Podnikatel Jiří Rušikvas začal před deseti lety
pracovat s Akademií věd ČR na projektu, který letos jeho firma posílá do
Evropy. Jenže zpráva o tom, jak se v Česku zrodila unikátní mikrovlnná
technologie na opravy silnic, se stala zajímavou ještě z jednoho pohledu. Rušikvas
přišel do stavebnictví z úplně jiného oboru a srážka s realitou byla
tvrdá.
Z akademie na silnici
Příběh se začal psát zhruba před deseti lety. Rušikvas
se seznámil s technologií, kterou vyvíjel Ústav chemických procesů
Akademie věd, a řekl si, že ji podpoří a pustí se do byznysu, o němž v té
době skoro nic nevěděl. Vědci tehdy hledali způsob, jak pomocí chemických
procesů usměrnit mikrovlnné záření, které, jak se ukázalo, dokáže účelně
roztavit asfalt. „Na začátku to bylo jako sci-fi. Přinesli mi
v podstatě upravenou mikrovlnnou troubu a řekli, že testováním došli
k tomu, jak by šel asfalt nahřívat,“ vzpomíná. Tak se zrodila vize
stroje budoucnosti. Bude ho stačit jen přivézt, postavit nad výtluk a začít
opravovat.
Jako každý příběh měl i tento pár zápletek a těžkostí,
ale jak se cíl přibližoval, Rušikvas věděl, že už ho neopustí. Jeho firma Futtec
nakonec stroj s označením FT3 uvedla na trh a dále jej bude představovat a
distribuovat v Česku i po Evropě.
A tady právě začíná onen druhý příběh. Když někdo
přijde s inovací, všichni se na něj zpočátku dívají s nedůvěrou.
S podobnou, jakou pociťoval Rušikvas ve chvíli, kdy na Akademii věd
spatřil upravenou mikrovlnku. „Pořád jsme přemýšleli, jak jednoduše
vysvětlit, jak to celé funguje. Seděli jsme v létě u pití s ledem,
dívali se do sklenic a pak nám to došlo. Ta technologie funguje tak, jako by se
ve vodě rozpustila kostka ledu a pak se to dalo celé znovu zmrznout,“
popisuje.
V praxi ale nejde o chlad, nýbrž o teplo.
Mikrovlny dokážou zahřát asfalt ve výtluku na potřebných 145 stupňů Celsia. Pak
už jen stačí přidat teplou balenou asfaltovou směs o stejné teplotě, zhutnit a
vše splyne v jeden celek. Žádné frézování, žádné řezání, jen malý červený
stroj, který vznikl při společném bádání. Podpořila ho 11 miliony korun
agentura CzechInvest a nyní v přepočtu 45 miliony korun Evropská unie
z programu Horizon 2020.
Deset let práce pak stálo z vlastní kapsy Jiřího
Rušikvase dalších přibližně 25 milionů. Podobnou technologii v Evropě
nikdo nemá. V Asii nebo za oceánem probíhaly sice pokusy s nahříváním
v celé šířce pruhů silnic, ale ukázaly se jako ekonomicky neudržitelné.
Odpověď za tři body
Muž, který má vedle Futtecu také podíl ve firmě
zabývající se elektronickou výměnu dat, už dnes umí princip svého nápadu
vysvětlit každému. FT3 se sice nehodí na všechny druhy oprav silnic, ale i tak
má tuzemský unikát široké uplatnění.
Jenže vysvětlit funkci stroje je jedna věc a zlomit
nedůvěru věc druhá. Jako v jiných oborech tu fungují ekonomické argumenty,
jenže ve stavebnictví je není lehké předložit. „Šli jsme za starosty, za
všemi, kdo mají na různých úrovních silnice na starost – kraje i stát. Chtěli
jsme vědět, kolik stojí konvenční oprava výtluku o velikosti papíru A4. Na tuto
jednoduchou otázku jsme dostali mnoho různých odpovědí. Záleží na tolika
faktorech, až se v tom obyčejný člověk ztrácí. Nakonec jsme si po všech
návštěvách zprůměrovali částku kolem 600 korun. Ale když začnete počítat,
zjistíte, že se na tyhle náklady nemůže nikdo dostat s kvalitou standardní
trvalé opravy, která by měla být správci komunikací požadována,“ vypráví
Rušikvas.
Oprava „standardním způsobem“ znamená, že musí někdo
přivézt autem frézu, někdo musí výtluk vyfrézovat, vyčistit, penetrovat, musí
přijet auto s teplou asfaltovou směsí, kterou obalovny prodávají jen v
několika tunových množstvích, někdo musí doplněnou směs ve výtluku zhutnit, po
zchladnutí směsi proříznout spáru a utěsnit ji asfaltovou zálivkou. „To jsou
dvě až tři auta a nejméně čtyři lidí. Není možné, aby to stálo šest stovek,“
říká inovátor.
Dnes už Rušikvas ví, že musí při vysvětlování
zdůraznit vhodnost FT3 pro opravy jednotlivých děr. Zatímco na silnicích
nižších tříd se čeká, až se jich dost urodí, správci dálnic musí opravovat
každý výtluk jednotlivě. A tady se nějakého srovnání dá přece jen dopátrat.
Přivézt veškerý ansámbl kvůli jedné díře na dálnici stojí nižší desítky tisíc
korun. Stroj FT3 zvládne opravu zhruba za šest tisíc.
Firma Futtec také původně nechtěla se svým strojem
opravovat silnice. Měla v plánu ho jen prodávat a servisovat. Jenže
tuzemské podmínky jsou takové, že se musela chopit práce, aby lidi v oboru
přesvědčila. Na sklonku loňského roku ve Futtecu v pátek zazvonil telefon
a v úterý už jeho stroj pracoval na opravě dálnice. Dálnice měla minus
jeden stupeň, ale technice to nevadilo. Za hodinu byl jeden výtluk opraven,
přičemž 50 minut trvalo jeho prvotní nahřívání. To je také rozdíl proti
konvenční technologii. Ta se nedá použít, pokud teploměr klesne pod plus pět
stupňů.
I další faktor, s nímž se musí ve Futtecu vyrovnávat,
je vypovídající. Přišli na něj, když sbírali zpětnou vazbu o tom, jak stroje
v terénu fungují. „Stroj nahřívá původní asfalt desítky minut. Řidiči
si stěžovali, že se na silnici nic neděje a dělníci jen stojí kolem místo toho,
aby opravovali. Všichni mluví o technologiích a Průmyslu 4.0, a když ho uvedete
do praxe, tak to nikdo nepochopí,“ usmívá se šéf firmy. Reakce ho přivedla
na nápad mikrovlny ještě více urychlit, aby se nemusel asfalt nahřívat tak
dlouho. Právě to bude ve firmě náplní letošního roku.
Do zisku se chce Futtec dostat za tři až pět let. Rušikvas
věří, že bezespárý způsob oprav je výhodnější než desítky let používaná
konvenční technologie a že tuto starou technologii postupně nahradí.
Země chytrých nápadů
Futtec není jedinou českou firmou, která přináší do
dopravního byznysu nové nápady. Společnost Exact Control Systems vyvinula
postup přesného frézování, které znamená úsporu nákladů i času a má být šetrná
i k životnímu prostředí. Za firmou stojí Marek Přikryl a Vítězslav Obr,
kteří za sebou mají několikaleté zkušenosti z oboru ze Švédska. Firma už
svůj nápad otestovala kromě Česka i v Kanadě, kde se jí podařilo uspořit
polovinu nákladů na asfalt a celkově snížila náklady na opravu silnice o 12
procent.
Její technologie spočívá ve 3D skenování vozovky,
díky němuž se následně odstraní jen starý a poškozený povrch, nikoliv ostatní
kvalitní části v celé šířce. Bonusem je úspora při nákupu a převážení
materiálu, menší opotřebení pracovních strojů při opravě, kratší uzávěrky
silnic pro řidiče a v důsledku s tím spojené ekologické efekty.
Známá je také inovace brněnské společnosti HT Road.
V roce 2003 ji založili Jaromír Stiblík, Petr Hromek a Pavel Telička
(nejde o někdejšího europoslance). Inovaci nasadili v roce 2015. Týká se
také frézování povrchu asfaltových silnic spojeného s ekonomickými a
ekologickými bonusy. HT Road uvedla do provozu silniční frézy využívající 3D
nivelační technologii. Díky ní je firma schopna rekonstruovat silnice opětovným
využitím stavebního materiálu přímo na místě, tedy bez nutnosti jeho odvozu a
likvidace. Staré podkladové vrstvy se tak stávají druhotnou surovinou pro
okamžité využití. Stejně jako předchozí technologie to znamená kratší uzavírky,
méně dopravy materiálu a méně těžby. Firma na svůj nápad čerpala dotace
z programu OPPIK a získala podnikatelská ocenění.
Pokud by do Česka přijel kdokoliv bez hlubší znalosti
věci, muselo by se mu zdát, že stav místních silnic je každému ukradený.
Alespoň tak podle toho vypadají. Problém ale není v tom, že by se
v Česku nerodily nové nápady, jak silnice zlepšit. Jde jen o to, že se
zavádějí do praxe jen velmi pomalu. Obor asfaltové lobby je stejně neprostupný
jako jeho hlavní artikl.