Společnost Veolia staví svou vágní nabídkou váhající radní před nové rozhodnutí. Ti přitom nemají času nazbyt
Seriál o rekonstrukci pražské Ústřední čistírny odpadních vod vstupuje do nové sezony. A děj utahané ságy konečně nabírá na obrátkách. Na scéně se zčistajasna objevil zachránce hlavního města, jež čekají vysoké sankce od státních i evropských úřadů za to, že do Vltavy vypouští více než dvojnásobek dusíku, než povoluje zákon.
Shodou okolností tomuto zachránci v roce 2006 magistrát pronajal svou vodohospodářskou infrastrukturu až do roku 2028, takže musel zapomenout na šestimiliardovou evropskou dotaci na výstavbu nové čistírny.
Nyní Veolia Voda Česká republika vyřešení problému s čistěním pražských odpadních vod opět komplikuje. Anebo složitou situaci způsobil magistrát? „V minulosti jsme jako provozovatel vodovodů a kanalizace na území hlavního města Prahy nebyli požádáni o návrh řešení. V tuto chvíli reagujeme na požadavek města,“ tvrdí mluvčí Veolia Voda ČR Marcela Dvořáková.
Na co se vlastně čeká Česká pobočka Veolie adresovala radnímu Radku Lohynskému (ODS) dopis. Praha je podle společnosti patřící francouzskému koncernu jako správný hospodář povinna hledat výraznou úsporu výdajů z rozpočtu. „Jak jsme již zmínili v předchozím dopise a na osobním jednání, Veolia má dokonalý přehled o řešení čistění odpadních vod v jiných metropolích, ale také o procesech potřebných k jejich úspěšné realizaci,“ píše ředitel společnosti Veolia Voda ČR Martin Bernard. Praze je firma připravena nabídnout „komplexní řešení“. Bernard předpokládá, že 1. července je schopen předložit „rámcový dokument“. V dopise kromě jakýchkoli podrobností chybí i vysvětlení, proč Veolia přichází se svou ideou více než rok poté, co město vybralo vítěze v řádném tendru. Pokud ale chtějí Francouzi Praze skutečně ušetřit peníze, proč pár týdnů nepočkat?
Důvodů je několik. Politici především ztratili spoustu času. Od loňského března zasedala komise expertů, kterou zřídil primátor Bohuslav Svoboda (ODS) poté, co Brusel městu zařízl dotaci. Poradci z organizace Jaspers poskytující podporu potřebnou k přípravě projektů spolufinancovaných z prostředků Evropské unie dotaci nedoporučili. Kromě příliš dlouhé smlouvy Prahy s provozovatelem infrastruktury (PVK) jim vadilo, že nová vodní linka je předimenzovaná a ve srovnání s jinými zařízeními v evropských metropolích předražená. Komise – jejímž členem byl i zástupce Veolie – měla tato tvrzení prověřit a znovu zvážit jiné varianty. Nakonec dospěla k závěru, že výstavba nové čistírny je výhodnější než modernizace dosavadního provozu. Nyní ovšem Veolia tvrdí opak.
Město zároveň vyjednávalo s konsorciem firem SMP, Hochtief, Degremont a WTE, které v září roku 2011 vyhrálo soutěž s cenou 6,2 miliardy, o slevě. Letos v lednu položilo sdružení na stůl konečnou nabídku 5,7 miliardy včetně toho, že postaví i přečerpávací stanici, bez níž by čistírna nemohla fungovat.
Havarijní dobrodružství Česká inspekce životního prostředí ukončila s Prahou před koncem loňského roku správní řízení. Jako mezní termín určila 15. prosinec 2017. Pokud ani poté nebude Praha plnit normy pro čistotu vody, začne platit každý den statisícové pokuty. Český stát zase může sankcionovat Evropská unie. Minulý týden interpelovala v Evropském parlamentu francouzská poslankyně Véronique Mathieu Houillonová. Poukázala na to, že Praha stále ještě nezačala s výstavbou zařízení, a ptala se, zda komise tuto skutečnost řeší.
Výstup z expertní magistrátní komise by měl být podle informací týdeníku Euro přitom už tři měsíce připraven jako tisk pro radu města. Tisk by měl být zřejmě podkladem pro pokyn vítěznému konsorciu, jemuž Praha notně brnká na nervy, k zahájení stavby. Veolia si nebezpečí pokut kvůli zdržení uvědomuje a městu v dopise slibuje, že za ně bude čtyři měsíce sankce státní i evropské hradit.
Proč zatím nebyl tisk s výstupem komise předložen a projednán? Radní Radek Lohynský tvrdí, že ještě není připraven. A vyzval Veolii, aby nabídku upřesnila co nejdříve. Nicméně ani pokud by firma chtěla konkretizovat své řešení už zítra, nepůjde o malé zdržení. Jelikož se bude jednat o návrh obchodní společnosti, musejí ho po technické stránce posoudit experti a dát dobrozdání, že je možné renovaci čistírny v reálném čase uskutečnit. V podstatě každé řešení je limitováno kladným stanoviskem ohledně vyhodnocení vlivů na životní prostředí a územního rozhodnutí. A ta existují pouze pro variantu výstavby nové čistírny. Nové povolovací procesy by posunuly projekt opět na začátek.
Musíme to prověřit Pochybnosti má i radní Pavel Richter (TOP 09), který byl členem expertní komise. „Byl jsem zastáncem důkladného prověření možnosti rekonstrukce a zkapacitnění staré čistírny. I odborníci, kteří se k této variantě zpočátku přikláněli, ale nakonec doporučili výstavbu nové čistírny. Nechat problém ,vyhnít‘ a doufat, že se pokuty nějak uhrají, není řešení. A už vůbec nejsem zastáncem pouštění se do dobrodružství zadání zakázky prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění nebo v rámci řešení jakéhosi havarijního stavu,“ říká Richter.
Problémem by totiž nebyl jen čas, ale i právní rámec. Pokud by se projekt nové čistírny zrušil a do hry by se dostala rekonstrukce slibovaná Veolií, těžko by firmě mohlo město zadat zakázku v hodnotě jednotek miliard přímo. Zprofanovanou metodu jednacího řízení bez uveřejnění by Praha před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže obhajovala těžko. „Jsou zpracovávány právní posudky, které hodnotí předložený dopis. Město nepodnikne nic, co by nebylo v souladu s právním řádem ČR. Na druhé straně však odmítám ignorovat bez hlubší analýzy nabídku, která přišla. V opačném případě by mohl kdokoli oprávněně argumentovat, že jsme se o nabízené alternativní řešení nezajímali,“ říká Radek Lohynský.
Pražský magistrát už začal pro financování čistírny shromažďovat prostředky. Peníze se sbíhají z letošního jedenáctiprocentního zvýšení vodného a stočného, což ročně dělá cirka 300 milionů.
Vodné a stočné, které je i tak pod hranicí republikového průměru, by mělo narůst příští rok o dalších jedenáct procent. Finanční polštář by tak každý rok bobtnal o více než půl miliardy korun. V letech 2015 až 2017 by už mělo být město schopné zapojit i vlastní zdroje, na zbytek by si vzalo úvěr. I tento tisk je připraven do rady.
Zdrženlivost pražské rady zmítané vnitrostranickými i koaličními půtkami a problémy s tunelem Blanka by snad byla pochopitelná.
Necelých šest miliard za novou čistírnu se může zdát pro napjatý rozpočet města dost peněz. Prodlužování agonie na Císařském ostrově však přesto působí trochu zvláštně. l
O autorovi| Hana Boříková • borikova@mf.cz
