Objevy Antonína Holého nejenže pomohly milionům nemocných, ale vynesly i výjimečný komerční úspěch mateřskému ústavu
Jak symbolické. Právě v den, kdy americký Úřad pro potraviny a léky (FDA) schválil užívání léku Truvada pro prevenci nakažení virem HIV, zemřel ve věku nedožitých 76 let jeho spolutvůrce, profesor Antonín Holý. Objevy světoznámého chemika stojí za nejúčinnějšími dostupnými léky proti AIDS a za léky proti viru pravých neštovic, pásového oparu, virovému zánětu oční sliznice či proti virové hepatitidě typu B.
Česká věda neztratila jenom jednoho z nejvýznamnějších badatelů, profesor Holý je stále zářným příkladem, jak lze i na výsledcích základního výzkumu vydělat miliardy korun. A to bezprecedentním způsobem nejenom v tuzemsku. Kombinace geniálního ducha a desítek let usilovné práce kořeněné nezbytnou dávkou štěstí dokázala přinést neobyčejný celoplanetární komerční úspěch.
Antivirotika profesora Holého a jeho spolupracovníků nejenom pomáhají vylepšit kvalitu života milionů nemocných. Badatelům z jeho mateřského Ústavu organické chemie a biochemie zaručují nerušenou tvůrčí práci na dalších minimálně patnáct let, aniž by museli žebrat o peníze na různých frontách. A i když i v současnosti v tuzemsku působí několik dalších výzkumných týmů, které si dokázaly vydobýt mezinárodní ohlas, o takové svobodě si mohou nechat jen zdát.
Trojlístek štěstí Ústav organické chemie a biochemie (ÚOCHB) se chlubí mírou ziskovosti, o jaké se českému průmyslu ani nesní. Například jen loni při výnosech blížících se ke dvěma miliardám instituce vydělala 810 milionů korun čistého (více viz Fenomenální ziskovost). I po odečtení provozní dotace dosahuje výsledek ohromující půlmiliardy. Nemluvě o dalších stovkách milionů korun, které odvádí na daních eráru.
Bývalý ředitel ústavu a dlouholetý spolupracovník profesora Holého Zdeněk Havlas ale zdůrazňuje, že vždy je třeba i notná dávka štěstí. Koneckonců samotný příběh Antonína Holého to dobře ilustruje. Do ústavu nastoupil jako čerstvý absolvent s červeným diplomem v podpaží v roce 1960. Po třech letech přešel do vznikající laboratoře chemie nukleových kyselin. Podařilo se mu syntetizovat řadu nových látek, tzv. acyklických fosfonátů nukleosidů. Štěstí se usmálo poprvé, když se v roce 1976 Holý potkal s belgickým virologem Erikem de Clercqem, jehož týmu se na půdě Univerzity v Lovani podařilo po deseti letech prokázat biologické vlastnosti těchto látek pro boj s viry.
Vznikly první patenty objevů jejich účinku a hledala se možnost komerčního využití.
V tehdejším Československu ale nikdo neměl zájem. Ani v celé Evropě se nikdo nenašel. Partnerem se nakonec stal americký farmaceutický gigant Bristol-Myers, který si licencoval patenty a začal vyvíjet lék.
Po dvou letech se však spojil s dalším farmaceutickým obrem, společností Squibb, a padlo rozhodnutí, že opustí řadu antivirotik.
Tehdy přišlo štěstí podruhé – díky smlouvě, kterou belgická strana kvalitně připravila, Američané nejenže museli vrátit licence, ale také všechna jimi naakumulovaná data.
Ale – opět naštěstí – konec nepřišel. Skupina lidí z laboratoří společnosti Bristol-Myers Squibb tušila, že přišla do kontaktu s něčím výjimečným. Zariskovali, půjčili si 400 milionů dolarů, koupili malinkou farmaceutickou firmu, již nazvali Gilead Science, najali si zpět licence a pokračovali ve vývoji.
Pak už to šlo – alespoň na poměry obvyklé ve vědě – ráz na ráz. Za čtyři roky, v roce 1996, uvedli na trh první lék Vistide proti nebezpečným infekcím DNA viry. Pak přišel největší hit – Viread – proti HIV viru, dále Hespera bojující se žloutenkou typu B a konečně kombinace pod jménem Truvada a Artipla, opět na HIV. Posledně jmenovaný přípravek umožňuje pacientům s AIDS brát namísto třiceti různých pilulek denně dávkovaných v přesném harmonogramu jednu jedinou.
Z původní malé laboratoře Gilead s licencí na jeden patent dokázali její zakladatelé za dvacet let existence vydupat gigant světového formátu. Před šesti lety vytvořili Američané s ÚOCHB společné výzkumné centrum, na něž přispívají ročně částkou 1,1 milionu dolarů. „Vědcům dali svobodu, na čem budou bádat. Po prvním pětiletém období zájem zůstal a spolupráce pokračuje,“ doplňuje Havlas.
Usínat na vavřínech ale nelze. I patenty získané díky úsilí Antonína Holého týmu vyprší. Dokonce již v roce 2017, a s nimi skončí i příjmy z prodaných licencí. Proto v Ústavu organické chemie a biochemie rozvíjejí tucet jiných nadějných projektů, například látky na neurodegenerativní onemocnění.
Buldočí vytrvalost Ač se profesor Holý celý život považoval hlavně za vědeckého pracovníka, jak je vidět, dokázal látky nejen objevit, ale také získat partnery pro jejich biologické testování a posléze i komerční partnery pro přípravu léků. Celý život se řídil mottem: „Věda vyžaduje opravdu hodně práce.“ A trpělivosti, neústupnosti a cílevědomosti, což Holého kariéra beze zbytku dokazuje.
Jak připomínají jeho spolupracovníci, když něčemu věřil, byl naprosto neústupný, přísný šéf, který se nenechal od svého směru odradit, ani když ho leckdo zpochybňoval. Prostě uplatnil beraní náturu. K práci ale dokázal motivovat i své podřízené a kolegy.
Byl nadán intuicí, byl vynikajícím vědcem a pro své následovníky je nedocenitelným příkladem, že bez kvalitního dlouhodobého základního výzkumu nemůže vzniknout žádná aplikace. I když ten sám o sobě jen málokdy vynáší tak obrovské peníze.
Úspěch v badatelském úsilí podložený ve finále i finančně musí splňovat tři základní pravidla. „Vědci sice mají mít tvůrčí svobodu, ale zároveň musejí mít na paměti, že jejich výzkum má přinášet odpovědi na otázky. Měli by tedy myslet na praktický účinek. Investory je zase třeba přesvědčit, že jim stojí za to dávat do něj peníze a nečekat, že po třech letech se jim i s nádavkem vrátí. I české firmy by se měly naučit, že musejí periodicky přicházet i s jinými novinkami, než že modrou kliku přebarví na žlutou. A stát to musí umět organizovat a občas podpořit penězi,“ řekl nedávno týdeníku Euro Havlas.
V tom tuzemská politická reprezentace zaostává. Dlouhá léta se neumí rozhodnout pro jednu koncepci, místo toho každou chvíli zavádí více či méně absurdní plány a nástroje. Liknavě se k podpoře vědy staví i komerční sféra. Až se zdá, jako by čeští vědátoři dosáhli tu a tam nějakého zdaru navzdory podmínkám, v nichž působí.
Jenže osobnost profesora Holého, stejně jako třeba desítky let před ním tvůrce měkkých kontaktních čoček Otta Wichterleho, ukazuje všem souputníkům, že se musí hlavně chtít. Komu dalšímu z českých vědců a vědkyň se také podaří ohromit svět tak úžasným objevem?
Fenomenální ziskovost
Hospodaření Ústavu organické chemie a biochemie
(v mil. Kč)
Rok Výnosy Zisk po zdanění Provozní dotace
2007 1191,7 394,3 141,9
2008 1235,0 453,5 208,8
2009 1584,7 665,4 295,6
2010 1750,5 720,5 234,7
2011 1898,2 810,4 262,7
pramen: výroční zprávy ÚOCHB
Prof. RNDr. Antonín HOLÝ, DrSc., dr. h. c. mult.
* 1. září 1936 – 16. července 2012 * K nejznámějším objevům organického chemika Antonína Holého patří léky pro pacienty trpící nemocí AIDS nebo virovou hepatitidou typu B. * V Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) se zabýval chemií analogů složek nukleových kyselin. * Přednášel na univerzitách a vysokých školách a na řadě zahraničních pracovišť. * Osm let strávil ve funkci ředitele ÚOCHB Akademie věd ČR. * Je držitelem 60 patentů a spoluautorem 600 vědeckých prací. Počet citací jeho publikací přesáhl deset tisíc, což ho řadí k nejúspěšnějším světovým chemikům. * Jeho práce byla mj. oceněna čestnými doktoráty Univerzity v Manchesteru, Univerzity v Gentu, Univerzity Palackého v Olomouci či VŠCHT, Descartovou cenou Evropské unie za vědecký výzkum či členstvím v Učené společnosti ČR. * Krátce před skonem mu primátor Prahy Bohuslav Svoboda předal stříbrnou medaili, jakožto zvláštní projev úcty a ocenění vědeckého přínosu a zásluh o rozvoj mezinárodního věhlasu hlavního města. Antonín Holý zemřel právě v den, kdy americký Úřad pro potraviny a léky schválil užívání léku Truvada pro prevenci nakažení virem HIV, na jehož vývoji se podílel
O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová, alfoldi@mf.cz
