Menu Zavřít

Funkční utopie neexistují

26. 7. 2013
Autor: Redakce

Nebylo by krásné, kdyby nikdo na světě nestrádal, všichni žili v hojnosti a chudoba neexistovala? Ještě než se zasmějete, vězte, že nejde o nějaký neo-komunistický blábol, ale o skutečnou teorii přerozdělování bohatství, o níž tento týden referoval týdeník Respekt, aby ho o pár dní později (s invencí sobě vlastní) převzala Česká televize.

Zmíněná teorie pochází ze Švýcarska. Několik tamějších myslitelů a aktivistů hlásá, že by bylo nejlepší každému občanovi státu bez rozdílu, ať už pracuje či ne, posílat každý měsíc 1500 eur (skoro 40 tisíc korun). Tím by se nahradily veškeré sociální dávky, zmizela by chudoba, většina lidí by stejně pracovala a zbytek by alespoň žil v důstojných podmínkách.
Stačí si projet Google a snadno zjistíte, o jak marginální a nepříliš rozšířenou teorii jde, a to i v samotném Švýcarsku. Jenže z přijetí zprávy na sociálních sítích a z oslavných projevů některých kolegů a přátel se zdá, že ona myšlenka až nadpozemsky rezonuje v lidských myslích. Její přitažlivost se dá pochopit. Snaží se odstranit chudobu, kterou ani stovky let kapitalismu nedokázaly ze světa vymýtit, ale zároveň nejde o klasickou redistribuci těm méně schopným (nebo méně šťastným) – stejnou částku dostanou všichni. Zásluhy ne-zásluhy.

Ekonomicky to prý není neuskutečnitelné a v jednoduchosti je síla, že? Až na to, že historie nás učí pravý opak. Rád bych věděl, jak si autoři představují řešit situaci postižených nebo těžce nemocných lidí. Budou se z oné částky platit i náklady na léčbu vrozených chorob? Měli bychom si z ní platit školné? Nebo si za ní pronajmout ochranku, protože na výdaje na policii a hasiče už moc peněz nezbude?

Chudoba nezmizí

Technická neuskutečnitelnost ale na podobném výmyslu není zdaleka to nejhorší. Ďábel se schovává v samotném jádru, kde se celá teorie maskuje za sociálně citlivý a zároveň svobody jedince neomezující systém (je-li „systém“ vůbec to pravé slovo). Přitom jde o pravý opak. Současný sociální stát, ať už jste proti němu nebo ne, je postavený na myšlence solidarity bohatších s těmi slabšími, na ideji společnosti jako pospolité komunity. Podobný výplod typu „všem dejme stejně a dělejte si s tím, co uznáte za vhodné“, je naopak postavený na striktním individualismu. Tady si dostal svůj koláč, tak neotravuj.

Chudoba existovala odjakživa a zřejmě tu s námi taky navěky bude. Švýcarská rovnostářská reforma by ji nevymýtila, tak jako ji nedokázal vymýtit komunismus a podobné utopie (které se mimochodem také rodily v době hospodářských krizí). Co si budeme povídat, jistá menšinová část populace je zkrátka nesvéprávná, a těch svých 40 tisíc je schopna utratit za alkohol, drogy a hazard. Podobné společenské uspořádání je jen důvodem, jak říct: Své jste dostali a trhněte si nohou.
Zní to férově. Možná by to i bylo fér. Až se ale následná kriminalita začne šířit jako mor a ovlivňovat ostatní, budou na tom stejně. Své dostali, tak ať si trhnou nohou.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Rasový jižanský lynč

FIN25

Evropské poučení z krizového vývoje


  • Našli jste v článku chybu?