Trh pneumatik si rozdělí tři výrobci, říká šéf Barum Continental
PAVEL PRAVEC (60), předseda výkonného výboru Barum Continental. Narodil se ve Zlíně a s tímto městem i podnikem Barum je spjatý celý jeho život. Sám říká, že má v občance jen jedno razítko. V Barumu (tehdy se jménem Rudý říjen) se vyučil - jako student gymnázia v rámci povinné praxe získal výuční list pro obor vulkanizeur, konfekcioneur. Další výuční list má z ostravských dolů, opět v rámci praxe, při studiu na Vysoké škole báňské. Nakonec vystudoval zlínskou fakultu VUT Brno ve specializaci technologie makromolekulárních látek. Po škole nastoupil do konstrukce Rudého října a jako konstruktér a poradce zaváděl výrobu pneumatik v Indii, Barmě a v Turecku. Ředitelem se stal 1. března 1990, společný podnik Barum Continental vede od jeho založení v březnu 1993.
EURO: Koncern Continental se stále více angažuje v Rusku. Je to signál, že pokračuje ve stěhování své výroby na východ? PRAVEC: Jde o restrukturalizaci spojenou s přesouváním výroby do méněnákladových zemí. Tento proces je přirozený, pokud chce firma zvyšovat konkurenceschopnost. Nerozhoduje v něm politika ani sociální kontext, ale míra zisků. Bylo by málo platné, kdyby stahovala výrobu - k libosti odborářů - domů do Německa a potom zahynula vinou neprodejnosti výrobků. Barum byl prvním přesunem na východ, následoval rumunský Temešvár, nyní přichází na řadu závod na výrobu pneumatik v Moskvě.
EURO: Jakou roli v něm bude hrát Barum? PRAVEC: Je velmi pravděpodobné, že pracovníci naší firmy budou řídit transfer know-how, kultury a změnu myšlení. Barum s tím už má zkušenosti, také jsme vyrostli v komunismu, rozumíme emotivnímu způsobu myšlení na Východě i racionálnímu na Západě. Samozřejmě se od nás očekává, že zajistíme stejný úspěch jako v Otrokovicích. Je to osud, ale ne špatný.
EURO: Proč si vás koncern vybral pro rozjezd ruského joint-venture? PRAVEC: Protože málokdo z koncernu Rusům rozumí tak dobře jako my. Jako historickou úlohu to definoval už prezident Beneš. Československo považoval za most mezi Východem a Západem, kterým lze po válce spojit svět. Jenže tehdy se to bohužel nepovedlo.
EURO: Má Česko větší šanci díky vstupu do Evropské unie? PRAVEC: Jistěže ano a dost mě udivilo, jak málo se zdůrazňuje význam tohoto kroku. Probíraly se olomoucké tvarůžky nebo jestli se rum bude jmenovat tuzemák, ale neslyšel jsem, že by někdo zmínil, že se poprvé v historii dostává Západ k surovinám a zdrojům na Východě bez války. Přitom právě tento přínos je nejdůležitější, i když je to jenom šance, nic jistého. Má ji naše generace nebo spíš ta, co přichází.
EURO: Jaká konkrétní příležitost se jí naskytne? PRAVEC: Vezměte si lidi z Barumu. Jsme nadnárodní firma, takže jsou už rozstrkaní všude po světě. Jeden v Mexiku, druhý v Americe, spousta je jich v centrále v Německu. Obchodníci jsou rozesetí po Evropě, zatím hlavně východní, ale už máme jednoho i ve Francii. Dostali příležitost, vzrostlo jejich sebevědomí, technická úroveň a profesionalita. Tato přidaná hodnota vznikla hlavně proto, že do otrokovické firmy někdo investoval, nejen stroje, ale i kulturu, způsob myšlení či práce.
EURO: Pomohli Barumu hlavně němečtí investoři? PRAVEC: Nemůžeme mluvit pouze o nich, i když mateřská firma celý proces řídila. Vlastníky koncernu jsou totiž z 65 procent americké investiční fondy.
EURO: Kolika procenty se Barum podílí na výrobě Continentalu? PRAVEC: Podíl je relativně velmi malý, protože koncern už nevyrábí jenom pneumatiky. Směřuje k tomu, aby automobilkám dodával celé šasi, tedy kola, brzdy, pérování a veškerou elektroniku. Takže pláště jsou čím dál menší částí celkové produkce. Přesto je Continental v pneumatikách dvojka v Evropě a čtyřka ve světě, jednička v první výbavě v Evropě a jednička v zimních pneu ve světě.
EURO: Jak dnes hodnotíte spojení s německým koncernem? PRAVEC: Jako jedinou možnost. Už na začátku devadesátých let nám bylo jasné, že jsme příliš malí na to, abychom se udrželi. Věděli jsme, že globalizace je přírodní zákon, proto jsme okamžitě hledali silného partnera. Původně pro celé odvětví, tedy například i pro pražský Mitas nebo Gumárny v Púchově. Když to nebylo schůdné, dovedli jsme ho alespoň do Otrokovic.
EURO: Udržely si původní akcie Barumu po privatizaci vůbec ještě nějakou hodnotu? PRAVEC: Ne, ale myslím, že to není tak důležité. Hlavní je celkový výsledek: nejen Barum, ale celé gumárenské odvětví jede jak pila. To nemůžete říci o žádném jiném oboru, snad s výjimkou energetiky. Kde jsou všichni ostatní – kdysi obrovsky rozvinutý průmysl strojírenský, hutnický, sklářský? Kolik z jejich podniků přežilo a je v zisku? V gumárenském přežili všichni. Mitas, který měl původně 800 lidí, jich má trojnásobek a nyní s námi jedná o koupi divize agroplášťů.
EURO: Proč se zbavujete výroby traktorových pneumatik? Je ztrátová? PRAVEC: Naopak, velmi profitabilní. Důvodem je zúžení našich aktivit. Když máte tisíc výrobků, tak se můžete dobře soustředit jen na pár z nich. Ostatní aktivity běží samospádem a mohou se dostat mimo kontrolu. Pokud máte dobré lidi, fungují, pokud ne, lehce se dostanou do ztráty. Jestliže máte vizi do budoucna, je dobré je prodat, dokud jsou v zisku, a peníze investovat do corebyznysu.
EURO: Co má být klíčovým byznysem Continentalu? PRAVEC: Pro koncern jsou to osobní automobily, konkrétně podvozky a šasi osobních vozů. Považuji to za skvělou taktiku a velkou myšlenku. Přišel s ní fyzik, dnešní předseda dozorčí rady Hubertus von Grünberg. Už když se stal začátkem devadesátých let šéfem koncernu, věděl, že se jednou bude automobilový průmysl ubírat tímto směrem. Že vývoj nových výrobků je strašně drahý a musí přijít koncentrace, spojování firem. Ve vývoji zůstanou ti nejlepší, budou mít lepší výsledky a sníží se náklady. Přesně to je princip globalizace. Zákazníkům je jedno, zda výrobek vznikl na Tchaj-wanu, v jižním Vietnamu nebo nějakém městečku u Budějovic. Hlavně aby byl superkvalitní a superlaciný.
EURO: Najednou hovoříte přímo o automobilovém průmyslu… PRAVEC: Tam je to už hodně vidět. Vezměte si, jak se auta začínají podobat jedno druhému. Hyundai nebo nová Astra, čím dál více se liší jenom tvarem karoserie. Motory či podvozky budou časem všechny univerzální, standardizované. Automobily se už dnes montují na základě přání zákazníků a skládají se jako dětská skládačka. Příště to budou jenom tři součásti - přední, zadní a podvozek - a automobilka jenom dokončí montáž. Jsou-li dnes ve světě tři tisíce dodavatelů součástek, časem jich zbudou tři stovky. Věřím, že Continental bude jedním z nich.
EURO: Kam až globalizace půjde? PRAVEC: Už dnes se rýsuje, že v automobilový průmysl ovládnou tři supergiganti. Jeden bude americký, pravděpodobně pod Fordem nebo General Motors. V Evropě to vypadá na Volkswagen a třetí bude Honda nebo některý z japonských výrobců.
EURO: Kteří výrobci zůstanou v pneumatikách? PRAVEC: Myslím, že budou také tři. Americký obr řízený a vedený Goodyearem, asijský řízený a vedený Bridgestonem a evropský řízený a vedený Michelinem nebo Continentalem. Michelin s Continentalem spolupracuje již nyní a ke spojení je donutí život. Nebude to žádné nepřátelské převzetí, ale dohoda kontrolovaná antimonopolem.
EURO: Není pro vás těžké říci, že to bude Michelin, a ne Continental? PRAVEC: Na základě dohody to může být přesně naopak. To bylo řečí o českém stříbře. Mělo zůstat pro české lidi, aby je nakonec rozkradli čeští podnikavci. Důležitý není vlastník, ale kde se práce odehrává, kde mají lidé nějakou garanci sociální jistoty, kde mají možnost si vydělat slušné peníze, kde mají možnost žít a mít určitý životní standard.
EURO: Mohla by se šasi pro Continental dělat v Otrokovicích? PRAVEC: Finální montáž bude určitě v Německu, v high-tech provozech pro přípravu dodávek, než půjdou do Volkswagenu nebo Mercedesu. Tyto provozy budou takovým superdodavatelem, ale montáž jednotlivých poddílů se bude oderhrávat spíše v nejlevnějších zemích, jako je Ukrajina, Bělorusko, Korea a další. A právě těch superdodavatelů zůstanou časem jen ony ttři stovky.
EURO: Nemrzí vás, že se v Otrokovicích nevyvíjejí nové pneumatiky? PRAVEC: To je totéž, jako bych si přál, aby voda tekla do kopce. V Continentalu bylo dříve pět vývojových míst, v bývalém Uniroyalu, v rakouském Semperitu, nebo v hannoverské centrále. A stalo se, že všech pět vyvíjelo stejnou pneumatiku. I my jsme chtěli ukázat, co umíme. Naše pneumatika vyhrála ve zkouškách na polygonech, ale k čemu to bylo? V jednotlivých centrech vznikl podobný výrobek de facto za pětinásobné náklady. Dnes máme jen aplikovaný vývoj.
EURO: Nemáte ambici stáhnout i ten základní vývoj do Česka? PRAVEC: To už se částečně děje. Lidé z Barumu pracují v hannoverské centrále a podílejí se na aplikovaném vývoji našich výrobků. Teď se rozhoduje, zda se sem nebude z Ameriky stěhovat zkušebnictví. Osobně věřím, že jednou tu budeme mít i část centrálního vývoje. Prostě proto, že by tady mohl být levnější.
EURO: Rozhoduje se o Barumu jen v Německu? PRAVEC: Určitá centralizace je vždycky nutná. U obrovské firmy vždycky hrozí, že nejvyšší šéf bude rozhodovat také o šířce toaletního papíru po celém světě. Nulová centralizace je ovšem také nebezpečná, protože by se mohlo stát, že by pneumatiky z různých částí světa nešly namontovat na stejné auto. Takže je nutné najít rovnováhu. Continental má systém hladin rozhodování na základě sumy investovaných peněz. Já mám rozhodovací pravomoci do určité hodnoty a vyšší investice, pokud je navrhujeme, musejí projít schválením mých nadřízených.
EURO: Jaká je vaše pozice při projednávání strategie koncernu? PRAVEC: Strategická rozhodnutí jsou na vlastnících, ale návrhy jim pochopitelně připravuje koncern. Naše získaly za těch deset let trochu větší váhu, než měly na začátku. Zabodovali jsme už v roce 1993, kdy jsme montovali stroje určené původně pro Portugalsko a termín jejich uvedení do provozu jsme zkrátili na polovinu. Ředitel stöckenského podniku, který byl pro nás tenkrát kontaktním důstojníkem, říkal: Vedete jedna nula, ale vaše slovo pořád ještě nic neznamená. Zatím poslouchejte a učte se. Až povedete 156 ku třem, bude mít váhu a můžete si bouchnout do stolu.
EURO: Máte už takovou možnost? PRAVEC: Do stolu samozřejmě neboucháme. Účastníme se ale rozhodování a spoluvytváříme je. Ten poměr se změnil. Počítám, že dnes je tak 250 ku dvěma. Jiná je i naše pozice. Před deseti lety jsme byli v rámci koncernu v produktivitě předposlední, před Marokánci z Casablanky.
EURO: Jak jste na tom s produktivitou teď? PRAVEC: Mezi prvními třemi fabrikami, které ve špičce soutěží v efektivitě dané produktivitou, náklady a ziskem. Mekkou vždycky byli Američané, společný podnik Continentalu, japonské Jokohamy a General Tyre v Mount Vernonu. Tam se spojil americký řídící styl, japonské metody hodnocení práce, úspory a využití strojů a německé stroje. Následovalo Portugalsko, kde Continental prakticky zařídil novou fabriku. Teď s ní soupeříme co do produktivity. Portugalci jsou na tom v nákladech podobně jako my, Američané mnohem hůř. A náklady jsou, srovnáno ve stejném čase, mnohem důležitější než produktivita. Podstatné je, kolik co stojí, protože zákazníkům je jedno, zda mám u lisu jednoho černocha nebo pět Číňanů.
EURO: Pomohlo Barumu, že na Zlínsku zkrachovali ostatní velcí zaměstnavatelé? PRAVEC: Spíše nám to uškodilo, protože jsme zůstali sami na spoustu věcí, na sport, kulturu, školství. Zachránit svět ale nemůžeme. I kdybychom rozdali veškerý zisk, peněz stejně nebude dost.
EURO: Ve Zlíně vždy největší firma sponzorovala hokej. A vy? PRAVEC: My jsme ho zachránili v době, kdy šly ke dnu Závody přesného strojírenství. Tehdy jsme hokejistům pět let pomáhali.
EURO: Proč není Barum vidět v reklamách? PRAVEC: Nemá to zapotřebí. My stále ještě nestačíme vyrábět. Naší cestou je minimum reklamy. Ať za nás mluví výrobek a zákazníci si cestu najdou.
EURO: Jaké postavení má Barum v porovnání s jinými značkami? PRAVEC: Značka je určená pro obyčejné zákazníky, takzvaný budget brand. V rámci koncernu to dřív byl Semperit, dnes je to Barum. Ve svém segmentu jsou pneumatiky Barum nejdražší a nejlepší, což je výhoda naší technologie. Sekáme je jak Baťa cvičky a rozdíl v cenách je daný značkou.
EURO: Viděl byste tu značku raději o stupínek výš? PRAVEC: To by byl nesmysl. Prestiž a peníze spolu jdou málokdy dohromady. Už pan Baťa ve třicátých letech přišel na to, že stačí když má zisk korunu z jednoho páru bot, ale těch bot musí vyrobit hodně. Touto strategií dobyl celý svět a my jsme zvolili stejnou taktiku. A díky Continentalu jsme se dostali na trhy, na kterých jsme předtím nebyli.
EURO: Vychováváte si už nějakého nástupce? PRAVEC: Samozřejmě ano, podle koncernové personální politiky je jich několik. Takže vybírám asistenty, kteří projdou praxí v zahraničí, manažerským superurychlovačem, a potom se sem zase vrátí.
EURO: Jak takový superurychlovač funguje? PRAVEC: Dvakrát za rok se scházejí nejvyšší šéfové fabrik z celého světa a probírají mladé lidi, kteří mají šanci růst. Manažerské schopnosti se nedají prověřit jinak než v praxi. Nejlepší je výroba, přímo řídit lidi. Je jedno, jestli v Mexiku nebo na Slovensku. Aby mohl být někdo šéfem fabriky, musí se ještě seznámit se systémem zásobování, prodejem a systémem kvality a spoustou dalších věcí. Na koncernových setkáních se třeba probírá nějaký Johansson ze Švédska. Co už má za sebou, jak se osvědčil a zda by nebylo dobré ho poslat třeba do Portugalska. Čili takový systém kádrových rezerv.
EURO: Potom se ale může stát, že do Barumu po vás přijde nějaký cizinec… PRAVEC: Třeba Američan nebo Portugalec, proč ne? Ale asi ne na dlouho. Jenom dokud nevyroste nějaký Čech, protože tady bude ještě dost dlouho fungovat jazyková bariéra. Zatím stále platí, že vedoucí, který má přímý kontakt s lidmi, musí umět česky.
EURO: Continental je teď na vzestupu. Jak dlouho mu to vydrží? PRAVEC: Jak mu to okolnosti a vlastní chování dovolí. Je zajímavé, že firmy se chovají jako lidé. Často si zvyknou na panský život. Začnou kupovat fotbalové kluby, moře přelévat z jednoho konce světa na druhý, a to je skutečný začátek konce.
EURO: Takže první varovný signál bude, až Barum koupí fotbalový klub? PRAVEC: Prvním jsou svačinky zadarmo, jak to bylo v Poldi Kladno. Až druhý je fotbalový klub. Ale vážně: myslím, že daleko prospěšnější je mít trvalou prosperitu. Aby člověk, který tady pracuje, věděl, že pokud bude dodržovat pravidla hry - psaná či nepsaná, tak se v podniku dožije důchodu a jeho děti v něm budou taky pracovat.
