Dříve to bylo čtvrté největší jezero na světě o rozloze půlky Anglie, dnes je to nekonečná poušť. Aralské jezero, kterému vzalo vodu pěstování bavlny, už prakticky neexistuje. Bývalá rybářská města na jeho někdejších březích, která sytila celý Sovětský svaz, dnes zejí prázdnotou.
Aralské jezero napájely dvě řeky: Amudarja a Syrdarja. Sovětští inženýři v šedesátých letech rozhodli, že vodu z těchto mohutných řek, které zbůhdarma protékají pouští, lze využít lépe: k pěstování melounů, rýže, pšenice a hlavně bavlny. V poušti tedy vykopali mohutný systém zavlažovacích kanálů, který zaplavili vodou ze zmíněných dvou řek. Poušť se zazelenala a desítky tisíc lidí měly práci.
Z Uzbekistánu se stal největší vývozce bavlny na světě. Hladina Aralského jezera začala klesat, nejdřív pomalu o pár centimetrů ročně, pak rychle. Dnes zbyla z původního jezera pouhá desetina objemu.
Kazachstán se snaží svou část jezera na severním konci znovu zaplnit, Uzbekistán ale nejeví známky ochoty cokoli měnit. Nechce se vzdát své bavlny a doufá, že na vyschlém dně najde ropu či plyn. Osud kdysi čtvrtého největšího jezera je tak zřejmě zpečetěn.