Fresh flus

Čím levnější, tím lepší

I bývalý ekonomický ředitel podniku Restaurace a jídelny Praha 1 Jiří Paroubek dobře ví, že prodej recyklovaných potravin není „výdobytkem“ kapitalismu, ale že již za jeho mladých let nedělalo některým hospodským problém sytit lid krmí vhodnou sotva pro vepře. Však ta svíčková se dá ohřívat i týden. A že se kuchyní občas proběhne myška? Je to též živý tvor, nebuďme cimprlich… Pokusy na lidech, zkoušky odolnosti jejich trávicího traktu, jsou pro někoho adrenalinovým sportem, který bude provozovat bez ohledu na režim. Dříve samoobsluha, dnes supermarket, lidé stejní. Nedivme se, že se mezi tisícovkami obchodů objevují takové, v nichž se - obrazně řečeno - vytahují salámy a sýry z popelnic a po patřičné úpravě se vrací zpět na pulty. Zásadní otázkou je, jak vysoké procento obchodníků se k těmto praktikám uchyluje a zda je trendem zvyšující se kvalita, či klesající. I ústřední ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce Jakub Šebesta říká, že absolutní většina kontrol žádné závažné porušení hygienických předpisů nezaznamenala. Hlodavci zamořená Hypernova v Jindřichově Hradci je prý excesem, ne pravidlem. Ta slova uklidňují, ale… Stačí si udělat anketku mezi řadovými zaměstnanci velkoprodejen, abychom se dozvěděli, že přebalování prošlých porcovaných sýrů a masných výrobků do čerstvých obalů či přimíchávání starých majonézových salátů do nových je vcelku běžnou praxí. Doma se pak nestačíme divit, že nám kuřecí stehna do druhého dne v lednici zasmrádnou a sýr je celý plesnivý. Jak reagovat? Můžeme samozřejmě kontaktovat státní dozorové orgány, ale neméně důležité je, aby takový krám pocítil okamžitou ekonomickou újmu. Odchod ke konkurenci může být pro spotřebitele východiskem, ovšem jen za předpokladu, že ti druzí se chovají seriózně. Bohužel nelze jinak než konstatovat, že většina českých řetězců inklinuje k obchodním konceptům, kde výhradním předmětem adorace je cena zboží. „Hard“ diskonty válcují všechny, kteří si mysleli, že zvítězí kvalitou. Avizovaný odchod řetězce Carrefour z Česka a předání jeho provozoven řetězci Tesco Stores (který se též transformoval v širokosortimentní diskont), o něčem svědčí. Byl to právě Carrefour (ač si na přelomu roku neudělal zrovna dobré jméno se svým klamavým „výprodejem tisíciletí“), který v nejrůznějších průzkumech vítězil z hlediska spokojenosti zákazníků s kulturou prodeje. Přestože český exit souvisí hlavně s globální strategií firmy, nelze v tom nevidět i symbol prohry kvality nad strategií postavené výhradně na cenách. Lze se obávat, že nadlouho se nenajde nikdo, kdo by se vydal cestou preference vždy čerstvého zboží. Snad ještě Delvita se snaží držet prapor frankofonního labužnictví, ale anglosaský levný prodej z palet učaroval Čechům daleko více. Je až neuvěřitelné, v jakých krkolomných mutacích dnes řetězce využívají „sexy“ slůvek levný a sleva: tornádo slev, cenová reality show, totální cenové šílenství, slevová mánie, nelevnější ve vašem městě, lavina nízkých cen. Možná jednou někdo přijde se sloganem: „Z našich cen se poserete!“ Byl by nejblíže pravdě.
Špatnou jakost potravin bychom mohli rozčlenit na primární a sekundární. To, na co ve svých zprávách upozorňuje potravinářská inspekce, obchodní inspekce, hygienici či veterinární správa (a jedna se snaží trumfnout druhou), se téměř výhradně týká druhotné nekvality. Jde o šlendrián obchodníků, kteří se v honbě za osobnímu prebendami snaží prodat i to, s čím už hýbou červi. Možná ještě závažnější však je ona primární nekvalita, kterou se nezabývá nikdo, protože na první pohled není vidět. A politiky už neirituje vůbec, protože lid chce chléb a hry, co je pod kůrkou, je druhořadé. Nákupčí obchodních řetězců žádají po výrobcích potravin jediné: nejlevnější zboží na hranici poživatelnosti. To je holý fakt, a pokud nebude lhát, přizná to každý podnikatel a manažer, který v oboru pracuje. Potravinářští technologové se během let naučili dělat levné alternativy originálních receptur, kde jsou jen stopová množství masa či mléka, naopak se to jen hemží separáty, sójovými náhražkami, umělými sladidly, různými barvivy, stabilizátory a konzervanty. Spolumajitel jedné velké české potravinářské firmy nedávno týdeníku EURO řekl, že Češi se dnes stravují nejhůře od druhé světové války. Státní orgány mlčí a rozdávají ocenění KlasA, aby podpořili prodej českého zboží, nezajímají se, co je pod obaly. Pár zelených salámů zdvihá ministra zemědělství Zgarbu ze sedadla, ale díval se někdy, co se dává do běžně prodávaného jídla?
Titulní strana MF Dnes z minulého pátku hlásá „Každý třetí Čech onemocní rakovinou“ a hned pod tím je článek „V supermarketu prodávali staré salámy“. Nakolik souvisí chmurná prognóza českých onkologů s kvalitou výživy? Úzce. Pomineme-li stránku zdravotní, je úmrtí člověka v produktivním věku i velkou národohospodářskou ztrátou. Pokud se ministři skutečně chtějí starat o bezpečnost potravin, měli by občanům také vysvětlit, že i honba za nízkými cenami může být sebevražedná. Zatím platí pro politiky to komunistické - jiní o lidech, my s lidlem.