Designérské studio deForm za rok své existence získalo poměrně hodně úspěchů. Tvoří v něm studenti Jakub Pollág a Václav Mlynář
Dva třiadvacetiletí studenti designu z Vysoké školy uměleckoprůmyslové se pro loňský Designblok spojili pod značku deForm a nově založeným studiem způsobili docela poprask. Na nedostatek zájmu si Václav Mlynář a Jakub Pollág nemohli stěžovat ani v prvním říjnovém týdnu během letošního ročníku nejprestižnější designové přehlídky v Česku.
„Přes rok pracujeme na komerčních projektech, tak jsme si dali závazek připravit na Designblok něco uvolněnějšího, co se více blíží umění. Meze se tolik nekladou třeba v případě váz, sklenic, mís a tablewaru vůbec. Zároveň jsme ale přišli s takovým konceptuálním dílem, až jsme sami zvědaví, jak dopadne,“ říkal před Designblokem Jakub Pollág.
Vznikla tak kolekce Bianco P, která si dává za cíl přenést mramor jako historicky prověřený materiál do designu 21. století. Kombinace kamene a odolného, „ručně foukaného“ skla ve formě stolků či lamp působí stejně nadčasově jako stylově strohé lustry z průsvitné formy mramoru. Zdánlivě jednoduchou kolekci komplikuje zpracovávání a cena materiálu z italské Carrary, kde bral pro svá díla materiál už Michelangelo.
Součástí kolekce je také těžká mramorová mísa, již návštěvníci Designbloku překřtili na město, ačkoli její tvary připomínají spíše Grand Canyon. Pointou konceptu je vliv fyziky na materiály, který by se dal pozorovat například na látce při stavbě stanu. Mísa vznikla podle dřevěného modelu. Ve vakuovačce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ho nechali obtéct nataveným plastem, výsledek naskenovali do počítače. A podle 3D modelu pak CNC fréza na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích vyřezala model do jednolitého bloku mramoru.
Mramor jedině z Carrary „Během přípravy kolekce jsme se chtěli o mramoru dozvědět co nejvíce. Vydali jsme se přímo ke zdroji do Carrary, která je centrem zpracování kamene doteď. Vtipné je, že tam je z mramoru snad všechno, včetně zarážek pod kola aut parkujících v kopci. Měli jsme obrovské štěstí na lidi, kteří se pro náš projekt nadchli a pomohli nám,“ vypráví Václav Mlynář.
Oba se spolu s týmem kolegů vypravili do Itálie, aby mohli sledovat těžbu mramoru z hory, jeho porcování na bloky a další distribuci. O zpracování se pak dozvěděli od prestižního sochařského studia Nicoli. „Za touto kolekcí stála jejich vlastní snaha poznat mramor od A do Z, neobjednala si je Carrara pro propagaci regionu. U obou oceňuji, že když něco řeší, tak důsledně a do detailu. Mají poctivý přístup a zároveň je vidět, že je to opravdu baví. Je sice pravda, že to pak řešili trochu na poslední chvíli a bez vize zisku, ale jsou prostě na začátku a to k tomu patří,“ říká Michal Froněk ze studia Olgoj Chorchoj a zároveň jeden z vedoucích ateliéru, kde Pollág s Mlynářem studují.
Jakub i Václav si ještě užívají studentská léta i fakt, že se designem zatím živit nemusejí. Mají prostor dát větší průchod fantazii. „Vrážíme do toho skoro všechny peníze, co máme. Díky podpoře rodičů a tomu, že nemusíme živit rodinu, můžeme dělat věci, které se nezaplatí, nebo skončíme na nule. Díky každému projektu ale získáme nějaké zkušenosti a posune nás to dál,“ tvrdí Jakub Pollág.
Odměna vždy záleží na smlouvě, kterou se studiu deForm podaří dojednat. Pro ně mají už i vlastního právníka, bratra Václava Mlynáře.
Podobně s focením pomáhají kamarádky a na různých projektech spolupracují s talentovanými lidmi ze školy. Těm na oplátku duo deForm vypomůže s něčím jiným.
I komerce je umění Pollágovi s Mlynářem se podařilo mimo jiné získat zakázku na návrh cyklistické přilby pro mladou českou firmu Krust. Ta dělá netypické helmy pro lidi, kterým nevyhovuje klasická a nejrozšířenější ochrana hlavy. „Dozvěděli se o nás přes společné známé. Původně chtěli jen drobné úpravy, ale přišli jsme s vlastním návrhem. Tou dobou o nás navíc vyšel článek, který získání zakázky asi pomohl. Kromě toho, že jsme nabídli zhruba třetinovou cenu,“ popisuje Václav Mlynář.
Jejich přilba se skládá ze tří částí – skořepinového základu, textilního potahu a fixačního pásu, jemuž autoři důvěrně přezdívají „podvazky“. Každá část má několik barevných variant, které se dají různě kombinovat, a majitel si tak může helmu přizpůsobit k obrazu svému.
Prototyp vznikal podle evropských norem a zároveň prošel náročným testováním. „Museli jsme oproti původní představě udělat hodně kompromisů. Třeba už jen kvůli tomu, že jde o sériovou výrobu, a tak se šetří každá desetikoruna, aby helma byla dostatečně dostupná.
Musela se vejít maximálně do 1500 korun za kus,“ prohlašují autoři. Nyní pracují na zimní variantě, pro niž budou potahy odolnější vůči počasí.
Novátorský přístup studio deForm ukázalo i se světelným objektem Transmission, který se prezentoval v Českém domě v Londýně během olympiády. Vyrobili ho pro firmu Kavalier, která dělá laboratorní a domácenské sklo. Samotná sošná lampa je v podstatě složená ze seříznutých „baněk“ svařených do jednoho kusu. Tím se během výroby otestoval i výrobní um firmy, která něco podobného dělala poprvé. „Byli ze začátku trochu naštvaní, co jsme si to vymysleli. Ale zároveň úžasně spolupracovali, zkoušeli různé postupy a zase nás něco dalšího naučili,“ říká Jakub Pollág.
Základ života Dostat se ke komerčnímu projektu není v Česku pro začínající návrháře snadné. Konkurzy se často nevypisují, buď se v podstatě náhodou povede získat smlouvu prostřednictvím známých, nebo designéři oslovují společnosti sami. V tomto ohledu je v českém školství výjimečná Vysoká škola uměleckoprůmyslová, kde si dávají záležet na tom, aby studenti byli spojeni s praxí. Vyučující Michal Froněk a Jan Němeček ze studia Olgoj Chorchoj studentům zakázky od firem shánějí. Žáci je zpracovávají jako semestrální práci, vyhodnocení probíhá formou soutěže. Po prezentacích i před zástupci společností si firmy vyberou tři návrhy, které se případně mohou dostat do výroby.
Skleněný set Jakuba Pollága díky tomu firma Bomma nabízí ve svém katalogu. Jde o příklad další české společnosti orientující se na design, která za své výrobky dostala řadu ocenění od své první kolekce z roku 2010. Spolupracuje se známými designéry, třeba s Maximem Velčovským, Ronym Pleslem nebo Jiřím Pelclem.
„Občas se nám tu na škole pošklebují, že jsme takový komerční ateliér. Ale díky spolupráci s firmami získáváme nejen zkušenosti.
Ateliér totiž za každou zakázku dostane od firmy peníze. Máme tak bank, díky němuž jsme se mohli všichni zúčastnit výstav v Tokiu nebo v New Yorku,“ chválí systém Václav Mlynář.
Studenti si díky ateliéru mohli vyzkoušet návrh výstavy firmy Nike pro Designblok 2011, nové modely hliníkových reproduktorů pro dánskou firmu Bang & Olufsen, nábytek pro českou legendu TON nebo hodin pro značku Prim. Ve škole si každý ze spolužáků ze studia deForm svůj projekt dělá sám, jinak si ale nemohou spolupráci vynachválit.
„Loni jsme pro Designblok vystavovali každý svoje pod společnou značkou. Za ten rok jsme se však hodně posunuli. Těžko bychom mohli říct, tohle jsem dělal já. Hodně spolupracujeme a diskutujeme od prvotních skic. Práce ve dvou má tu výhodu, že se snáz škrtne špatný nápad. Můžeme být naštvaní, ale na procesu i výsledku je to znát. Když člověk dělá sám, může se špatné cesty držet,“ soudí Pollág.
Novoty těžko do výroby I když mají Jakub i Václav zkušenosti ze zahraničí, rádi by jich nasbírali více. Mlynář chce po dokončení studia vyrazit na stáž do Spojených států, Pollág by rád zkusil Londýn nebo Berlín. Studio deForm tím ale neskončí. Oba totiž plánují udržet jeho sídlo v Česku a možná v budoucnu někoho přibrat. Jak sami říkají, v Česku by k sobě ideálně potřebovali člověka, který by se jim staral o komunikaci se společnostmi a administraci zakázek.
V zahraničí jsou totiž firmy zvyklé, že je vyhledávají designéři s návrhy, v Česku se taková praxe zatím nevžila.
„Obecně je také problém v tom, jak nový design dělat. Můžete vytvořit solitér, a jde-li o unikát, koupí si ho lidé draze i proto, že ho nikdo jiný mít nebude. Když chcete, aby se konkrétní produkt dostal k více lidem, musíte dělat kompromisy, řešit každý detail, materiály.
To je práce na několik let,“ uvádí Jakub Pollág.
To je koneckonců případ i multifunkční hračky pro děti YGO, s níž jeho kolega vyhrál soutěž na mezinárodním veletrhu Heimtextil. Struktura postavená jedním způsobem připomíná létající talíř a může fungovat jako prolézačka nebo odpočívadlo. Postaví-li se opačným způsobem, rázem je z ní moderní „houpací koník“ či houpačka pro dvě ratolesti. I když uvedení tohoto návrhu způsobilo takřka mezinárodní senzaci, do výroby se ještě nedostal. Problémem je hlavně cena.
„Když jsme to propočítávali s čalouníkem, vyšel prototyp zhruba na šest tisíc korun. Kdyby se rozjela sériová produkce, výrobní cena by se srazila zhruba na dva tisíce. To je sice výrazné snížení nákladů, ale když se k tomu připočítají marže producenta a obchodníka, je to pořád dost drahé,“ konstatuje Václav Mlynář, jemuž se při každém předvedení YGO hlásí zájemci.
Pokusil se vymyslet další varianty, té z překližky by se případně mohl ujmout TON, který výrobu dětského nábytku stále zvažuje.
Aktuálně Mlynář pracuje nad verzí ze speciální pěny, která by rovněž mohla být přístupnější než prototyp. YGO působí spíše futuristicky, duo deForm ale jinak nešetří chválou při zmínce retro stylu. Symbolizuje podle něj kvalitu, která vydrží a zároveň stále uchvacuje.
Ať už jde o hračky Libuše Niklové, křesla Jindřicha Halabaly, židle Miroslava Navrátila či tvorbu dalších návrhářů. Na podobném trendu mimochodem udělal byznys obchod Nanovo, který podobné nalezené poklady úspěšně prodává.
„Retro připomíná kvalitní design, který tu byl, jen se na něj zapomnělo nebo byl bezejmenný.
Lidé pak proklínají různé výstavy, kvůli nimž přišli na to, že povyhazovali věci, jejichž hodnota jde do tisíců korun,“ říkají Jakub Pollág a Václav Mlynář. Sami by svoje projekty v budoucnosti rádi viděli jako trvanlivé retro, které si jejich majitelé stále užívají.
„Bylo by nenormální, kdyby kluci předvedli jednu kolekci a ta byla hned geniální. Musejí toho ještě udělat víc, potřebují kontinuitu, aby se začalo mluvit o jejich vlastních trendech. Ze všech možných cest si vybrali vlastní studio, které mají kompletně zorganizované, jak to na škole učíme. Jsou zatím na začátku, já budu očekávat jejich další výsledky a držet jim palce,“ dodává Froněk. l
deFORM • Studio vzniklo kvůli loňské výstavě Designblok, na přehlídce byly k vidění jeho návrhy i letos. • Orientuje se na široké spektrum realizací na poli produktového designu, designu nábytku, grafického designu i výstavního designu. • www.studiodeform.com
Jakub Pollág (23) • Od roku 2008 studoval dva roky na Fakultě architektury Slovenské technické univerzity, od roku 2010 studuje produktový design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. • Má zkušenosti z grafického oddělení reklamní společnosti Triad, od roku 2011 spolupracuje se studiem Olgoj Chorchoj.
Václav Mlynář (23) • Od roku 2008 studuje produktový design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v roce 2011 byl na stáži na kodaňské Denmark Design Skole. • Pracovní zkušenosti sbíral ve studiích Donlić Design, SuproDesign a byl interiérovým designérem loňského hudebního festivalu Sperm. • Účastnil se řady výstav a soutěží, mimo jiné vyhrál Young Contract Creations Award: Upholstery 2011 na mezinárodním veletrhu Heimtextil s multifunkční hračkou pro děti YGO.
O autorovi| Jakub Křešnička • kresnicka@mf.cz
