Gaza v kómatu

Deziluze a ztráta nadějí přivádí stále více obyvatel do náručí extremistických skupin

Perex
Paralýza a strach z další války, to je současná Gaza. Jen křehký by-pass podzemních tunelů ji udržuje při životě. Ale jak dlouho ještě? Palestinci hledí s obavami k budoucnosti.

text
Blokáda je horší než válka. Válka je krátká, ale blokáda zůstává, vyjadřuje pocity většiny z 1,5 milionu Palestinců již přes dva roky obklíčených v Gaze dvaadvacetiletá novinářka Abir. Mohutné bagry kolem za ohlušujícího řevu trhají a rvou zbytky rozstřílených domů ve čtvrti al-Qarm na jihovýchodě Gaza City. Děti malými nožíky usilovně pižlají kousky plastu určeného k recyklaci, dostanou jeden dva šekely za kilo. Mladíci nakládají na oslí vozíky kusy betonu z rozbitých budov, který rozdrtí a použijí jako základ náhradní malty. Všichni „recyklují“. Stavební materiál na obnovu ani nic jiného se do Gazy dovézt nesmí.
Pětapadesátiletý Abdalláh ukazuje zbytky svého domu. Z jeho rodiny nepřežili lednovou válku tři lidé, stejně jako dalších 1400 Palestinců, povětšinou civilistů. Nedaleko se válejí přepravky z továrny na zpracování citrusů, z níž po útoku Izraelců nezůstala jediná celá zeď. „Postavit není z čeho, snad alespoň obnovíme sady, ale to potrvá léta,“ říká Abdalláh. Přes čtvrt století sklízel a zpracovával citrusy. Teď nemá ani práci, ani dům, ani sad, který by mu umožnil přežít.
Cílem lednové izraelské vojenské operace Lité olovo se totiž kromě vládních budov a policejních stanic stal také například mlýn na mouku, kuřecí farma, ale i drobné pekárny, studny nebo čistička vod, ze které uniklo na okolní pole 200 000 kubíků splašek.
Na kopci na horizontu stojí mezi zbořeninami nedotčené stavení. „Izraelci si tam udělali stanoviště a likvidovali dům po domu,“ vysvětluje Maždí, který se před válkou živil jako oční optik. Celé čtvrti tak byly systematicky zlikvidovány bombardováním, dělostřelectvem nebo buldozery. V troskách je 3300 civilních domů, dalších 11 500 bylo vážně poškozeno. Takzvaná Goldstoneova zpráva tvrdí, že destrukce těchto cílů „neměla žádné vojenské důvody“ a že o náhodných chybách a vedlejších škodách nemůže být řeč.
Gaza je paralyzována. Zničená infrastruktura, rozstřílené domy, těsná blokáda a občasné nálety izraelského letectva. Deziluze a ztráta nadějí přivádí stále více lidí do náručí extremistických skupin, které považují za zrádce a nevěřící dokonce i islamistický Hamas.

Trest za Hamas Hamas v roce 2006 překvapivě zvítězil v parlamentních volbách v palestinské autonomii. Hnutí kvůli odlišnému světonázoru a brutálním sebevražedným akcím jejího ozbrojeného křídla Západ ostrakizoval a označil za teroristy. Přestože Hamas především bojuje proti sociální nespravedlnosti a okupaci a přestože původně odmítal násilí, teroristické nálepky se nezbavil. Naopak, stal se trnem v oku Izraeli, Západu i Egypta, jehož sekulární režim se bojí, že úspěch Hamasu by ještě více posílil obávané ideologické spojence – Muslimské bratrstvo.
Po konfliktu v roce 2007 zbavila druhá palestinská frakce Fatah současného prezidenta Mahmúda Abbáse – k velkému uspokojení Západu – Hamas volebního vítězství na Západním břehu a pozatýkala většinu jeho důležitých členů, z nichž 1200 stále drží ve věznicích. V Gaze však Hamas své volební vítězství násilím uhájil a moc udržel.
Izrael tedy neprodyšně uzavřel hranice. Do Gazy ani z ní nesmí nikdo a nic. „Palestinci si Hamas zvolili v roce 2006, a proto musí být potrestáni, jak to jde. Destrukcí, omezením pohybu, likvidací základních potřeb a běžného života,“ konstatuje k záměrům Izraele Fauzí, mluvčí Hamasu v Gaze.
Že by tato strategie fungovala, odmítá nezávislý poslanec a předseda Lidového výboru proti blokádě Džamál Chudarí. Dle něj ani dlouhé strádání neubírá vládnoucímu Hamasu na popularitě. „Izrael zabíjí lidi, vytváří tlak, bombarduje. Celý svět na nás tlačí. A co je výsledkem? Lidé se semkli,“ řekl týdeníku EURO. Průzkumy izraelských univerzit nebo palestinské Biz Zeit však hovoří jinak a také Hamas blížící se konfrontaci v lednových volbách odmítá.

Ve vězení se usmívej Po válce na počátku letošního roku se kritická situace v Gaze ještě více vyhrotila. Vojenská operace zničila převážnou část infrastruktury, nedostatek paliva a elektřiny znemožňuje fungování zbylého průmyslu i nemocnic. Vyrobit není z čeho a dovézt není jak.
Tisíce lidí živoří ve stanech. Těm, co přišli o domy, pomalu dochází stotisícová podpora, kterou dostali po válce od Hamasu. „Nemáme ani kam utéct, jsme jako ve vězení. Spoléhám už jen na pomoc Boží,“ tvrdí čtyřicetiletý Hamád, jemuž se ve stanu před pár dny narodila dcera: Jeho vyčerpaná žena zatím se slzami v očích válí chlebové placky.
Blokáda izoluje Gazu od světa. Neprojdou lidé, pacienti potřebující specializovaný zákrok a většinou ani nevládní humanitární pomoc. Z 5000 druhů zboží je dovoleno importovat 36. Dodávky mnoha palestinských obchodníků asi za 100 milionů dolarů uvízly v izraelských přístavech a někteří z nich již dva roky platí Izraeli za uskladnění. Studenti nemohou na školy, nebo se naopak ze zahraničních studií nemohou vrátit za rodinou. Polovinu obyvatel Gazy přitom tvoří děti do patnácti let, ze 350 tisíc práceschopných jsou dvě třetiny bez práce. Jeden zaměstnanec tedy živí v průměru patnáct osob. Situace je natolik vážná, že 85 procent lidí žije pod hranicí chudoby a spoléhá na humanitární pomoc od agentury Spojených národů UNRWA, arabských států nebo Evropy. Více než polovina rodin již rozprodává svoje jmění, nakupuje na dluh a výrazně omezila příjem potravy. Zbývá jen černý humor na hrníčkách, které jediný obchod se suvenýry v Gaza City prodává zahraničním reportérům: „Usmívej se, jsi v Gaze, největší věznici na světě.“
„Izrael stáhl osadníky, uzavřel hranice a chce tak zničit palestinský sen o vlastním státě. Jeho záměrem je zbavit se Gazy a připojit ji k Egyptu,“ tvrdí Chudarí,. S Egyptem má Izrael uzavřenu mírovou smlouvu a dohodne se s ním spíše než s Palestinci.

Město v podzemí Je jasné, že Ubáda si něco „šlehnul“. Má skelný zrak a neposedí. Stejně jako on si amfetaminem pomáhá většina z dělníků v pašeráckých tunelech, kterými proudí do Gazy z Egypta vše potřebné k přežití: jídlo, elektronika, oděvy i živý dobytek.
Desítky plastových stanů zakrývají vchody do tunelu. Pár metrů odsud jsou krátery po izraelských bombách. Ty mají narušit poslední fungující obchodní tepnu v podzemí pod hranicí s Egyptem. Jeden z vybombardovaných tunelů prochází „rekonstrukcí“ a je mimo provoz. Tisíce mužů, mnoho z nich studenti, kteří nemohou najít jinou práci, si vydělávají v tunelech. Často s primitivními nástroji a se značným rizikem kopou v nestabilním písku. Aby vydrželi pracovat až šestnáct hodin denně v podzemí, v nedostatku vzduchu, kde jedinou spojnicí se světem nahoře je elektrický drát a jednoduchý telefon, musejí si pomáhat drogou. Když budou mít štěstí a nezavalí je sypký písek, vykopou za den několik metrů a vydělají pořádný „balík“. Trvá týdny i měsíce, než prokopou 500 metrů, ale i několik kilometrů dlouhý tunel.
Každá z děr znamená drobnou naději pro strádající lidi v Gaze. Znamená také značné bohatství pro majitele. Aby zabránil divokému bujení podzemních tras, zavedl Hamas nedávno registraci tunelů, na jejichž budování vydává po zaplacení příslušného poplatku povolení, jakousi „vázanou živnost“. Během několika měsíců tak mohou majitelé zbohatnout pašováním základních potřeb. Ale také přijít na mizinu: stačí, aby tunel uzavřela egyptská policie, zával nebo izraelská bomba. Kopání v podzemí je tvrdá, vysilující a nebezpečná práce. Většina tunelů má v hloubkách od deseti do 30 metrů jen primitivní bednění. Asi 75 lidí již v podzemí zahynulo při kolapsech nebo při izraelských útocích. Ti, kteří zbohatli, proto kopají hlouběji, používají razicí stroje i beton. Takové tunely, často v hloubce až 70 metrů, už mohou sloužit jako bezpečný úkryt před izraelskými bombami.
Egypt pod izraelským a americkým tlakem asi 450 až 600 tunelů zavřel, Ubáda však tvrdí, že podél celé třináctikilometrové hranice je tunelů na 4000. Reálnější odhad je však poloviční. Na válečném stavu bohatnou kromě palestinských obchodníků i někteří Egypťané. Zvláště ti, kteří ve své mocenské pozici mohou nad tunely přivřít oko a „nevědět o nich“.
Nedaleko odtud v Rafáhu se prodává zaprášené zboží. Pomuchlané krabice, plynové bomby obalené pískem, jak to vše procházelo úzkými tunely. Tržiště jako malá naděje, mikrospojnice se světem. Palestinci tak po svém vzdorují blokádě. Jedna z nich, Abir, se však ptá: „Co jiného nám zbývá?“

* BOX
Izraelské důvody**
Raketové útoky na jižní část svého území a pašování zbraní do Gazy podzemními tunely používá Izrael jako odůvodnění pro blokádu i rozličné vojenské operace proti Palestincům, včetně operace Lité olovo v lednu 2009, při níž zahynulo na 1400 lidí, převážně civilistů.
Ostřelování jižního Izraele z pásma Gazy zahájili Palestinci v dubnu 2001, podle některých analytiků jako přesun od strategie sebevražedných atentátů. Provádějí je všechny palestinské ozbrojené skupiny: vojenské křídlo Hamasu, Fatahu, Islámský džihád a další. V poslední době Hamas dodržuje neoficiální příměří. Za útoky z předminulého týdne stojí málo známé extremistické skupiny.
Palestinci podle odhadů do letošního listopadu odpálili asi 8600 podomácku vyrobených raket. V Izraeli kvůli nim za necelých devět let zahynulo 28 lidí, desítky byly zraněny. Human Rights Watch označila palestinské útoky za „nezákonné a neospravedlnitelné“, Amnesty International za válečné zločiny.
Palestinské rakety mají spíše symbolický než vojenský význam, i když teoreticky ohrožují 800 tisíc obyvatel Izraele. Rakety Kásam mají dolet jen šestnáct kilometrů, rakety Grad 40 kilometrů a jen výjimečně zasáhnou civilisty ve městech Sderot, Aškelon, Ašdod a Beerševa.
V izraelsko-palestinském konfliktu jedna strana obviňuje druhou z toho, že její násilné akce byly příčinou ozbrojené reakce. Izrael má jednoznačnou vojenskou převahu a používá metody a prostředky nesrovnatelně vojensky účinnější. OSN v nedávné Goldstoneově zprávě označila většinu izraelských aktivit v průběhu lednové války za válečné zločiny, podobně jako několik excesů Hamasu.