Pouze dva účastníci z Česka hledali v Davosu řešení klíčových problémů
Několik osobních tryskáčů typu Gulfstream G550, pár letounů Embraer Legacy 600, a dokonce jeden Airbus A318. Dispečeři v řídící věži malinkého švýcarského aeroportu Engadin měli v posledním lednovém týdnu plné ruce práce. Jen dvacet minut od nejvýše položeného letiště Evropy totiž v Davosu randila světová honorace. Třicet hlav států, přes 60 ministrů, 1400 vrcholových manažerů a mezi nimi miliardáři Georges Soros a Bill Gates, stovky vědců, dva manažeři z Prahy a žádný z českých politiků. Tak to vypadá, když se sejde globální elita, aby prodiskutovala budoucnost světa.
Proč jet do Davosu Jediní dva účastníci z České republiky, šéf největší domácí plynárenské firmy RWE Transgas Martin Herrmann a evropský viceprezident společnosti Hewlett Packard Jan Zadák, týdeníku EURO prozradili, proč by účast na Světovém ekonomickém fóru (WEF) měla být povinná pro všechny stratégy z veřejného i soukromého sektoru. „V Davosu jste přímo u páky. Kontakty, které tam získáte, a rozhovory, jež máte možnost vést, jsou k nezaplacení,“ konstatoval Herrmann krátce po návratu ze Švýcarska. Je nutno podotknout, že kontakty k nezaplacení opravdu nejsou zadarmo. Chcete-li se WEF zúčastnit, musíte ročně platit firemní členství ve výši třicet tisíc eur. Navíc se musí za každého účastníka uhradit jednorázový poplatek ve výši 12,5 tisíce eur. Tato investice se ale vyplatí. Dle Jana Zadáka se v Davosu debatovalo o všech důležitých tématech současnosti. Od finanční krize přes výsledky klimatické konference v Kodani až po zemětřesení na Haiti. Delegáti tak měli možnost vidět svět očima svých zahraničních protihráčů. Davos bývá také velmi oblíbeným sportovištěm lobbistů. „Nikde jinde nemáte tak blízko k mezinárodní politické špičce jako právě koncem ledna ve švýcarském kantonu Graubünden,“ poznamenal šéf české RWE. V Davosu se dle profesora Cédrica Tilleho z Graduate Institute v Ženevě lobbuje jak o život. „Právě při akcích tohoto typu rozmělníte politickou vůli raz dva,“ varuje. Herrmannovi se naopak zdálo, že tento rok fórum použili spíše politici v čele s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, aby se u manažerů přimluvili za vetší regulaci finančního sektoru. I z toho důvodu mu na WEF chyběli čeští politici. Zatímco třeba Německo bere Davos již tradičně velmi vážně, ze Sněmovní ulice na Malé Straně nedorazil nikdo. „Bohužel jsem si všiml, že nepřijel žádný český politik, a musím říct, že mi jejich názory v debatách a diskuzích chyběly,“ konstatoval Herrmann, jehož rovněž udivil nezájem o akci ze strany špičkových domácích podnikatelů.
Řešení zatím neexistuje
„Globální plán na řešení klíčových problémů, který by byl politicky průchodný a zároveň financovatelný, nedokázal nabídnout ani Davos,“ upozornil Zadák na fakt, že WEF neposkytl žádný konkrétní lék na globální krizi.
Dle Herrmanna však není důležité, že nebyly všechny otázky zodpovězeny, nýbrž, že byly ty správné otázky kladeny. „Jen tak totiž časem najdeme řešení,“ míní. Stálým kritikům, kteří tvrdí, že ze zasedání jen málokdy zůstane víc než emise CO2 po tryskáčích, by tak vzkázal, že platformy tohoto typu jsou pro globální vývoj nesmírně důležité.
Na konci jubilejního 40. fóra uvedl jeho zakladatel Klaus Schwab, že i přes pozitivní slogan letošního setkání – „Zlepšit stav světa: nově myslet, nově konstruovat, nově vytvářet“ – v Davosu panovala spíše souživá nejistota, jež se pořád točila kolem jedné otázky: Jak zajistit, aby se proces oživení ekonomiky nezastavil?
„Ve finančním sektoru něco zásadně nefunguje, a to je skutečnost, s níž jsme museli účastníky konfrontovat,“ řekl 71letý muž, jenž první ekonomické fórum uspořádal v roce 1971. Tenkrát se sešlo 444 hostů. Mezitím se ze skromného shromáždění stal megamítink pro 2500 politiků, ekonomů, manažerů a vědců z celého světa. Tedy až na Českou republiku.
