Výjimka se stává pravidlem: Evropský záchranný fond ESM je od nynějška pevnou součástí Evropské měnové unie. Byl zřízen, aby země eurozóny, které nechtějí nebo nemohou dodržovat pravidla jednotné měny, mohly být zachráněny. Zachránci eura tak porušili nejen všechny sliby otců zakladatelů, ale i zákaz mezinárodní pomoci obsažený v evropských smlouvách.
To dost zásadně mění mocenskou strukturu i statiku eurozóny. Bohužel nikoli k lepšímu. S mocným eurofondem začíná nová kapitola dějin měnové unie. Vedle už ne tak moc politicky nezávislé ECB tu máme ještě silně zpolitizovaný krizový fond. Prostřednictvím obou institucí se politika snaží omezit vliv finančních trhů. Rozdílná bonita států eurozóny už by se neměla odpovídajícím způsobem promítat do rozdílů v dluhopisových výnosech. Dělat dluhy bude proto v mnoha zemích levnější.
Říká se, že by to mělo zemím ulehčit provádění strukturálních reforem. Může je to ale stejně dobře – a zkušenost mluví spíše touto řečí – svádět k trvalému životu na dluh.
Nobelovo překvapení: The Daily Telegraph
Školní zpráva o Johnu Gurdonovi, tehdy 15letém, říká, že by bylo „dost komické“, pokud by pomýšlel na kariéru vědce, jestliže není schopen se naučit jednoduchá biologická fakta.
Proto odešel na univerzitu, kde se věnoval klasickým studiím. Kurz změnil až později. Dnes je 79letý sir John Gurdon jedním z laureátů Nobelovy ceny za lékařství, protože zásadně rozšířil základnu vědeckých fakt, která se musí učit celý svět. V roce 1962 objevil, že dospělé buňky se mohou stát pluripotentními a změnit se v mnoho druhů tkání a pletiv.
Čtěte také:
Čarnogurský: Na Slovensku by Pussy Riot dostaly čtyři roky
Záchranný fond ESM startuje, bude moci půjčit 500 miliard eur
O letošní Nobelovu cenu za lékařství se dělí dva výzkumníci
Jeho současné ocenění přichází po dlouhé kariéře, která je ukázkou toho nejlepšího, co britská věda dokáže nabídnout; figurují v ní Oxford, Cambridge i Královská společnost. Jako hlava Magdaleniny koleje na univerzitě v Cambridge se sir John zasloužil i o zprostředkování vědění a příležitostí mladé generaci. Možná se za 50 let některý z jeho studentů také stane laureátem Nobelovy ceny.
SME: Kandidát
To, že zakladatel, expředseda a čestný předseda není vlastní straně dost dobrý na to, aby si ho osvojila jako prezidentského kandidáta, je nestandardní situace. Že se v takové situaci ocitl právě Ján Čarnogurský, ovšem příliš překvapit nemůže.
Názorová svoboda, které si po odchodu z politiky užíval plnými doušky, mu sebrala způsobilost stát se kandidátem tradiční pravice. Jiná věc je, jestli ho to má mrzet. Jako občanský kandidát musí honit podpisy i peníze na kampaň, ale zase se nemusí omezovat ve vzkazech, které mu leží na srdci. Zřejmě má co říci, rádi si jej poslechneme. Jestli se těch 95 procent pravděpodobnosti, že se volby zúčastní, změní ve sto,
Ján Čarnogurský bude skvělým kandidátem na prezidenta. Špatný a nevhodný by byl jako prezident. Až tak daleko se ovšem věci nedostanou. Sám je dost starý na to, aby to věděl nejlépe.
