fondu Jarmila Škvrnová. Advokát Ladislav Vostárek (nemá nic společného s kladenskou Poldi – pozn. red.) zastává názor, že fondy by měly žalovat nejspíše auditora Vítkovic, který měl povinnost na hrozbu finanční krize upozornit. „V každém případě by měly využít nabídky na vyrovnání, jež je jednoznačně výhodnější než výtěžek v případě bankrotu. Kdyby daly impuls k bankrotu, mohli by se správci fondů dočkat žalob od klientů. Bylo by to totiž jednoznačné porušení povinností při správě cizího majetku, vysvětluje. Ani případný protest fondů proti selekci věřitelů při odkupu pohledávek by neměl podle jeho slov šanci na úspěch. Stát totiž nevystupuje v tomto případě jako dlužník, a tak je bezpředmětné napadat ho za zvýhodňování některých věřitelů. Za dva roky čisté Vítkovice. Pokud se podaří managementu Vítkovic oddálit hrozbu konkursu, rozběhne se restrukturalizace. „Celý proces bude trvat dva až tři roky a na jeho konci by měla být firma, ne nutně v jedné právnické osobě, se šesti a půl tisíci zaměstnanci, která se bude koncentrovat na klíčová aktiva a bude mít jen takové cizí zdroje, jež uživí, zdůraznil Novák. Finanční část restrukturalizace Vítkovic spočívá ve čtyřech základních krocích. V první řadě nabídne Revitalizační agentura spolu s Českou finanční věřitelům odkup jejich pohledávek. Bude přitom upřednostňovat malé a střední podnikatele. Pohledávky do pěti milionů korun je ochotna vypořádat z pětašedesáti procent, do deseti milionů korun z pětapadesáti procent. Těm, jimž Vítkovice dluží mezi deseti a dvěma sty miliony korun, nabídne patnáct procent a ostatní budou mít nárok jen na desetinu. To vše do celkového objemu jedné miliardy korun. Cílem je snížit počet věřitelů, a zjednodušit tak soudní vyrovnání. Druhý bod, jemuž bude předcházet podání návrhu na soudní vyrovnání, představuje snížení základního jmění na necelou miliardu korun. Poté bude následovat kapitalizace pohledávek. Této fáze se zúčastní Revitalizační agentura i Konsolidační banka. Pokud soud povolí, proběhne do dvou let vyrovnání se zbylými věřiteli ve výši třiceti procent v celkovém objemu maximálně tří miliard korun. Zároveň byl podnik rozdělen na core business a na část servisní. Výrobní část bude rozdělena do čtyř divizí: hutní, těžká mechanika, energetické strojírenství a nosné ocelové konstrukce. Náklady se nebudou snižovat nejenom redukcí počtu pracovníků, ale také koncentrací výroby a prodejem zbytného majetku. Služby budou postupně vyčleňovány mimo Vítkovice. Z výroby bude propuštěno 2600 pracovníků a dalších 2400 odejde spolu se servisem.
