České pohledávky činí patnáct miliard korun
Firmy z celého světa, soukromí věřitelé i vlády se staví do fronty na kompenzace za desítky miliard amerických dolarů, které dlužil irácký režim Saddáma Husajna. Největší pohledávky mají v Iráku Saúdská Arábie, Kuvajt, Rusko a Francie. Z firemních věřitelů je to korejská společnost Hyundai Engineering & Construction Co. s pohledávkou ve výši 1,1 miliardy amerických dolarů za 34 projektů z konce sedmdesátých let. List Wall Street Journal odhadl, že úhrn soukromých a státních amerických pohledávek činí pět miliard dolarů. Ale ani české pohledávky v Iráku nejsou zanedbatelné – konglomerát tuzemských státních i podnikových pohledávek přesahuje půl miliardy dolarů (patnáct miliard korun) a Irák je po Rusku a Sýrii třetím největším českým dlužníkem.
Vojenské miliardy.
Český dluh vznikl téměř výhradně před první válkou v Perském zálivu v roce 1991 a před uvalením obchodního embarga na režim Saddáma Husajna, v době rozsáhlé spolupráce mezi komunistickým Československem a Irákem. Před rokem 1989 se tato spolupráce soustřeďovala především do čtyř oblastí: dodávky zbraní do Iráku, budování iráckého, zejména ropného průmyslu, školení iráckých studentů v Československu a vysílání vojenských expertů do Bagdádu. Nazpět putovala nejen ropa, ale i dolary. Charakter někdejších obchodních vztahů určil i strukturu současného iráckého dluhu. Ten se skládá ze dvou částí - státní, která je spravována ministerstvem financí, a soukromé, jež zůstala ležet v bilancích bývalých vývozců do Iráku. Velikost státní pohledávky se pohybuje - poté, co v roce 1993 připadla její třetina Slovenské republice - kolem šesti miliard korun. Česko se naposledy pokusilo o dohodu s iráckou stranou v době pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu v roce 2000. Julius Fröhlich z odboru mezinárodních finančních vztahů ministerstva uvádí, že iráčtí představitelé - guvernér centrální banky a ministr financí – tehdy nebyli ochotni uznat ani nástupnictví České republiky po někdejším Československu, natož se bavit o splácení dluhu. Tato obstrukce by mohla brzy zmizet. Nová irácká - Američany dosazená - vláda by mohla problém nástupnictví České republiky uznat. Případné vymáhání pohledávky však záleží také na tom, jak si budou počínat ostatní věřitelé.
Technoexport & spol.
Největší soukromé pohledávky (celkem asi devět miliard korun) měly podniky zahraničního obchodu - Technoexport, Strojexport a bývalá Intersigma. Pohledávky Technoexportu jako výhradního dodavatele zařízení rafineriím v Basře, Dóře či Sallahudinu dosahují 79,5 milionu amerických dolarů. Týdeníku EURO to potvrdil generální ředitel společnosti Josef Cílek. Technoexport si v Bagdádu - podobně jako zmíněná firma Hyundai Engineering & Construction Co. - drží svoji kancelář. Malá část dluhu již byla splacena. „Asi před třemi měsíci jsme obdrželi malou splátku v hotovosti na účet, ale jde jen o zlomek, o dvě až tři procenta původní částky,“ říká Cílek. Peníze poskytla kompenzační komise Rady bezpečnosti při Organizaci spojených národů v Ženevě.
Podobnou kompenzaci obdržel již v roce 1999 i Strojexport. „Naše pohledávky dosahují výše 25 milionů amerických dolarů, částka poskytnutá kompenzační komisí byla směšná,“ říká generální ředitel Strojexportu Jiří Vávra. Členy kompenzační komise jsou převážně Američané, Britové a Australané. Zdroj týdeníku EURO uvádí, že kompenzace placené zejména americkým společnostem jsou řádově vyšší.
Další věřitel, společnost Intersigma, dnes již v původní podobě neexistuje. „Někdejší Intersigma šla do konkursu a tam skončila i celá pohledávka v řádu stovek milionů korun,“ říká obchodní ředitel současné Intersigmy Antonín Vojtík.
Poslední z velkých věřitelů, brněnský Zetor, již také změnil majitele - loni byl prodán slovenské společnosti HTC Holding. „Pohledávky bývalého Zetoru, který kdysi do Iráku dodával ročně 7000 komponentů pro traktory, dosahovaly asi 90 milionu dolarů,“ uvedl pro týdeník EURO Petr Ženata, pověřený řízením zbytkového státního podniku.
Kapitalizace asi ne.
Jednou z cest, jak se dostat k penězům, by mohla být kapitalizace pohledávek, což je způsob, který chce ministerstvo zahraničí použít v Sýrii. K použití této metody v případě Iráku jsou však tuzemští věřitelé skeptičtí. „Kapitalizace nepřipadá v úvahu, jde většinou o strategická odvětví, v nichž si bude chtít Irák za každou cenu ponechat vliv,“ říká Jiří Vávra ze Strojexportu. Také Josef Cílek z Technoexportu vidí šance spíše v oblasti nových kontraktů - subdodávek pro americké firmy. „Právě jsme ukončili jednání s jednou americkou společností,“ konstatoval, bližší podrobnosti však zatím odmítl uvést.