Pod názvem Posuny a otřesy vychází v češtině bestseller vlivného komentátora listu Financial Times Martina Wolfa
Není mnoho dobrých knih o nedávné globální finanční a hospodářské krizi i o krizi eurozóny. V češtině pak – pokud vím – žádná. Překlad Wolfových Posunů a otřesů je proto záslužný počin.
Kniha je z velké části komentovaným přehledem veškeré relevantní literatury o tématu. Slovo „komentovaný“ ale její význam nesnižuje, naopak – Wolfův přehled i schopnost zobecnit jsou mimořádné a píše skvěle. Wolf je zdravě provokativní, a navíc vždy v citlivém místě („euro je katastrofa“, „řešením je rozhazovat peníze z vrtulníku – helicopter money“). Současně má i silný názor jak na diagnózu krize, tak na terapii. U navržených řešení však začínají smíšené pocity recenzenta z mimořádně poctivě odpracované knihy, která bezpochyby stojí za přečtení.
Zemětřesení ve světové ekonomice
V roce 2004 Wolf publikoval knihu Proč globalizace funguje?, kde převážně pozitivně hodnotí světový ekonomický vývoj od 80. let minulého století, charakterizovaný důrazem na tržní ekonomiku, menší roli státu a volný pohyb zboží, služeb i výrobních faktorů.
Globalizace, založená na liberalizaci, při současném rozvoji technologií, ale i při stárnoucí populaci vyspělých zemí opravdu fungovala. Miliony obyvatel rozvojového světa opustily chudobu v míře dosud nevídané za současně zvládnuté inflace a nižší volatility ekonomického růstu obecně. Současně ale – řečeno s Wolfem – globalizace zplodila příšeru: finanční sektor schopný pohltit ekonomiky zevnitř. Autor sám přiznává, že stejně jako mnoho jiných netušil, jaké posuny a otřesy ve světové ekonomice toto monstrum způsobí.
Posuny Wolf vidí především v narůstající zranitelnosti finančního sektoru, který se na počátku krize v září 2008 téměř rozpadl. Dalším výrazným posunem byl vývoj v reálné ekonomice, který vedl k přebytku úspor, následným úvěrovým bublinám a hlavně ke vzniku globálních nerovnováh, přetrvávajících dodnes. Globalizace také přispěla k nárůstu příjmové nerovnosti a nízké míře investic ve vyspělých zemích. A konečně třetím zásadním posunem posledních deseti let bylo neudržitelné zvýšení zadluženosti a ztráta konkurenceschopnosti některých zemí eurozóny.
Otřesy spatřuje v globální finanční krizi let 2007 až 2008, dále v krizi eurozóny a v dopadech na země třetího světa.
V posledním případě byl otřes sice úspěšně překonán, nicméně mnoho z těchto zemí má dnes opět narušenou makroekonomickou stabilitu. Zároveň zpomalil růst Číny, základního motoru ekonomik rozvíjejícího se světa. Svět tak dnes stojí před řešením tří hlavních makroekonomických výzev: nedostatečné poptávky, nepřiměřené zadluženosti a globálních nerovnováh.
Jakkoli lze v detailech nesouhlasit, v analýze je Wolfova kniha velmi dobrá, problém je ale v terapii, kterou nabízí.
Autor vidí tři problémové oblasti: zaprvé je to přizpůsobení příjmů, výdajů a úvěrů s cílem dosáhnout plné zaměstnanosti a růstu blízko potenciálu, zadruhé pak řešení soukromého i státního dluhu a zatřetí reformy vedoucí k vytvoření institucí, jež zajišťují lepší stabilitu světové ekonomiky.
Jako červená niť se ale celou knihou táhne přesvědčení, že řešení prvních dvou problémů je možné jen cestou opuštění úspornosti a uvolnění výdajů, přičemž při velmi nízkých sazbách Wolf cítí značné limity měnové politiky. Prodlužující se recesi vyspělých zemí chápe jako důsledek předčasného omezení fiskální stimulace po prvním překonání krize v roce 2010. Má za to, že dluh lze překonat ještě větším (dočasným) dluhem. Strukturální změny vidí jako druhotné.
Rozpad iako horší alternativa
Podobně je to u Wolfa i s krizí eura. Značně pochybuje o německé představě naroubovat na celou eurozónu ordo liberalistickou disciplinovanost. Doporučuje i zde podporu vyšších výdajů i uvolněnou peněžní politiku. Má-li společná měna přežít, reakce na dnešní nerovnováhy musí být symetrická: snižování dluhu periferních zemí musí jít ruku v ruce s německým přizpůsobením – s překonáním inflačních obav, s vyššími výdaji a s výrazným snížením přebytku platební bilance. Jinak euro nepřežije.
V knize je mnoho dalších hospodářsko-politických doporučení, která jdou správným směrem. V případě důrazu na opuštění úspornosti i v názoru na řešení krize eura Wolf není se svými postoji v dnešním světě sám.
Lze ale být i výrazně jiného mínění. Bez potřebných strukturálních změn povedou vyšší výdaje jen k další dluhové krizi v budoucnosti. Symetrické řešení nerovnováh eurozóny je krajně nepopulární u německých voličů. Wolf se pak patrně také mýlí, když naznačuje, že dnešní asymetrie může způsobit konec eura. Nemusí, euro se bude dále potácet kupředu jako sub optimálně fungující společná měna z prostého důvodu, že rozpad je daleko horší alternativou.
Svět stojí před řešením tří základních makroekonomických výzev: nedostatečné poptávky, nepřiměřené zadluženosti a globálních nerovnováh.
O autorovi| Vladimír Dlouhý prezident Hospodářské komory a mezinárodní poradce investiční banky Goldman Sachs