Neděláme záchrannou operaci pro ústavu, říká komisařka
Místopředsedkyně Evropské komise Margot Wallströmová v rozhovoru pro týdeník EURO zdůrazňuje, že jejím záměrem není propaganda.
EURO: Někteří lidé říkají, že nedávné nepokoje na předměstích ve Francii svědčí o úpadku Evropy. Rodí se málo dětí, Evropa má potíže s imigranty. To přitom není jediný problém, s nímž se Evropská unie potýká. Jde o zásadní krizi? WALLSTRÖMOVÁ: Měli bychom pečlivě zvažovat použití slova krize. Máme potíže, bezpochyby. Odmítnutí evropské ústavní smlouvy v referendech ve Francii a Nizozemsku byla nečekanou ranou pro projekt vytváření nového právního rámce naší spolupráce. Pak přišly problémy s rozpočtem a tak dále. Je také faktem, že máme dvacet milionů nezaměstnaných v Evropě. Musíme usilovat o to, abychom zůstali konkurenceschopnými, nabídnout pracovní místa, vzdělání a také bezpečnost.
EURO: Slovo krize se objevovalo zvláště v souvislosti se zmíněnými referendy. Ale to, na co se ptám, se týká stavu evropské civilizace. WALLSTRÖMOVÁ: My se především musíme snažit o zajištění demokratického fungování unie. Pokud se zeptáme lidí, řeknou nám pravdu o tom, co se jim v Evropské unii líbí a co nikoliv. Nemůžeme se pohnout dopředu bez podpory lidí.
EURO: Zaměřujete se také specificky na přistěhovalce a jejich potomky? WALLSTRÖMOVÁ: Zaměřujeme se na všechny, protože musíme najít způsob, jak naslouchat všem. Nemůžeme vylučovat žádné skupiny.
EURO: Vy si neurčujete specifické cílové skupiny? WALLSTRÖMOVÁ: Těmito skupinami jsou mladí lidé a ženy. Neděláme rozdíly mezi imigranty a ostatními, ale myslím, že ve vztahu k nim bude nutné zvláštní úsilí, abychom se k nim opravdu dostali. Už třeba kvůli jazykovým důvodům.
EURO: Četl jsem ve vašem blogu krátké vyjádření k nepokojům ve Francii. Končilo slovy, že je velmi těžké najít řešení. Působilo to tak, že vše necháváte na někom jiném, v tomto případě na francouzských činitelích. WALLSTRÖMOVÁ: Francouzi musejí nalézt řešení. Jakýkoli členský stát by považoval za útok proti sobě, kdybychom v takovýchto záležitostech vysílali vzkazy, co přesně má dělat. Rychlé řešení tady neexistuje. Evropská komise přichází s viditelným projevem naší solidarity. Vstupujeme do diskuse o tom, zda bychom mohli poskytnout prostředky na programy, které se týkají třeba bydlení, veřejné dopravy, vzdělání. Můžeme zajistit, aby byly rychle k dispozici prostředky, jež jsou zapotřebí.
EURO: Nevidíte tedy žádnou velkou roli pro Evropskou komisi při řešení situace přistěhovalců v Evropě? WALLSTRÖMOVÁ: Musíme určitě diskutovat o tom, co mají země Evropské unie v této oblasti společného, zda můžeme nalézt společný přístup či zásadní společné principy, které pak mohou být vodítkem. Nemůžeme ale diktovat Francii, jak má vyřešit svůj problém. Ty události ale vedly k diskusi v celé Evropě a také ke strachu, že se něco podobného může stát i jinde.
EURO: Když jsem četl váš blog, napadla mne ještě jedna věc: lidé od politiků očekávají, že jim ukážou cestu, jisté vůdcovství. Ale pokud vy říkáte, že vlastně ani nevíte co dělat, mohou v tom cítit vaši slabost. Neočekávají od vás lidé spíše jasná slova než pochybnosti? WALLSTRÖMOVÁ: Ve Francii každopádně musejí najít svou vlastní cestu. Je jasné, jaké jsou základní problémy, všichni sdílíme stejné analýzy. Pokud ze společnosti vyloučíte velké skupiny lidí, kteří žijí na předměstích, a pokud připustíte, že nebudou mít dostatečnou úroveň vzdělání, veřejné dopravy nebo že budou žít v domech, které nebyly renovovány od sedmdesátých let, stačí málo, aby nastala exploze. Můj závěr je, že pokud v Evropě dopustíte sociální propasti, budete čelit velkým společenským rizikům. A to je také důvod, proč hovoříme o sociální Evropě.
EURO: Ozývá se názor, že Evropa je příliš liberální. Lze si připomenout, co se dělo kolem neúspěšné nominace komisaře Rocca Buttiglioneho, nebo se podívat na výsledky voleb v Polsku, kde vítězné strany kritizovaly přílišný liberalismus Evropské unie. Jak se díváte na výtky vůči příliš liberálnímu přístupu k rodině, tradičním hodnotám? WALLSTRÖMOVÁ: Politické složení Evropského parlamentu, Rady a také komise se změnilo. Když to srovnám s komisí Romana Prodiho, je poměr sil jiný. To se pochopitelně odráží také v politické debatě, v politické atmosféře. Je ale důležité zdůraznit, že komise má reprezentovat celé evropské politické spektrum, nikoli pouze jeden směr zastoupený v Evropském parlamentu. Musíme si být jistí, že naše návrhy budou co nejlepší pro celou Evropu. Nemůžeme být partajními politiky.
EURO: Jak se přesně změnil ten poměr sil? WALLSTRÖMOVÁ: Teď je nás pouze pět nebo šest komisařů, kteří reprezentují sociální demokraty. Většina zastupuje konzervativní strany. Komisaři však nejsou obhájci jediného politického směru a rozhodnutí se přijímají konsenzem. Snažíme se o vyvážené postoje, které nejdou k žádnému extrému.
EURO: Přesto bych se zeptal, co si myslíte o výsledku polských voleb. Jde o zvláštnost této země, nebo sledujeme širší posun k tradičním, konzervativním hodnotám i v dalších zemích? WALLSTRÖMOVÁ: To je volba polského lidu.
EURO: Ano, ale je to projev širšího trendu? WALLSTRÖMOVÁ: To není možné říci. To mohou ukázat pouze volby v jednotlivých zemích. Jsme unií pětadvaceti členských států, takže lze těžko dělat podobné závěry.
EURO: Říkáte, že nyní chcete hlavně zjistit názory lidí na Evropskou unii. Také ale do debaty vstupujete se stanovisky Evropské komise, snažíte se vysvětlit, co je na Evropské unii pozitivní. Neobáváte se, že právě to může být v některých zemích kontraproduktivní? Lidé bývají vůči prezentaci pozitivních věcí podezíraví. WALLSTRÖMOVÁ: Nevěřím propagandě. Nehodláme se uchylovat k mediálnímu víření, jehož cílem je prodat pouze ty pozitivní věci. Musíme připustit, že před Evropou stojí také obrovské výzvy, že jsou zde problémy a že leccos lze dělat lépe. Měli bychom se například zbavovat té části legislativy, která už je zastaralá. Je nutné být čestný, ukázat celkový obraz situace. Ale musíme se také snažit o lepší vysvětlování toho, co děláme, používat normální jazyk. Pokud budeme nadále používat výrazy jako cardiffský proces, kodaňská kritéria, lisabonský proces, budeme vypadat spíše jako cestovní kancelář. Musíme vysvětlovat obsah.
EURO: Z vašeho blogu nemám pocit, že je to propaganda. Ale zdá se mi, že někdy jste poměrně defenzivní. Může také vzniknout dojem, že se snažíte za každou cenu najít příklady, k čemu všemu je potřebná Evropská unie. WALLSTRÖMOVÁ: Věřím Evropě. Věřím evropské integraci. Určitě si myslím, že Evropa je zapotřebí více než kdykoli předtím. Současné problémy nejsou vytyčeny národními hranicemi, musíme se jimi zabývat na nadnárodní úrovni, aby byla řešení dostatečně efektivní. Lidé však mají pocit, že nemohou taková rozhodnutí na evropské úrovni ovlivnit. Politické strany jsou nadále národní, média jsou hlavně národní. Nebyli jsme zatím schopni vytvořit demokratickou oporu rozhodovacího procesu na evropské úrovni. Musíme ukázat, že Evropská unie se dokáže potýkat s každodenními problémy. Určitě si ale nedělám iluzi, že vše, co děláme, je perfektní a že už to nejde dělat lépe.
EURO: Vaši kritici říkají, že debatujete po odmítnutí evropské ústavy v referendech. Proč až teď? WALLSTRÖMOVÁ: Evropská unie tu prostě je, existuje. Přijímá rozhodnutí. Musíme tedy informovat lidi o tom, co se děje, a vysvětlit jim, co všechno znamená Evropská unie. Také je nutné dát lidem prostor k vyjádření. A právě to bylo dlouho opomíjeno. Musíme vybudovat demokratickou infrastrukturu v Evropě.
EURO: Má debata, o kterou usilujete, vést k přijetí ústavní smlouvy? WALLSTRÖMOVÁ: Jasně jsme řekli, že toto není záchranná operace pro ústavu. Musíme začít jinde - diskusí o tom, jak chceme řešit problémy, se kterými se dnes Evropané potýkají. Jak si navzájem pomůžeme, abychom tyto problémy zvládli. Musíme se podívat na to, jaká je přidaná hodnota Evropské unie. Potom se možná jednoho dne můžeme vrátit k ústavě. Teď na to ještě není doba.
EURO: Myslíte si, že ústava může být v její současné podobě ještě přijata? Nebo to bude v jiné podobě? WALLSTRÖMOVÁ: Nevím. Nedokážu to ani odhadnout.
EURO: Váš postoj je tedy ,,počkáme a uvidíme“? WALLSTRÖMOVÁ: Členské země musejí rozhodnout, co chtějí dělat. A klíčové bude, co řeknou Francouzi a Nizozemci. Ale teď je čas na to, abychom pečlivě diskutovali s občany.