Game over

Čeští experti opouštějí Záliv s podezřením, že podváděli stát

Poslední válka v Iráku skončila loni na jaře. Vidina miliardových kontraktů při obnově poničené země přiměla českou vládu k chvályhodné akci: vyzvala tuzemské podniky a podnikatelské svazy, aby jí pomohly vybrat experty, kteří se budou na rekonstrukci Iráku podílet. Do Zálivu nakonec odletělo třináct odborníků. Většina z nich do metropole Bagdádu, tři z nich se vydali na jih do Basry. Působili nejprve v rámci Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc (ORHA), později přímo ve strukturách Dočasné koaliční správy Iráku (CPA). I když nemohli přímo ovlivňovat probíhající tendry – konečné slovo patřilo vždy Američanům - měli o nich vždy nejčerstvější informace. Mnohdy k nim dokonce připravovali potřebnou dokumentaci. S tím je ale teď konec.

Šupem domů.

Experti, kteří měli s českým ministerstvem zahraničních věcí termínované pracovní smlouvy do 30. června 2004, byli na přelomu května a června předčasně staženi domů. Diplomaté jim toto rozhodnutí nejprve zdůvodnili obavami o jejich bezpečnost, rozvědka prý totiž zachytila „nějaké znepokojivé signály“. Na konci června také v zemi skončí dočasná koaliční vláda, moc převezmou samotní Iráčané a zatím nikdo netuší, jaký bude další vývoj. Nyní se ale ukazuje, že svou roli hrál i další – pro Čechy daleko citlivější - důvod.
V zápise z jednání ministerského koordinačního štábu v pátek 11. června totiž stojí, že někteří z expertů – dočasných zaměstnanců ministerstva – v Iráku údajně dostatečně nehájili zájmy státu, ale spíše získávali kontrakty pro své vlastní firmy. Zdrojem této poněkud nekonkrétní informace má být přímo český velvyslanec v Iráku Martin Klepetko a jeho zástupce Petr Přebinda.
Tyto informace ostatně týdeníku EURO osobně potvrdil i náměstek ministra zahraničí pro bezpečnostní otázky Jan Winkler, který koordinační tým pro Irák vede.
„Experti budou muset přiznat barvu, pro koho chtějí dělat, jestli pro své firmy, nebo pro stát,“ řekl Winkler krátce po skončení zmiňovaného jednání. „Není to otázka podezření – nepodezření. Ministerstvo zahraničí prostě nechce riskovat, že se později ukáže, že stát v Iráku někomu ušetřil náklady,“ dodal.
Experti už jsou doma, odjeli jako první ze zahraničních odborníků zapojených do CPA. Většina z nich už dokonce na personálním odboru „zamini“ vrátila diplomatické pasy. Proč ale ke skandálu vůbec došlo? Týdeník EURO se pokusil celou anabázi rekonstruovat. Pro záležitost je příznačné, že experti byli ochotni o případu hovořit jen se zárukou zachování anonymity. Řada z nich by totiž ráda i nadále zůstala ve službách tuzemské diplomacie. A výsledek? Stažením expertů pravděpodobně jen vyvrcholily jejich vleklé spory a špatné vztahy s některými pracovníky české ambasády v Bagdádu.

Podnikatelé, pomozte!

O vyslání českých odborníků do Iráku rozhodla vláda Vladimíra Špidly 28. dubna 2003. Kabinet podle internetových stránek ministerstva zahraničí schválil uvolnění dvaceti milionů korun z vládní rozpočtové rezervy na „zajištění vyslání a zapojení českých odborníků do činnosti úřadu ORHA a po stabilizaci situace i do dalších struktur mezinárodní administrace Iráku… Uvažuje se o vyslání zhruba patnácti specialistů.“ Vláda proto uložila pěti svým ministrům (průmyslu a obchodu, školství, kultury, životního prostředí, místního rozvoje), aby do poloviny května předložili ministerstvu zahraničních věcí návrhy se jmény českých odborníků, kteří jsou způsobilí k vyslání do Iráku a zapojení se do jeho obnovy.
Vypukla euforie, čeští politici hovořili se zanícením o tom, že v Iráku jde o desítky miliard dolarů, ke kterým se mohou dostat i české firmy. Pokud budou dostatečně průrazné, rychlé a budou mít informace. „Dne 23. dubna byla na informačních internetových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu a CzechTrade vyzvána česká podnikatelská sféra k předložení návrhů vhodných odborníků,“ sdělil týdeníku EURO mluvčí ministerstva průmyslu Ivo Mravinac. „Výzva byla směřována expertům z ekonomicko-výrobních a průmyslových oblastí, které byly specifikovány americkým úřadem ORHA. Ke dni 13. května obdržel referát zahraniční pomoci ministerstva nabídky od celkem šestačtyřiceti odborníků,“ dodal Mravinac.
Seznam nominovaných pak dostal k dispozici Černínský palác. „Výběrovou komisí bylo schváleno šest expertů. Pro oblast energetiky to byli pánové Fuksa, Kuchta, Novák a Soudný, pro oblast ropného a plynárenského průmyslu pan Sučko a pro oblast vody a vodohospodářského systému pánové Reif a Klíč,“ uvedl mluvčí Mravinac.
Další odborníky do Iráku vyslala i ministerstvo obrany (Ludvík Cimburek a Petr Vlk) a vnitra. Dana Baschová pomáhala při vzniku iráckého ministerstva školství, Ester Lauferová působila v Iráku jako expertka na oblast lidských práv. Martin Dvořáka, experta na obnovu civilní správy se zkušenostmi z Kosova, si vybralo přímo ministerstvo zahraničí. Celkem v oblasti působilo třináct zástupců českého státu.

Pomůžou našim firmám.

Skutečnost, že mezi vybranými experty jsou i lidé navržení soukromými firmami, tehdy ještě nikomu nevadila. Spíše naopak. Podle původního záměru vlády měli experti v oblasti působit nejen jako „styční důstojníci“ ministerstva zahraničí, ale i konkrétních českých podniků, o jejichž dodávky a služby bude v Iráku zájem. Ředitelka odboru pro Střední východ a severní Afriku ministerstva zahraničí Eva Filipi v květnu 2003 veřejně prohlásila, že je přesvědčena o tom, že část expertního týmu by měli tvořit lidé z byznysu. Na besedě o obnově Iráku tehdy dokonce vyzvala přítomné ředitele a zástupce Svazu průmyslu a dopravy, aby sami navrhli vhodné kandidáty.
V polovině května se k výběru kandidátů vyjádřil na tiskové konferenci v Černínském paláci i šéf české diplomacie Cyril Svoboda. „Začneme mimo jiné i tím, že budeme sestavovat tým lidí, který bude vyslán do Iráku,“ řekl ministr Svoboda a pokračoval, „z toho vyplývá jednoznačná vůle ČR pokračovat v nelehkých podmínkách v úsilí, které směřuje k rekonstrukci a humanitární pomoci Iráku. To znamená, že nejde jenom o podnikatelské aktivity. Vyslaní lidé budou muset splnit i mnohé další úkoly, protože Irák musí začít fungovat jako normální země s fungující administrativou, školstvím, zásobováním, zdravotnictvím a centrálními i regionálními administrativními orgány. Takže jde o více úkolů než o pouhou ekonomickou obnovu, byť ta sama o sobě má mimořádnou důležitost… Naše ministerstvo disponuje objemnou nabídkou vhodných a způsobilých kandidátů, kteří jsou připraveni participovat na obnově Iráku, ale i pomoci českým firmám,“ dodal tehdy český ministr zahraničí.
Vybraní experti nakonec do Iráku pod vedením bývalé novinářky a novopečené diplomatky Janiny Hřebíčkové odletěli v létě 2003. Nejprve působili v rámci Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc ORHA, později spadali pod iráckou Dočasnou koaliční správu CPA. Většinou byli zařazeni přímo na jednotlivá irácká ministerstva podle své odbornosti.

Pomáhat-nepomáhat.

Úkolem expertů bylo především pomáhat s obnovou poničeného Iráku. Stát od nich ale očekával, jak potvrzují zmiňované výroky diplomatů, i pomoc českým podnikům.
„V Iráku pracuje skupina expertů v Basře a větší skupina v Bagdádu. Tito lidé ovšem podléhají správě CPA, a oficiálně tedy nemohou realizovat obchodní kontakty. Nicméně jedna věc je teorie a druhá věc je praxe…,“ popsal fungování Čechů loni v červenci tehdejší pracovník české ambasády v Kuvajtu Martin Koller.
Ministerstvo zahraničních věcí přitom samo uspořádalo pro zástupce českých firem, které se chtěly prosadit v Iráku, hned několik seminářů a pracovních stolů. Hlavními řečníky byli, jak jinak, čeští experti působící v Iráku. „Účastníci všech pracovních stolů vesměs ocenili trvale aktivní přístup ministerstva zahraničních věcí a státní správy ČR jako celku v otázce podpory českých podnikatelských subjektů při jejich snaze o účast na rekonstrukci poválečného Iráku,“ uvádí se na oficiálních internetových stránkách MZV.
Šlo především o exkluzivní informace, ke kterým měli čeští odborníci přístup. Při troše šikovnosti a štěstí mohly mít cenu desítek milionů dolarů.
„Vím o několika firmách, které mají obrovský zájem podílet se na obnově Iráku. Radit není tak jednoduché, ale přeci alespoň několik zásadních věcí: Firmy musí perfektně sledovat připravované tendry na různé akce. Musí o tendrech vědět ještě dříve, než budou oficiálně vyhlášeny,“ prohlásil letos v dubnu v časopise Konkurz Alois Novák, český expert, který působil na iráckém ministerstvu energetiky. „Musí mít perfektně v angličtině zpracovanou dokumentaci. Kdo nemá alespoň dva měsíce dopředu potřebné informace a čeká pouze na vyhlášení tendru, má smůlu. Termín uzávěrky bývá kolem čtrnácti dnů od vyhlášení a za tak krátkou dobu nelze nic stihnout. Navíc musí být striktně dodržena předepsaná procedura kvalifikace a podání včetně respektování uvedených platebních podmínek, což mnoho našich firem nezná,“ dodal Novák.
Další z expertů byl v rozhovoru pro týdeník EURO ještě otevřenější, své jméno ovšem uvést nechtěl. „O penězích samozřejmě rozhodují Američané a Britové. Ale vždy za mnou nejprve přijdou, ukážou mi seznam firem, které se hlásí do nějakého tendru a já jim řeknu, tyhle tři znám, už pro nás pracovali, jsou v pohodě. A oni si potom vyberou z těch tří tu nejlevnější nabídku,“ řekl.
České firmy ale zatím v Iráku příliš úspěchů nezaznamenaly. A to ani přesto, že Špidlova vláda vyčlenila na pomoc Iráku do roku 2005 pět set dvacet milionů korun (2003 – 120 milionů, 2004 – 200 milionů a 2005 – 200 milionů). Podniky, které získají v Iráku zakázky, mohou počítat s tím, že z těchto peněz dostanou na každý kontrakt třicet procent z jeho celkové hodnoty. Zatím ale uspěly jen společnosti Mars Jevíčko – ta získala kontrakt na bezmála sedm tisíc neprůstřelných vest pro iráckou policii za 2,7 milionu dolarů - a Chemoprojekt, který se bude podílet na výstavbě jednotek na zpracování ropy v Basře. Kopřivnická Tatra pod hlavičkou svého amerického majitele firmy Terex Co. získala před pár dny zakázku na dodávku dvaašedesáti nákladních aut za šest milionů dolarů. Toť vše.

Rejpal, rejpal až dorejpal.

S působením expertů ale nebyli spokojeni všichni. Proti byl prý zejména člen vedení české ambasády v Bagdádu Petr Přebinda. Už loni na podzim odeslal do Prahy dopis, v němž působení odborníků tvrdě kritizoval a navrhoval jejich stažení. „Ano, ten dopis jsme zpětně přes známé v Česku získali. Dost nás to naštvalo,“ řekl jeden z expertů. „Tento pán (Přebinda – pozn. red.) už od samého začátku nevěřil rozhodnutí české vlády. Nesouhlasil s tím, že by tam nějaký takový tým při koalici měl vůbec být. Neviděl v tom žádný smysl. Od samého začátku se obával, že experti budou v Iráku dělat nějaké své vlastní obchodní aktivity. Vůbec nechápal pravidla v rámci koaliční správy, nechápal, že tam šlo o to, aby se nastolily podmínky, vyšlapaly cestičky… On byl trošku proti tomu všemu. Takže rejpal, rejpal, až nakonec k tomu přiměl i nového velvyslance, který tam přijel. Nakonec uspěl,“ popisuje průběh událostí další z odborníků.
„Nic není černobílé. Můžou být různé názory, proč ne. Ale tady platí nějaká oficiální zahraniční politika státu a je hrozně špatné, když ji její představitelé sabotují, až dospějí k tomu, že v Iráku není vůbec nikdo, protože pro ně je to mnohem jednodušší,“ tvrdí další.
„Je to absurdní. My jsme tam doslova a do písmene jeli dvacet hodin denně v průběhu deseti měsíců, abychom zapustili kořeny, jak diplomatické, tak politické. Hlavně ty politické. A teď, když jsou ty kořeny po roce nelehké práce v nelehkých podmínkách zapuštěny, tak se najednou nic dál neděje…,“ říká jiný oslovený expert. „Navíc nechápu, proč nám vyčítají kontakty s firmami, když nás tam nechali právě těmi firmami nanominovat,“ dodává. Co na to český ambasador v Iráku Klepetko? „Nevím, o co jde. Důvod ke stažení byl celkem jednoznačný. Bezpečnostní situace a navíc to, že končí koaliční správa a zatím není jasné, jestli bude něco po ní. A nikdo zatím neprojevil o naše odborníky konkrétní zájem. Nic víc za tím není… Spolupráce s firmami? Ne, ne, ne. To rozhodně není důvod pro jejich odvolání. Vím, že se o tom hovořilo, ale ta spekulace vznikla z toho, že většina z nich je ze soukromých firem, a tak se to nabízí. Ale rozhodně tam žádné takové nepravosti nevznikly a není to důvod jejich odvolání,“ tvrdí velvyslanec Klepetko.
Reakci Klepetkova zástupce Přebindy se týdeníku EURO získat nepodařilo. Na otázky neodpověděla ani Eva Filipi z ministerstva zahraničí, která má oblast Zálivu na starosti.
Důkazy proti expertům tedy podle všeho neexistují. Ministerstvo zahraničí staví své závěry na informacích z ambasády v Bagdádu. Její zástupci mlčí. Jeden z expertů týdeníku EURO řekl, že „jeden čas se povídalo, že jeden z expertů požadoval po jedné české firmě značnou provizi za to, že jí dohodí zakázku. Prý si řekl o sedmicifernou částku. Ale nikdy se nic neprokázalo, snad to ani nikdo pořádně nevyšetřoval,“ dodal.

Můžou dělat pro Brity.

Dočasná koaliční správa Iráku končí přesně za devět dní, ve středu 30. června. Američtí vojáci sice v zemi zůstanou, veškerou moc ale převezmou samotní Iráčané. Koaliční odpovědnost za obnovu Iráku přejde na americkou organizaci Project Management Office a britskou vládní instituci pro mezinárodní rozvoj Department for International Development (DFID). Co bude dál s českým angažmá? Vojenští policisté, kteří na jihu poblíž Basry cvičí své irácké kolegy, Záliv opustí letos v prosinci. A experti? Vrátí se ještě?
„Po konci června si bereme, stejně tak jako jiné země, dva měsíce na rozmyšlenou. Pak se uvidí,“ řekl týdeníku EURO náměstek ministra zahraničí Jan Winkler.
Pokud se stát přece jenom někdy letos na podzim rozhodne do rizikové oblasti své odborníky znovu vyslat, bude si muset v některých případech hledat náhradníky. Někteří ze stávajících expertů se totiž rozhodli nečekat a raději jednat na vlastní pěst.
Andrej Sučko, expert na ropný průmysl a pracovník Moravských naftových dolů, by měl působit v nedalekém Bahrajnu. Jiní, například energetický expert František Fuksa a jeho kolega Jaroslav Reif, odborník na vodohospodářské systémy, se už přihlásili do konkursu britského úřadu DFID. Jednali už i se zástupci Rozvojového programu OSN (UNDP).
V Iráku, konkrétně v hlavním městě Bagdádu, tak momentálně zůstává jediný český odborník: zástupce ministerstva vnitra a tajných služeb.