Gazprom zápasí s motýlem

Komentář

Za zdánlivě obchodním sporem se skrývá zásadní zápas dvou neslučitelných filozofií podnikání

Prohlídky v kancelářích dceřiných firem Gazpromu v zemích EU, včetně pražské společnosti Vemex, zajišťující dodávky zemního plynu do Česka, jsou na první pohled vedeny snahou znepříjemnit život ruského státního monopolisty a dosáhnout lepších podmínek dovozu této energetické suroviny, než jak je stanovují dlouhodobé smlouvy. To se dá pochopit: komu by se chtělo platit za plyn podstatně více, než za kolik se dá koupit na volném trhu? Kdyby však šlo jen o to, úspěch nátlakové akce by byl velmi nejistý. Ve skutečnosti se za tímto zdánlivě obchodním sporem skrývá zásadní zápas dvou neslučitelných filozofií podnikání. Není pochyb o tom, že Evropa potřebuje ruský plyn stejně tak, jako Rusko potřebuje peníze z jeho prodeje do Evropy. Nemůže však připustit, aby spolu s plynem byla na Západ bezcelně vyvážena podnikatelská filozofie Gazpromu založená na čirém monopolismu, bez níž tento plynový obr neumí dělat byznys. Zdaleka nejde jen o cenový diktát, o nepřiměřené zisky a nechuť reflektovat pohyb cen na volném trhu. I v jiných ohledech je Rusko zemí vítězného monopolismu, na němž je založeno jak politické zřízení, tak přesvědčení obyvatelstva, že za stejné zboží by se měla všude platit stejná cena. Velkopodnikatelé, vlivní politici, ale i obyčejní lidé si zcela vážně myslí, že monopolismus je vhodným prostředkem k dosažení dvou mimořádně potřebných cílů: stability a předvídatelnosti. Zkušenost lidstva však svědčí o opaku. Na vlastní kůži poznali záludnost monopolismu Angličané, kteří nyní protlačují v EU různé energetické balíčky ztěžující Gazpromu sladký život. Začátkem 17. století král Jakub I. v dobré víře zaváděl v zemi systém monopolů: exkluzivních práv na výrobu různého zboží a obchodování s ním. Státní pokladna bytněla z prodeje licencí na různé druhy činností, systém přísných vládních reglementací se vztahoval na všechna odvětví průmyslu a obchodu. Zdálo by se, že to funguje, avšak společnost postrádala konkurenci, a to se záhy projevilo. Dobří řemeslníci a cechovní mistři začali hromadně emigrovat do Holandska. Ve výsledku státní regulace vedly ke krvavé Cromwellově revoluci.
Sny o předvídatelnosti, na nichž spočívá víra v monopolismus, v 21. století vypadají trapně naivně. Kdo mohl předvídat prudký růst těžby břidlicového plynu? Kdo dnes ví, co všechno bude vynalezeno a využito v průmyslovém měřítku zítra nebo za rok? Nikdo. Žádný z těch, kteří svého času uzavírali dlouhodobé smlouvy s Gazpromem, neměl tušení, že platit dohodnuté částky za plyn bude v roce 2011 všem připadat jako nehoráznost. Veškeré pokusy o podnikatelskou prognostiku jsou totiž založeny na minulých zkušenostech. Bylo by načase se lecčemu přiučit, vzpomenout si třeba na to, jak v 60. letech minulého století meteorolog Edward Lorenz z Massachusettského technologického institutu modeloval na počítači dynamiku počasí na několik dní dopředu. Pak se rozhodl ověřit model, zavedl do stroje stejné údaje, leč obdržel zcela jiný výsledek. Bylo to tím, že čísla malinko zaokrouhlil. Tento jev byl záhy nazván „efektem motýlích křídel“. Smysl teorie je obsažen v názvu Lorenzova převratného článku – Předvídatelnost: Může mávnutí motýlích křídel v Brazílii vyvolat tornádo v Texasu? Když se nedávno Německo rozhodlo vystoupit z jaderné energetiky, Gazprom jásal – teď zaručeně budou potřebovat více plynu! Avšak němečtí úředníci zřejmě něco slyšeli o teorii chaosu nebo četli knihy Nassima Taleba, a proto nespěchají uzavírat smlouvy na dodávky ruského plynu. Dějiny totiž neznají žádný příklad přesného odhadu budoucích cen plynu nebo nafty. Zdá se, že manažeři Gazpromu chytré knížky nečtou, jinak si nelze vysvětlit, proč tak vehementně trvají na tradičním schématu dodávek plynu a vybírání plateb od zákazníků. Zřejmě věří, že se všechno na světě bude odehrávat v souladu s jejich schématy. V 70. letech minulého století arabský svět také neochvějně věřil, že bude věčně diktovat ceny ropy a zastrašovat Američany. Jakmile se obchodu se surovinami ujaly burzy, hrozby se ukázaly jako bezpředmětné. Dnes všichni klienti Gazpromu staví terminály pro zkapalněný plyn, který se obchoduje na burzách. Neznamená to samozřejmě, že by Rusku bezprostředně hrozili nějací noví puritáni a Cromwellovo povstání – není tam dost početná třída buržoazních vlastníků, kterým feudální vztahy brání v rozvoji. Tudíž zbývá jen ta druhá varianta: zahnívání a hromadný odchod schopných lidí do Holandska.