Kapitola 232
Teroristé na baterky * Soudce Saunders náš vzor! * Rozjařený Nečas * Ubohý Julínek
Teroristé na baterky
Obrovské zásoby minerálů objevil v Afghánistánu malý tým amerických geologů a zástupců Pentagonu. „Je tam ohromující potenciál,“ prohlásil velitel amerických jednotek na Blízkém východě a ve Střední Asii David Petraeus. Kromě lithia objevili američtí geologové i velké zásoby železa, mědi, kobaltu a zlata. Afghánistán se prý může „udělat“ na lithiu, nezbytném při výrobě moderních baterií, stejně jako Saúdové na ropě. Takto se nám vyvrbil boj proti terorismu. V Severní Koreji je svrab a cholera, mohou si tam vyrábět jaderné pumy jako na běžícím pásu a nikoho to nevzruší. Irák sice neměl nic společného ani s útokem na Světové obchodní centrum, ani s Al-Káidou, ani už neměl zbraně hromadného ničení, ale navzdory tomu byl vojensky obsazen. V žádném případě prý nešlo o nerostné bohatství ani o ropu. Vojenská akce v Afghánistánu se také zdůvodňuje výskytem teroristů, přestože měli víc společného s Pákistánem či Saúdskou Arábií. Existovaly sice plány, jak vést přes hornatý Afghánistán produktovody, ale stále to nebylo ono. Proto Západ pátral a pátral – samozřejmě po teroristech. Všiváci to jsou ti teroristé, horší než lanýži ukrytí hluboko v zemi. Zřejmě proto si Pentagon kvůli teroristům přizval geology. Pátrali a pátrali, chtěli objevit teroristy a namísto nich samé zlato, železo, lithium, měď a kobalt. Jsou zřejmě obtížně k rozeznání, nebo co. Aneb, jak se píše v Národní bezpečnostní strategii, shodou různých náhod vydané nedávno právě v USA: v příštích dvaceti letech bude světovému vývoji dominovat zejména soupeření o zdroje surovin.
Soudce Saunders náš vzor!
Ctihodný soudce Saunders konstatoval, že britský soud v Southwarku je kompetentní k projednání případu bývalých čtyř britských poslanců podezřelých z finančních podvodů – falšování poslaneckých výdajů. Exposlanci jurisdikci soudu odmítli s odvoláním na poslaneckou imunitu. Pouze parlamentu prý přísluší projednání jejich případu. Není nám ta země britská navzdory dálce hned trochu bližší? Poslechněme si však, jak krásně zní onen výrok ctihodného soudce Saunderse, jímž zdůvodnil, proč nevidí žádnou překážku soudnímu jednání. Pro ony čtyři pány „neexistuje žádné logické, praktické ani morální zdůvodnění, aby se odvolávali na poslaneckou imunitu, o právním ani nemluvě“. Soudce s noblesní ironií dodal, že obžalovaným se tím dostane toho, čeho si většina obžalovaných žádá – řádného procesu před nezávislým soudem.
Rozjařený Nečas
Svérázně obhajuje lídr ODS Petr Nečas zavedení školného. Splátky prý budou „v řádu několika stovek korun měsíčně. To zvládne každý. Mimochodem, podívejte se v průběhu semestru do restaurací a hospod každého většího univerzitního města. Myslím, že pár vynechaných sedánků umožní řadě vysokoškoláků naprosto v pohodě tyto věci splácet.“ Nápad splácet dluh za školné již během studia a z neprohýřených peněz je oproti volebnímu programu ODS skutečné nóvum. Možná je Nečas zvyklý na natolik bujaré večírky, že by se občasným pauzírováním na nich skutečně dalo ušetřit na vysokoškolské studium. Možná jen Nečasovi uniká rozdíl mezi pojmy „splácet“ a „splatit“. Podělíme-li dluh za navrhované školné – v průměru deset semestrů po deseti tisících korunách – „několika stovkami“ měsíčních splátek – limitně tedy tisícikorunou – dostaneme sto měsíců, během nichž bude čerstvý vysokoškolák splácet z nástupního platu pouhou jistinu dluhu. K tomu ještě úroky. To vše v době, kdy bude chtít založit rodinu. Porodné a mateřská zřejmě za Nečase také doznají újmy, přežijí-li vůbec. Není pak divu, že Evropa vymírá, ztratila-li pud sebezáchovy. Nebo chce Nečas omezit jen natalitu vysokoškoláků?
Ubohý Julínek
Něco zřejmě tíží mysl senátora Tomáše Julínka (ODS). Nedávno totiž, uslyšev jméno Anny Šabatové, kandidátky na ombudsmana, asocioval: „To jméno vnímám problematicky. Když to vezmu věcně, nikoli politicky, řešil jsem několik věcí v době, kdy v kanceláři ombudsmana působila. A její práce a vystupování mě nepřesvědčily. Je pro mne také představitelkou doby minulé. I když to byla disidentka. Pro mne jsou to lidé, kteří tady založili komunismus.“ Julínek tedy žil v komunismu. Takových asi nebylo mnoho, ale jak vidno, někteří byli. Do jednoho pavilonu by se určitě vešli. Na jejich obranu lze říct, že si to nemysleli, ale vnímali. A vnímání je, jak známo, intelektuálním výkonem charakteristickým zejména pro první signální soustavu. Zatímco Julínek „vnímal“ na vysoké škole leninismus (marxismus byl cenzurován), Šabatová dělala dlouhodobě a cílevědomě všechno pro to, aby v této zemi byly uplatňovány všelijaké svobody včetně politické. Aby se nakonec Julínek mohl stát pravicovým politikem. Ručky by jí měl „bozkávat“, nevychovanec.