Pivní tingl-tangl představuje pivo našich předků
Dnešní pivovary jsou už spíše kovově lesklými závody kosmické éry. Z vlastního vaření piva, snad krom pohledu do varné kádě, není už vidět nic. Mladina zraje v uzavřených tancích, naleželé pivo se prohání nerezovými trubkami, aniž by jej mohlo spatřit lidské oko.
Možná právě proto, aby kouzlo tradiční výroby znovu přiblížili současníkům, kteří o ní nemají tuchy, uvedli majitelé pivnice U Medvídků v život ojedinělý plán. V bývalé sladovně někdejšího pivovaru, který zde působil před více než pěti sty let, zbudovali v rámci projektu Domu piva komplex mapující české pivovarnické dějiny. Mezi kamenné sloupy původních prostor umístili Muzeum piva. Četné, mnohdy už jinde neviděné přístroje, nástroje a pomůcky přibližují zájemcům způsob, jakým se dříve pracovalo, nejrůznější listiny právovárečné jakož i fotografie nejstarších pivovarských domů. Pro lepší představu o některých řemeslech s vařením piva souvisejících a již téměř zaniklých je zde i funkční bednářská dílna.
V jiné části se zrodil zajímavý obchod. Více než padesát druhů piv ze všech možných pivovarů dokumentuje rozmanitost chutí a krajových zvyklostí. Zejména v době, kdy se náš pivní svět postupně smrskává na konzumaci dvou, tří značek a lokální pivovary opouštějí scénu, je nabídka téměř již neznámých regionálních značek zajímavým prozřením.
Najdete tu také jakýsi divadelní sál. Pod unikátním původním barokním krovem zde může až stovka diváků zhlédnout kabaretní představení v místě, kde před více než sto lety fungoval první pražský tingl-tangl. Během programu je možné absolvovat malou praktickou exkurzi po českých pivovarech využitím nabídky piv nejrůznějších značek.
A to nejlepší nakonec. Skutečnou zvláštností je nově postavený minipivovar. S kapacitou várky 250 litrů jde o jeden z nejmenších, ne-li nejmenší u nás. To ale není tak zajímavé jako způsob, jakým se tu pivo vaří. Podle prastarých technologií, s maximálním využitím historických způsobů – vzpomenu otevřené kvasné kádě, štokové chlazení, dřevěné ležácké sudy a třeba ještě ruční stáčení do lahví. Samozřejmě také historických, s patentním „sodovkovým“ uzávěrem. Celý proces je možno zhlédnout v rámci pravidelné exkurze. Na jejím konci pak, během debat o propastném rozdílu pivovarnických technik původních a současných, můžete svlažit hrdlo nefalšovaným polotmavým ležákem, jaký zde pívali před staletími. Jmenuje se Oldgott, je nepasterovaný, karamelově zbarvený a má třináct voltů.
V poutačích na tuto staronovou atrakci stojí krom jiného, že rekonstrukce byla dílem financována z podpůrných fondů EU. Myslím si – a promiňte mi všichni předkladatelé nejroztodivnějších megalomanských návrhů směrem k Bruselu – že šlo o jednu z nejrozumnějších investic.
