Byl malířem světového významu a výrazně ovlivnil moderní umění první poloviny 20. století. Přestože ve své době mnoho uznání nesklidil, dnes je jedním z nejslavnějších českých umělců. Jeho díla se v aukcích prodávají za desítky milionů korun.
Foto: Flicker.com
František Kupka byl vždy silným individualistou a ohrazoval se proti jakémukoli zařazování do skupin či uměleckých směrů. Rozhodl se jít vlastní cestou. Odmítl „kopírovat“ stromy, když cestou na výstavu vidí lidé lepší. Chtěl malovat různé nálady a tvary. Například pohled na dítě hrající si s červenomodrým míčem v něm vzbuzoval potřebu zachytit pohyb předmětu, víření jeho barev. Hledal vizuální obdobu zvuků a kompozičních forem hudby, chtěl malovat nové struktury a prvky, které nevycházejí z reality.
Roku 1912 v Paříži poprvé představil veřejnosti své abstraktní obrazy. Žádné postavy, žádná zátiší ani krajiny, jen čáry, kruhy a na první pohled jednoduché motivy, které nedávaly smysl. Lidé nechápavě kroutili hlavami. „Tohle že je umění?“ ptali se. O téměř 100 let později ale o autorově genialitě pochybuje už jen málokdo. Kupka zkrátka předběhl dobu a dnes patří spolu s Toyen, Jindřichem štyrským a Emilem Fillou k nejžádanějším českým umělcům.
Sedlář malířem
Narodil se roku 1871 ve východočeském Opočně jako nejstarší z pěti dětí notářského úředníka. Ten na podzim roku 1872 získal místo obecního tajemníka v Dobrušce, kam se následně přestěhovala celá rodina. Po ukončení základní školní docházky nastoupil Kupka do sedlářské dílny Josefa šišky, kde se měl naučit řemeslu. Už jako učedník si ale přivydělával malováním vývěsních štítů obchodů, maloval také obrázky různých svatých a pivní tácky. Jeho mistr šiška byl velkým spiritistou a doma pravidelně pořádal seance, čímž bezpochyby ovlivnil i mladého malíře. I když se Kupka sedlářem nikdy nechtěl stát, 16. června 1887 získal výuční list.
Sedlářskému řemeslu se ovšem nevěnoval – místo toho si založil malou dílničku, kde maloval. Jeho obrazů si tehdy všiml dobrušský továrník a majitel likérky Josef Archleb, který se za Kupku přimluvil u jeho rodičů, a ti mu nakonec povolili studovat malířství. Kupka tedy roku 1886 odešel do Jaroměře, kde ho ředitel řemeslnické školy Alois Studnička připravil ke zkouškám na akademii v Praze. Ještě tentýž rok byl přijat. Během studií se pak zabýval především historickými a vlasteneckými tématy. Měl dva velké vzory: Mikoláše Alše a Josefa Mánesa, z nichž se nakonec přiklonil k Mánesovi. Poznamenán spiritismem, pěstovaným už v Dobrušce, vyhledával Kupka témata hlubší a tajemná. Příležitostně se také nechával najímat na spiritistické seance jako médium, čímž získával i další peníze na studium.
Dojmy a spektra
Roku 1891 odešel Kupka do Vídně, kde začal studovat Akademii výtvarných umění (Akademie der Bildenden Künste). Ve městě se ale dlouho nezdržel. Už roku 1895 totiž získal stipendium na cestu do Paříže, kam ihned také odjel. Ve francouzské metropoli byl přijat na Académii Julian a později také na École des Beaux-Arts. Při studiu si různě přivydělával – maloval průmyslové plakáty, ilustroval knihy, vytvářel satirické kresby a vyučoval theozofii – náboženskou mystickou nauku, která přikládala velkou váhu intuici. Roku 1906 se usadil na předměstí Paříže v Puteaux a v tomtéž roce také poprvé vystavoval na slavném Salonu d’Automne. Byla to doba, kdy se začal zajímat o moderní umělecké směry, především o futurismus, jehož manifest si přečetl v novinách Le Figaro roku 1909. Nenechal se ale ničím svazovat a pod vlivem nově se formujících směrů vytvářel vlastní abstraktní díla. Stal se například jedním z průkopníků takzvaného orfismu, ve kterém se malířství inspirovalo hudbou a poezií. Kupka tehdy jako jeden z prvních umělců maloval nejen barvy a tvary, ale také světla, zvuky a dojem, který v něm různé scenérie zanechaly.
Kolem roku 1910 začal experimentovat s barevnými spektry – pracoval především s formáty, které ve svých optických studiích rozvinul Isaac Newton. Na základě této inspirace pak v letech 1911 až 1912 vytvořil řadu obrazů Newtonovy disky. Roku 1912 vystavoval v Salonu des Indépendants ještě mezi kubisty, i když jejich tvorbě se už značně vymykal. První samostatné výstavy se dočkal roku 1921.
Dívka pro Waldese
Za první světové války se Kupka účastnil protirakouského odboje. Pomáhal organizovat československé legie ve Francii, navrhl uniformy, prapor legií a předlohu pro Československý válečný kříž. Pod pseudonymem Dálný pak vytvořil také propagační plakáty, pohlednice a protirakouské karikatury.
V Paříži se setkal i s Tomášem Garriguem Masarykem, který ho lákal k návratu do Čech. Tam se Kupka po válce skutečně vypravil, a několik měsíců dokonce pracoval pro nově vzniklé ministerstvo obrany. Zároveň byl ale jmenován profesorem na pražské Akademii výtvarných umění, kde mohl předávat své zkušenosti začínajícím malířům. V Praze se navíc seznámil s majitelem vršovické firmy Koh-i-noor Jindřichem Waldesem, který se stal jeho štědrým mecenášem i osobním přítelem. Kupka pro něj roku 1920 namaloval slavný obraz dívky s patentkou v oku. Známý motiv, který byl už tehdy logem podniku, vymyslel Waldes roku 1912 při obchodní cestě do Spojených států. Na té ho doprovázela mladá demonstrátorka Elisabeth Coyensová, která si v dobrém rozmaru přiložila k levému oku místo monoklu reklamní vzorek knoflíku. Továrník ihned zareagoval, nechal ženu vyfotit a podle tohoto snímku pak roku 1913 vznikla nejprve značka firmy od Vojtěcha Preissiga a o sedm let později i Kupkův obraz. Ten je dodnes majetkem firmy Koh-i-noor, která ho po vleklém soudním sporu s Waldesovými dědici mohla letos v lednu konečně představit veřejnosti v galerii v Lidicích.
František Kupka (1871–1957)
Narodil se 23. září 1871 v Opočně. Po mládí stráveném v Dobrušce studoval na akademiích v Praze, Vídni a Paříži. Od roku 1906 žil trvale ve francouzském Puteaux. Byl jedním ze zakladatelů orfismu, později řešil problematiku rotačního pohybu (Děvčátko s míčem). Kolem roku 1930 obrátil svou pozornost ke geometrii. Vrcholem jeho tvorby se staly čistě abstraktní obrazy (Vertikální plány). Své dílo teoreticky popsal v knize Tvoření v umění výtvarném. Ilustroval také Píseň písní, Aristofanovu Lysistratu a Aischylova Prométhea. Z kreslířské tvorby a sociálněkritické karikatury vynikají zejména jeho cykly Náboženství, Mír, Peníze a Svoboda. Zemřel 21. června 1957.
Geniální podivín
Roku 1924 se Kupka vrátil zpět do Francie. Nějaký čas pokračoval v civilizační tematice zobrazující svět lidí a techniky, roku 1930 ale tuto kapitolu definitivně uzavřel a dál se věnoval už pouze geometrické abstrakci. Roku 1931 se připojil ke skupině Abstraction-Création a jeho kompozice rozvíjely hlavně dvě základní témata – pohyb svislý a pohyb v kruhu. Inspirací mu přitom byly všechny obory jeho zájmu – antropologie, archeologie, vesmír, astrologie, biologie, fyziologie, fyzika, optika, astronomie, moderní technika, kultura, hudba i příroda.
Roku 1936 bylo jeho dílo představeno na výstavě Kubismus a abstraktní umění, kterou pořádalo Museum of Modern Art v New Yorku. O 10 let později se Kupka poprvé zúčastnil i Salonu des Réalités Nouvelles, jehož byl později pravidelným hostem. Jinak ale moc nevystavoval, za což si mohl z velké části sám. Až na výjimky totiž neudržoval kontakty s žádnými obchodníky ani galeristy, žil samotářským životem a pro mnohé byl i trochu podivínem. Lákalo ho vše nové a nepoznané. Byl vegetariánem a rád cvičil nahý v přírodě. Brzy se u něj ovšem začaly projevovat i různé psychické a zdravotní problémy. Byl nervově labilní, bojoval s depresemi a postupně ztrácel i sluch.
Zabedněná radnice
Třebaže dvě třetiny života prožil Kupka ve Francii, na rodné Čechy nikdy nezapomněl. Ze sympatií k Dobrušce, kde v dětství vyrůstal, chtěl údajně ještě roku 1947 darovat tomuto městu rozsáhlou kolekci svých obrazů. Už jako uznávaný umělec přijel vlakem na malé nádraží a vypravil se přímo k místní radnici. Stejnou cestou kdysi chodíval za svým mecenášem Josefem Archlebem, který byl mimo jiné i dobrušským starostou. Tentokrát ho však s otevřenou náruční nikdo nevítal. Vzal za kliku radniční budovy, vešel a nesměle zaťukal na dveře. Ty se po chvíli otevřely, ale brzy zase zavřely. Soudruzi, kteří už tehdy radnici ovládali, se jeho nabídce jen zasmáli. Měli ho za podomního obchodníka. Nakolik je tato vzpomínka pravdivá, není už dnes jasné ani podstatné. Jisté je ovšem to, že komunistům se abstraktní malíř ideologicky nehodil. Jeho díla byla pokládána za lidu škodlivý příklad imperialismu a kosmopolitního nihilismu. Jako taková byla pak na dlouhou dobu uložena v depozitářích. Teprve když režim konečně pochopil, že Kupka je umělec světového formátu, otevřel v Opočně aspoň výstavní síň nesoucí jeho jméno. Chybělo v ní ale to podstatné – autorovy obrazy.
Pohyb za miliony
František Kupka zemřel roku 1957. Jeho malby se ale ukázaly jako nadčasové. Do povědomí širší veřejnosti se začaly dostávat od 60. let minulého století, v posledních dvou desetiletích pak zažívají raketový nárůst zájmu. Nyní jsou zastoupeny v předních světových galeriích a roku 1994 proběhla také jejich velká přehlídka v Japonsku.
Pro Čechy objevila Kupku po roce 1989 především americká sběratelka českého původu Meda Mládková, která se s autorem osobně setkala ještě za studií v Paříži. Mistrovo dílo ji zcela okouzlilo, a tak dlouhá desetiletí usilovala o jeho prezentaci. Tohoto cíle se jí nakonec podařilo dosáhnout roku 2003, kdy otevřela expozici Kupkových děl v Praze na Kampě.
Ještě větší pozornost než malby samotné ale v posledních letech vyvolávají sumy, které jsou za ně zájemci ochotni zaplatit. Kupkovy obrazy Élévation IV a Zhroucení vertikál se před několika lety prodaly shodně v přepočtu za 22 milionů korun. Počátkem letošního června je pak překonaly ještě obrazy Purpurový plán a Pohyb, který byl v prestižní aukční síni Sotheby’s vydražen v přepočtu za rekordních 35,5 milionu korun. Kupka se tak stal nejžádanějším českým autorem.
