Globální lesníci

Stíhají pečovat o národní parky i podnikat v zahraničí

Leckoho možná překvapí, že Rakouské spolkové lesy (ÖBf) už hospodaří i v Česku. Majetkově se podílejí na velkopile koncernu May-Melnhof v Paskově, a dokonce v něm pečují o osm tisíc hektarů lesů podnikatele Franze Schweighöfera. Zároveň velmi odpovědně zvažují, zda se zúčastní výběrových řízení na těžbu a péči o porosty, která chtějí vypsat Lesy České republiky. Na druhou stranu se ostře distancují od zvěstí, že by se za Lesy ČR měly ujmout prodeje dříví.

Neuchopitelný příklad.

V dlouholeté české diskusi, zda je výhodnější prodávat podnikatelům dříví na pni, nebo si obchod s dřívím ponechat a najímat si jen společnosti na těžbu a pěstování, posloužily už Rakouské spolkové lesy oběma táborům. Manažeři podniku spoléhají především na vlastní obchodování a k prodeji na pni přistupují jen v marginálních případech. Jsou tedy argumentem pro zastánce přímého prodeje.
Oponenti však argumentují, že ÖBf jsou akciovou společností, které stát propůjčil všechny své lesy nastojato a firma se při prodeji dříví chová obdobně jako české lesní společnosti, které si kupují dříví nastojato od Lesů ČR.
Kulhají však všechny příměry, protože hospodaření ÖBf je v našich podmínkách nenapodobitelné. Firma je akciovou společností s jediným vlastníkem, jímž je Rakouská republika. Stejně jako v Česku vlastníka zastupuje ministr zemědělství, do hospodaření ani do personální politiky ministr ani jiný představitel státu ovšem vůbec nemluví. Mohl by nanejvýš odvolat jediné dva členy představenstva, Thomase Uhera a Georga Erlachera, kteří o všem spolurozhodují. Ale proč by to stát dělal, když právě oni vyvedli státní lesy z červených čísel a velice úspěšně podnikají? Padesát procent ze zisku společnosti se ukládá jako nájemné.
„Státní pozemky používáme úplně jako vlastní a můžeme je i prodávat,“ vysvětluje Thomas Uher. „Utržené peníze však ukládáme na zvláštní účet. Z něj naopak můžeme pozemky, o něž máme zájem, nakupovat. A tak tedy nakupujeme a prodáváme, ale podstata vlastnictví se nemění. Tento postup je chráněn ústavním zákonem, ani vládnoucí strana nemůže prodej státních pozemků jakkoli zneužít. Změnit se může jen s ústavou, a k tomu je potřeba dvoutřetinová parlamentní většina,“ konstatuje.
Ani budovy společnost nerozděluje na vlastní a státní. Se všemi nakládá stejně a rozdíl se pozná jen při prodeji - částka v každém z obou případů směřuje na jiný účet.

Deregulace a decentralizace.

Ztrátový státní moloch přeměnili oba podnikatelé ve štiku na trhu s dřívím. „Byrokratický systém řízení jsme přeměnili na způsob, jakým pracují úspěšné firmy. Podřízení mají značnou volnost v rozhodování ve všem, co přináší společnosti efekt,“ uvádí Uher. „Třicet tisíc stran předpisů jsme nahradili manuálem se 150 stranami. Padesát lesních správ s 250 revíry jsme zúžili na 25 lesních závodů se 150 revíry a po druhé vlně, která skončila loni, zbylo dvanáct lesních podniků a 120 revírů. Dva zvláštní podniky spravují naše národní parky,“ vypočítává Uher.
Státní majetek, který společnost spravuje, je značně rozmanitý: patnáct procent všech rakouských lesů, 80 jezer, nesčetná ochranná vodní pásma a už zmíněné dva národní parky. Celkově ÖBf pečuje o desetinu rozlohy rakouského státu, polovinu z této plochy tvoří chráněná území. Spolkové lesy se tedy nemohou chovat pouze jako vlastníci pozemků. Vykonávají komplexní dohled nad národními parky a chráněnými územími, pečují o návštěvníky a budují turistickou infrastrukturu. Aby byly jednotícím elementem v parcích a chráněných územích, komunikují se všemi partnery a obyvateli. Kromě toho mají na starosti programy na ochranu přírody po celém Rakousku. „Ochrana veřejných zájmů a zachování přírody jsou pro nás stejně důležité jako cíl hospodářského výsledku,“ vysvětluje George Erlacher.

Dříví to nevytrhne.

Celoevropský pokles ceny dříví, jehož prodej byl zprvu klíčovým ekonomickým přínosem, přiměl společnost ÖBf posílit i jiné aktivity. Dnes už význam prodeje dříví mezi ostatními aktivitami poklesl na 70 procent, cílem je snížit závislost na dříví na padesát procent.
První cesta vedla k poradenství, především v lesnictví, ale i v ochraně přírody, vodohospodářství a dalších oborech. Sami si dělají lesní hospodářské plány a nabízejí jejich zpracování i jiným zájemcům. Zlepšilo se využití nemovitostí, zejména staveb. „Nic neprodáváme. Co nejde pronajmout pro sešlost věkem, to opravíme, vylepšíme a pronajmeme. Učinili jsme velice výhodný tah: postavili jsme si reprezentativní budovu ze dřeva a ze skla za okrajem Vídně a původní reprezentativní budovu v centru pronajímáme. Nájemné nám stavbu co nevidět zaplatí,“ pochvaluje si Uher.
Pozoruhodné je, že Lesy České republiky vykročily právě opačným směrem a snaží se prodat kolem dvou set staveb.
Nyní ÖBf doslova expandují do zahraničí: do Ruska Bulharska, na Slovensko, dokonce i na Novou Guineu. Jejich společný podnik s Finskými státními lesy Foria-Öbf je významným podnikatelem v dřevozpracujícím průmyslu a v dalších zemích. „Kdekoliv působíme, zachováváme environmentální a jakostní standardy jako v Rakousku,“ zdůrazňuje Uher.