Globální oteplování

24. 8. 2004

Autor: Euro.cz

Skleníkové plyny už nechávají chladným jen málokoho

Myšlenka, že by lidstvo mohlo změnit něco tak obrovského a složitého, jako je zemské podnebí, byla kdysi předmětem esoterických debat akademiků. Nyní se však touto otázkou zabývají i právníci, kteří byli dříve zvyklí spíš na boj s firemními přestupky. Dne 21. července newyorský generální prokurátor Eliot Spitzer a právníci sedmi dalších států zažalovali největší podniky veřejných služeb ve Spojených státech a požadovali, aby snížily emise plynů, o nichž se soudí, že způsobují oteplení. Spitzer varuje: “Globální oteplování ohrožuje naše zdraví, ekonomiku, přírodní zdroje a budoucnost našich dětí. Je jasné, že musíme jednat.”
Postup osmi většinou demokratických generálních prokurátorů lze vnímat jako politický útok. Jejich žaloba je však jen slabým výkřikem mezi stále hlasitějšími výzvami k boji. “Fakta tu jsou,” říká senátor za arizonské republikány John McCain. “Musíme poučit občany o změnách klimatu a o nebezpečí, jež pro svět představuje.” V lednu uloží Evropská unie povinné limity na emise oxidu uhličitého a dalších plynů, které způsobují skleníkový efekt, a spustí tržní systém, umožňující nákup a prodej práv na emise CO2. Do konce roku by Rusko mohlo ratifikovat Kjótský protokol, který ukládá povinné snížení emisí tohoto plynu pro 124 signatářských zemí. Některé země jdou ještě dál. Británie slíbila do roku 2050 snížit emise o šedesát procent. „Klimatické změny představují pro svět větší hrozbu než terorismus,“ tvrdí sir David King, hlavní vědecký poradce britského premiéra Tonyho Blaira. “Nemůžeme vážně uvažovat o tom, že bychom tento krok odložili o desetiletí, dokonce ani o pár let.”
Pak je tu opozice. Bushova vláda Kjótský protokol a povinná omezení jednoduše odmítá a prohlašuje, že podobné kroky zničí hospodářství. Ministr pro energetiku Spencer Abraham soudí, že je lepší snažit se o vývoj technologií s nízkými emisemi CO2 a problémy řešit, až se objeví, pokud se tak vůbec stane. A malá skupinka vědců prohlašuje, že žádné nebezpečí nehrozí. “Víme, o kolik se planeta ohřeje,” říká Patrick J. Michaels z Cato Institute, “Bude to jen o málo a my s tím nemůžeme nic dělat.”
Vědci a vlády se však stále častěji shodují na tom, že něco udělat můžeme a musíme. Výzkumníci pod záštitou americké akademie věd a Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) zvážili důkazy a zjistili, že země se otepluje, že důvodem jsou pravděpodobně lidé a že tato hrozba je dostatečně reálná, aby vyžadovala okamžitý zásah. “Není pochyb o tom, že teplota dále poroste,” věští Donald Kennedy, šéfredaktor časopisu Science, “Jen se neshodujeme nakolik.” Je pravda, že „existuje skutečný potenciál pro náhlou a možná katastrofickou změnu”, jak připouští Eileen Clausenová, předsedkyně Pewova centra pro globální klimatické změny. “Fakt, že si nejsme jisti, může být spíše důvodem k rychlejšímu jednání než k nečinnosti,” upozorňuje.
Podnikané kroky s sebou nesou další výhody. Nejlepší způsob, jak snížit množství skleníkových plynů, znamená spalovat méně fosilních paliv. Kdyby Spojené státy vytvořily auta a továrny, které dokážou šetřit s palivem a využívat alternativních zdrojů, staly by se méně závislými na Perském zálivu a dalších zdrojích dovážené ropy. To by znamenalo menší znečištění. A mnoho společností, které snížily emise, zjistilo ke svému překvapení, že jim to ušetří peníze a posílí vývoj inovačních technologií. “Nejspíš neexistuje firma, která takové kroky udělala, a přitom nedosáhla výhod,” domnívá se Michael Northrop, spoluzakladatel koalice firem a úřadů s názvem Klimatická skupina, jež má za cíl šířit informace o úspěšných průkopnících.
Proto se také mnozí snaží rychle nahradit lídra celého hnutí, kterého odmítá dělat Washington. “Státy USA spěchají, aby zaplnily politické vakuum. Vede je k tomu nejen vlastní ekonomický zájem, ale také strach ze zničujících klimatických změn,” vysvětluje Kenneth A. Colburn, ředitel Asociace severovýchodních států USA pro kontrolu vzdušných emisí (NESCAUM). S varováním před záplavami a ochromeným průmyslem předložil Massachusetts v květnu plán na snížení emisí o deset procent do roku 2020. V červnu navrhla Kalifornie snížení automobilových emisí o třicet procent do roku 2015. Další státy zvažují podobné kroky.

Hlídači uhlíku.

Je zajímavé, že podnikatelská sféra má značný náskok před americkým Kongresem i Bílým domem. Někteří generální ředitelé už volají po kdysi neslýchaných opatřeních. “Je nám jasné, že vědecké důkazy o globálním oteplování jsou přesvědčivé,” připouští John W. Rowe, prezident a generální ředitel společnosti Exelon, a dodává, “Měla by existovat povinná omezení uhlíkových emisí.”
Exelon by v budoucnu chtěl působit jako největší provozovatel komerčních jaderných elektráren v USA. Avšak i další firmy kují plány. Přední elektrárenská společnost a odběratel uhlí American Electric Power (AEP) kdysi nesouhlasila s názory, že s klimatickými změnami je nutno bojovat. Na konci devadesátých let ale tehdejší generální ředitel E. Linn Draper Jr. prosadil strategický posun a firma se začala připravovat na nová omezení, místo aby existenci globálního oteplování popírala. Bylo těžké přesvědčit management společnosti. Limity na emise CO2 ohrožují celou filozofii spalování uhlí. Avšak Draper vytrval.
Nyní se AEP snaží hromadit body za snižování CO2. Investuje do projektů na využití obnovitelných zdrojů v Chile, zdokonaluje školní budovy v Bulharsku a hledá nové způsoby čistšího spalování uhlí. I mnoho dalších společností se dalo do pohybu a vydělává na tom. DuPont snížil emise skleníkových plynů od roku 1990 o 65 procent, čímž ušetřil stovky milionů dolarů. Alcoa se snaží o pětadvacetiprocentní redukci do roku 2010. General Electric předpokládá rostoucí trh pro své větrné elektrárny a úspornější elektrospotřebiče. A General Motors vynakládají miliony na vývoj vodíkem poháněných aut, nevypouštějících CO2. „Hospodářství s nízkými uhlíkovými emisemi by skutečně mohlo změnit náš průmysl,” doufá Fred Sciance, manažer týmu pro problematiku globálního klimatu u General Motors. Jak společnost Exelon ví, potřeba bezuhlíkové energie by mohla znamenat i rozvoj pokročilých nukleárních reaktorů, které vyrábějí elektřinu, aniž by vytvářely jakékoli skleníkové emise.
Globální oteplování by mohlo změnit také ostatní odvětví. Přestože se světu podaří brzy podstatně snížit emise, Země se podle většiny klimatologů v příštích desetiletích ještě o několik stupňů ohřeje. To by mohlo snížit zemědělské výnosy, zvýšit hladinu moří a přivolat extrémní výkyvy počasí.
Některým firmám to přinese problémy, jiným příležitosti. Pojišťovny budou muset řešit záplavy, bouře a další katastrofy. Farmáři budou muset přizpůsobit pěstované plodiny klimatickým změnám. Společnosti, jež budou prosazovat rozvoj automobilů s nízkými emisemi, technologií čistého spalování uhlí a odolnějších zemědělských plodin (nebo najdou levný způsob snížení emisí), překonají ty nepružné. “Neexistuje jednoduché řešení,” konstatuje Chris Mottershead, renomovaný poradce společnosti BP, “Potřebujeme celou řadu technologií a k jejich vývoji jsou nutné zkušenosti a schopnosti podnikové sféry.”
Jsme připraveni na svět oteplování a omezování uhlíkových zplodin? V některých aspektech ano. “Máme důvod k opatrnému optimismu, postupujeme po krůčkách,” tvrdí Mottershead.
Existuje překvapivá shoda v postupech, které jsou nutné pro podporu inovací a boj s globálním oteplováním. Základní myšlenka: povinné omezení emisí CO2 nebo daně za jejich překračování a celosvětové obchodování s nimi. Jak to má fungovat? Představte si, že každá společnost v určitém sektoru musí snížit emise o dvacet procent. Společnost může tento úkol splnit sama tím, že bude lépe využívat energii nebo místo fosilních paliv přejde na alternativní zdroje. Mohla by si také ovšem koupit potřebné snížení na volném trhu od jiných firem, jež emise snížily více, než bylo požadováno, a které tedy mohou přebývající úbytek prodat. V rámci propracovaného celosvětového systému obchodování s emisemi CO2 by vlády a společnosti mohly získat obchodovatelné “body” za vysazování stromů, které oxid uhličitý pohlcují nebo třeba za investice do energeticky úsporných a nízkouhlíkových technologií v rozvojovém světě. Výsledkem je silná pobídka pro všechny, aby se pokusili najít nejlevnější a nejúspornější formu snížení a přešli na technologie s nižšími emisemi CO2.
Klíčovým faktorem je předvídatelnost v delším časovém horizontu. Kdyby si svět vytyčil cíle na příštích 50 let tak jako Velká Británie, a potom stanovil potřebné limity a daně, firmy by řešení našly. “Dejte nám datum, řekněte, o kolik musíme emise snížit, dejte nám prostor a my to uděláme,” prohlašuje Wayne H. Brunetti, generální ředitel a prezident společnosti Xcel Energy, čtvrtého největšího producenta elektřiny a plynu ve Spojených státech.

Výzva.

Jasné politické signály by měly přinést obrovské výsledky v úspoře energie. „Snížení emisí o 30 až 40 procent do roku 2020 je možné,“ tvrdí Michael Northrop z Klimatické skupiny. Potom by podle něj bylo dobré přejít na nové technologie, a omezit tím emise o dalších 35 až 40 procent, což je “třeba k budování nového světa s nízkými emisemi CO2”.
Dobrou zprávou je, že si svět hrozbu uvědomuje a začíná na ni reagovat. Špatnou zprávou je rozsah úkolu. Rostoucí množství CO2 v atmosféře se nezpomalí nebo nesníží, pokud se toho chopí jen několik zemí – nebo i všechny průmyslově rozvinuté země. Svět musí najít způsob, jak umožnit růst v Indii a Číně a ostatních rozvojových zemích, a současně snížit spotřebu uhlí, zemního plynu a dalších fosilních paliv. “Jedná se snad o nejtěžší společenský problém dneška,” říká ekonom Jeffrey D. Sachs, ředitel Institutu Země při Kolumbijské univerzitě.
Rozvojové země jsou zodpovědné za zhruba třetinu světových emisí skleníkových plynů. Avšak na osobu vypouštějí méně než pětinu toho, co průmyslově vyspělé země. Toto číslo se zvýší, pokud si jejich obyvatelé začnou kupovat více automobilů a spotřebovávat více energie. Do roku 2100 budou tyto země vypouštět dvojnásobek nebo trojnásobek emisí rozvinutého světa, jak předpovídají experti.
Bushova vláda a Kongres se tohoto argumentu chopili, aby mohli odmítnout Kjótský protokol, který se rozvojového světa netýká. Mezinárodní vyjednavači však mluví o plánu, jenž jde za Kjóto. První krok: předvést, že rozvinutý svět je vážně rozhodnut jít příkladem. To je také například jeden z důvodů britského slibu snížit emise o 60 procent. Velká Británie ví, že tento globální problém sama nevyřeší. Avšak slib o snížení emisí CO2 “je správným krokem”, uvádí britský ministr pro energetiku Stephen Timms. Navíc nebude ostrovní království závislé na cizí ropě, až za pár let vyčerpá své vlastní naleziště v Severním moři.
Dalším krokem je pomoc rozvojovému světu při zavádění nových technologií. Čína a další země by se mohly vyhnout éře, jíž prošel západní svět - éře žroutů benzinu a špinavých elektráren - a skočit rovnou k úsporným a čistým uhelným elektrárnám a hybridním nebo pokročilým dieselovým motorům. Odborníci tvrdí, že zapotřebí jsou hlavně pobídky stimulující společnosti, aby investovaly do pokročilých technologií v rozvojových zemích. „Jakmile začne fungovat celosvětový systém obchodu s uhlíkovými emisemi, budeme moci snížit vlastní náklady ve Spojených státech tím, že umožníme firmám, aby využily levných emisí v zahraničí,” tvrdí Elliot Diringer, ředitel mezinárodních strategií v Pewově centru pro globální klimatické změny.
I kdyby se rozvojové země přidaly, bude zapotřebí ohromné snížení emisí. Je to prostá matematika. Za posledních 450 tisíc let bylo v atmosféře oxidu uhličitého méně než 290 ppm (parts per million). Nyní vypouštíme více než sedm gigatun uhlíku ročně a k tomu ještě obrovské množství dalších skleníkových plynů, například metanu. Výsledkem je, že hladina CO2 v ovzduší vystoupala nad 370 ppm. Pokud nic nepodnikneme, na konci století by toto číslo mohlo vyskočit na 800 až 1000 ppm.

Svět vědy.

Lze zabránit závažným důsledkům? Britská vláda, mnoho vědců a někteří vedoucí pracovníci vyzývají ke společnému úsilí s cílem zabránit zvýšení teploty na Zemi o více než dva stupně Celsia. “Důsledky změn o více než dva stupně jsou tak příšerné, že se jim opravdu musíme vyhnout,” prohlašuje Chris Mottershead z BP. Vědci vypočítali, že pro splnění tohoto cíle se musí koncentrace CO2 v atmosféře udržet pod hodnotou 550 ppm, což je dvakrát více než v období před rozvojem průmyslu. K tomu však bude možná nutné snížit do roku 2100 světové emise na osobu na polovinu.
Problematika globálního oteplování je obestřena mnoha nejasnostmi. Nikdo nemůže opravdu znát rozsah a důsledky klimatických změn. „Bezpochyby to bude velmi odlišný svět – mnohem teplejší,” domnívá se David S. Battisti, odborník na atmosféru na Washingtonské univerzitě. Ale o kolik teplejší? Které oblasti na tom budou lépe a které hůře? Bude více veder a povodní? Předpovědi některých počítačových modelů vzbuzují strach, ale nelze vyloučit, že bude realita ještě horší.
Vědci s určitostí vědí, že oxid uhličitý a některé další plyny fungují jako střecha skleníku. Část tepla, která by se normálně vracela zpět do vesmíru, je zachycena a ohřívá planetu. Úplně bez skleníkových plynů v atmosféře bychom zmrzli. Průměrná teplota na Zemi by byla studených -17 °C místo dnešních relativně příjemných 14 °C.
Atmosféra je ale velmi složitá věc. Pokud by nárůst skleníkových plynů také přinesl více mraků, mohly by tyto dodatečné mraky ochladit povrch natolik, že by se vyrovnalo oteplování způsobené CO2. Malé částečky pocházející ze znečištění také mají oteplovací či ochlazovací efekt podle toho, kde v atmosféře se nacházejí. Pochybovači namítají, že ještě příliš brzo na to říct, zda skleníkové plyny opravdu zásadně změní klima.
Klima se ale přesto mění. Za posledních sto let vzrostla teplota na světě o 0,6 stupně Celsia. Několik posledních desetiletí je nejteplejších za celou dobu, kdy si lidé vedou teplotní záznamy, a mění tak tvář planety. Například ledovec Qori Kalis v Peru se zmenšuje rychlostí dvě stě metrů za rok, tedy čtyřicetkrát rychleji než v roce 1978. Je přitom jen jedním ze stovek mizících ledovců. Led se ztrácí z Arktického oceánu a z Grónska. U více než sto druhů zvířat bylo zpozorováno, že se přesunují do chladnějších oblastí. Jaro začíná dříve pro více než dvě stě dalších druhů. “Je stále zřejmější, že i malé oteplení má dnes velký dopad na ekosystémy,” uvádí ekolog Christopher B. Field z Carnegieho institutu. “Nejvýraznější je desetiprocentní snížení výnosů kukuřice na americkém Středozápadě při oteplení o každý stupeň.”
Ještě horší je fakt, že zdánlivě malé odchylky mohou způsobit rychlé a dramatické změny klimatu, jak vědci zjistili již v minulosti. Údaje ze středu ledovců v Grónsku ukázaly, že se planeta před 12 700 lety ochladila o deset stupňů Celsia jen za několik desetiletí. Před pěti tisíci lety se oblast Sahary v Africe změnila za pouhých pár set let ze zelené krajiny plné jezer na vyprahlou poušť. Geochemik Peter B. deMenocal z observatoře Lamont-Doherty Earth Observatory při Kolumbijské univerzitě je toho názoru, že prvotní impuls, tedy změna oběžné dráhy země, byl velmi jemný a postupný. “Reakce klimatu však byla velmi prudká, jako když přepnete spínač,” říká.
Minulost země je plná prudkých klimatických změn. Dnes se mnoho vědců obává, že současný nárůst skleníkových plynů by také mohl přepnout globální spínač. “Riskovat a prohlašovat, že se prudké změny v budoucnosti neodehrají, je čiré šílenství,” soudí Wallace S. Broecker, specialista na studium Země z observatoře Lamont-Doherty, “Proto je absolutní šílenství nechat CO2 stoupnout až na 600 nebo 800 ppm.”
Právě Broecker pomohl vysledovat jeden ze spínačů ve formě oceánských proudů, kterými obíhá teplo a zima po planetě. Pokud se tento “konvektor” vypne, přestane Golfský proud přinášet teplo do Evropy a severovýchodní části USA. A to není spekulace. V minulosti se to stalo naposledy před 8200 lety.
Může se to stát znovu? Možná ano. Nedávná zpráva z Pentagonu zmiňuje “možný, ale ne nejpravděpodobnější“ scénář, kdy se tento konvektor vypne. “Prudké klimatické změny… by mohly destabilizovat geopolitické prostředí, vést k místním konfliktům, bitvám či dokonce válce,” varuje zpráva.
Znepokojující znamení se již začínají objevovat. Globální konvertor je poháněn studenou slanou vodu v Arktidě, která klesá na dno a pohybuje se směrem na jih. Pokud voda není dost slaná, a tím pádem dost těžká, aby klesla na dno, konvertor se vypne. Vědci dnes zjišťují, že Severní ledový oceán a severní Atlantik jsou méně slané, protože je více srážek a tání. “V uplynulých čtyřiceti letech se v subpolární části severního Atlantiku dramaticky snížila slanost, zatímco tropické oceány se stávají slanějšími,” zmínil William B. Curry z oceánografického institutu Woods Hole Oceanographic Institution během nedávného vystoupení před Kongresem. “Tyto změny slanosti nemají v relativně krátké historii oceánografie obdoby,” dodal.
I kdyby se globální spínač sepnul, Evropa podle vědců neupadne do doby ledové. To však neznamená, že by důsledky neměly být vážné. Některé scénáře předpokládají, že postupně roztaje led v Grónsku a hladiny moře stoupnou o 5,5 metru. Pokud by roztál i ledový příkrov západní Antarktidy, moře stoupnou o stejnou výšku. Dnes tající ledovce mohou ohrozit dodávky vody do měst a zemědělcům. Zároveň mohou vyšší teploty snížit zemědělské výnosy, zabránit klíčení rýže a zdevastovat biologicky klíčové ekosystémy, jako například korálové útesy. Článek v odborném vědeckém časopise Science z 16. července tvrdí, že zvýšená hladina CO2 v oceánech by mohla ovlivnit život v moři a mít následky pro oceánský potravní řetězec.

Zabránit, nebo se přizpůsobit?

Ústřední debata o globálním oteplování dnes není pouze o samotné podstatě jevu, ale o tom, zda je lepší (a tedy i levnější) snažit se na klimatické změny připravit, nebo jim zabránit. Zda se je prostě pokusit akceptovat a řešit je, až pokud k nim dojde.
Oponenti restrikcí na emise skleníkových plynů namítají, že bychom měli být schopni se teplejšímu světu přizpůsobit, či ho dokonce ochladit. “Jsem přesvědčený, že budoucí inženýrské metody umožní našim dětem vybrat si takové klima, jaké budou chtít,” prohlašuje Robert C. Balling Jr., klimatolog na Arizonské státní univerzitě a spoluautor knihy The Satanic Gases (Ďábelské plyny), která tvrdí, že obavy jsou značně nadsazené.
Jistě, lidské bytosti se umí přizpůsobovat, odseknou příznivci okamžité akce. Ale proč podstupovat byť i malé riziko, když je možné přijmout důležitá opatření za poměrně rozumnou cenu? Například poradní skupina britské vlády vypočítala, že náklady na britský podíl na projektu omezení hladiny CO2 na 550 ppm by představovaly zhruba procento britského HDP.
Zkuste to porovnat s náklady na situaci, kdy by jedna povodeň pronikla přes bariéru na Temži. „To by stálo asi třicet miliard liber, tedy dvě procenta současného HDP,“ říká sir David King.
Když ředitelé přemýšlejí o globálním oteplování, musí se potýkat s jednou obávanou věcí, a tou je nejistota. Neví se, která nařízení budou muset firmy splnit a jak moc se klima změní. Nejistota je přitom problém sama o sobě. Pojišťovací gigant Swiss Re vidí ohrožení celého svého odvětví. Proč? Pojišťovny umí sepsat smlouvy pro každé představitelné riziko na základě hloubkového studia minulosti. Pokud se v některém městě objevuje povodeň každých dvacet let, je dost pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat i v budoucnu. Globální oteplování však staví všechny historické údaje na hlavu. Jedním z předpovídaných důsledků zvýšení obsahu skleníkových plynů je například větší rozmanitost počasí. Zajišťovna Swiss Re vypočítala, že jen vlna veder, která zasáhla Británii v roce 1995, vedla ke ztrátám ve výši 1,5 miliardy liber. Takže více suchého počasí, povodní a ostatních jevů by “mohlo mít devastující finanční efekt”, nechal se slyšet Christopher Walker, odborník na skleníkové plyny ze Swiss Re.
Proto Swiss Re tlačí na firmy, aby vytvářely plány na možné důsledky oteplování. Finanční ústavy mohou pro poskytnutí hypotéky požadovat kvalitní a drahé pojištění proti povodním. Výrobci čipů musí najít náhradu za rozpouštědla přispívající ke tvorbě skleníkových plynů. Energetické podniky musí připravit své sítě na větší přepravované objemy a zvýšit podíl energie pocházející z obnovitelných zdrojů. Ropné společnosti musí uvažovat o budoucnosti, kdy budou auta jezdit na méně paliva nebo přímo na vodík.
Podle Swiss Re se už debata rozjíždí, ale ne dostatečně rychle. „V nedávné studii osmdesát procent ředitelů uvedlo, že klimatické změny představují potenciální riziko, ale jen čtyřicet procent z nich s tím něco dělá,” varuje Walker, “To pro pojišťovny není dobrá zpráva.”
Také akcionáři žádají, aby podniky zhodnotily rizika globálního oteplování a navrhly strategie, jak jim čelit. Navíc nadnárodní společnosti nemají jinou možnost než plánovat snížení emisí vzhledem k novým limitům EU pro CO2 a možným omezením pro další skleníkové plyny.
Intel se například obává, že EU by mohla zakázat použití perfluorovaných uhlovodíků (PFC) – chemických látek používaných při výrobě čipů, které významně přispívají k tvorbě skleníkových plynů. ”Hledáme náhradu, ale zatím ji nemáme,” přiznává Stephen Harper z Intelu a pokračuje, „Rozhodli jsme se připravit celosvětovou dohodu o snížení emisí PFC o deset procent do roku 2010, což je více než o devadesát procent méně na jeden čip. Chtěli jsme udávat krok, nikoli pouze čekat, až nám Evropská unie něco přikáže.“ V největším ohrožení jsou dodavatelé elektřiny a plynu, protože většina energie pochází z klimaticky nejožehavějších fosilních paliv. Proto také AEP, Cinergy a další společnosti zkoušejí nové technologie, s nimiž by mohly při spalování uhlí zachycovat vznikající oxid uhličitý. Ten by pak napumpovaly hluboko do země, kde by mohl zůstat celá tisíciletí. AEP pomohla implementovat zkušební vrt v západní Virginii, aby zjistila, zda je podobná metoda realizovatelná a bezpečná. A desítky energetických firem se zajímají o alternativní paliva od větru až po biomasu. Společnost Florida Power & Light má dnes podle slov svého viceprezidenta pro ekologické služby Randalla R. LaBauvea 42 větrných elektráren a propaguje energeticky úsporné chování, čím zajistila snížení emisí a ušetřila náklady na stavbu deseti středně velkých jaderných elektráren. „Čím dál víc firem je ochotno dobrovolně snížit své emise, či dokonce souhlasí s uzákoněním limitů,” prohlašuje. Obnovitelné zdroje dnes vytvářejí, pokud nepočítáme vodní elektrárny, pouhá dvě procenta elektřiny vyrobené ve Spojených státech. Některé státy – spolu s kandidátem na prezidenta Johnem Kerrym – však navrhují, aby byl tento podíl zvýšen na dvacet procent.
Řada firem podniká konkrétní kroky i bez povinných limitů. “Vědci diskutují dál, ale my už víme dost na to, abychom začali jednat,” vysvětluje generální ředitel AEP Michael G. Morris. Boj proti globálnímu oteplování přináší úspory nákladů a prospívá podniku. Jedním z cílů nově vzniklé Klimatické skupiny je šířit informace o tom, jak ekologické strategie pomáhají i obchodním výsledkům. “Ti, kteří už se nějaký čas snaží, dnes vidí, že se dostanou dál, než Kjótský protokol požaduje. A těší se řadě přínosů,” pochvaluje si Northrop. BP například vyvinula vlastní podnikovou strategii, jak redukce v emisích vyměňovat. Díky ní všichni v podniku začali pátrat, kde by takové snižování stálo nejméně. Řada opatření byla velmi jednoduchá, třeba vyhledání netěsností a jejich utěsnění. Celkem tak za tři roky společnost sníží emise o deset procent a zajistí růst v hodnotě 650 milionů dolarů.
Ekologicky uvažující manažeři doufají, že až vláda uvalí limity na emise CO2, splní je zápočtem provedených kroků. Hledají však také možnosti do budoucna. GE koupila od Enronu divizi zabývající se využitím větrné a sluneční energie a sama provádí výzkum v oblasti vodíkových a nízkoemisních tryskových motorů a lokomotiv. “Jsme připraveni našim zákazníkům pomáhat s ekologickými problémy, jimž budou čelit,” říká šéf pro ekologické otázky GE Stephen D. Ramsey. Nová arizonská firma Global Research Technologies vyvíjí systémy, které budou pomocí rozpouštědel zachycovat CO2 z ovzduší a zpracovávat ho k následné likvidaci.

Kdo bude v první linii?

Mnoho vědců se při pohledu na uvedené pokroky ptá, proč se svět – a zejména Spojené státy – nesnaží globální oteplování a jeho nepříjemná překvapení eliminovat rychleji. Důvody nečinnosti “nejsou vědecké ani ekonomické”, jak naznačuje ředitel G. Michael Purdy z observatoře Lamont-Doherty. „Spíš jde o nedostatečné povědomí veřejnosti, chybějící vůdčí síla a nedostatek politické vůle,“ míní.
Bushova vláda se brání, že by takové kroky byly prostě moc drahé. Zavedení emisních limitů v USA by přidusilo růst a znevýhodnilo zemi ve světové konkurenci. “Žádná země nedá v sázku svůj růst a prosperitu jen proto, aby snížila emise skleníkových plynů,” namítá ministr energetiky Abraham. Bílý dům tak či onak celý problém nenechává stranou. Vyzval k dobrovolnému omezení emisí a financuje výzkum nových technologií. „Pokud se nám podaří vyvinout odlučování CO2 a auta na vodíkové články, většina problémů s globálním oteplováním bude vyřešena,“ soudí Abraham a dodává, „Možná máme odlišné názory na cíle, ale pokud nebudeme investovat do uvedených věcí, nikdo žádného cíle nedosáhne.“ Většina expertů si myslí, že povinné limity jsou nezbytné a že je lze splnit za rozumnou cenu. A jak přibývá členských států, které vydávají různé předpisy, manažeři se ozývají, že je čas prosadit jednotná federální pravidla. Tak to také dopadlo v roce 1990 se zákony proti znečišťování prostředí. Podnikový sektor čelil desítkám různých předpisů v jednotlivých státech, a tak se zasadil o přijetí novely federálního zákona, který snížil emise oxidu siřičitého díky trhu s emisemi.
Stejný trh by podle řady ekonomů, politiků a manažerů mohl zajistit nepříliš drahý pokles emisí skleníkových plynů. Evropská unie se chystá uvalit emisní limity na jednotlivé členské země a umožnit znečišťovatelům nakupovat a prodávat povolení k určitému množství emisí.
Uvedené kroky jsou však jen začátek. Ani drastické změny – třeba zavedení revolučních energetických technologií nebo účinná metoda na odfiltrování CO2 ze vzduchu – tento velký globální experiment nezastaví. “Celý problém nevyřešíme,” varuje Henry Jacoby, jeden ze šéfů Společného programu pro vědu a politiku v oblasti globálních změn, který běží pod záštitou Massachusettského technologického institutu (MIT). “Doufáme však, že se nám podaří snížit riziko škodlivějších následků.” Firmy i celé země začaly reagovat, ale cesta bude dlouhá a trnitá. A my stojíme na rozcestí: začít brát globální oteplování vážně, nebo se připravit na následky.

ZÁKLADNÍ INFORMACE O GLOBÁLNÍM OTEPLOVÁNÍ Emise CO2 neustále rostou…. Celkové emise CO2 – v milionech tun

1751 - 0

1775 - 4

1800 - 8

1825 - 17

1850 - 54

1875 - 188

1900 - 534

1925 - 975

1950 - 1630

1975 - 4613

2000 - 6611

DOPAD NA PLANETU BY MOHL BÝT VÁŽNÝ ZÁPLAVY
Hladiny moře by v tomto století mohly stoupnout až o metr a ve vzestupu pokračovat. Některé pobřežní oblasti už teď zažívají povodně. Tato situace by se při vzestupu mořské hladiny mohla zhoršovat.

ZMĚNY V OCEÁNECH
Korálové útesy jsou pod tlakem způsobeným změnami hladiny moře a teploty. Pokud se do moře dostane více uhlíku, mohlo by to mít negativní vliv na plankton, což by ovlivnilo i organismy výše v potravním řetězci.

ZMĚNY VE VÝSKYTU BOUŘEK
V současnosti neexistují údaje o zvýšení počtu prudkých bouřek, ale mnoho vědců se domnívá, že oteplení přinese prudší a hůře předvídatelné klimatické jevy.

SNÍŽENÍ ZEMĚDĚLSKÝCH VÝNOSŮ
V některých oblastech způsobuje zvýšení teploty povrchu země o jeden stupeň další snížení zemědělských výnosů.

VYMIZENÍ ZVÍŘAT
Některé druhy se už teď stěhují do chladnějších oblastí, některé druhy vymírají. Globální oteplování ještě nemusí být hlavním faktorem, ale celkem určitě se na zvířatech projeví.

SUCHA
V obdobích předchozích klimatických změn se celé části Afriky změnily v poušť. Podle extrémních scénářů by se dnes úrodné oblasti mohly stát suchými a neúrodnými.

NĚKTERÉ FIRMY SE JIŽ PŘIPRAVUJÍ…

American Electric Power investuje do projektu obnovitelné energie v Chile, kde zkoumá jak čistěji spalovat uhlí a testuje jak odlučovat oxid uhličitý.

Florida Power & Light už investovala do 42 větrných závodů, čímž se vyhnula investicím do stavby deseti nových elektráren.

General Electric koupil od Enronu divize větrné a solární energie. Dále zkoumá možnost výroby nových vodíkových a nízkoemisních tryskových motorů a lokomotiv, které by byly šetrnější k přírodě.

General Motors vyvíjejí automobily na vodíkový pohon nevypouštějící CO2.

Intel se snaží nalézt nové chemikálie pro linky na výrobu čipů, které nebudou přispívat ke skleníkovému efektu. Dále vyvíjí vysoce energeticky úsporné čipy.

Toyota je nejlepší na světě v hybridních automobilech na kombinovaný pohon, který velmi účinně využívá palivo.

… ALE V ČELE MUSÍ STÁT VLÁDY

Spojené státy platí výzkum nových energetických technologií a volají po dobrovolném snižování emisí CO2. Nezvládly však udělat z globálního oteplování hlavní prioritu své politiky. Některé americké státy volají po povinném snižování emisí, jiné žádají získávání energie z alternativních zdrojů.

Evropská unie v lednu rozjede svůj systém snižování emisí uhlíku a obchodování s nimi. Dále se také dohodla s výrobci automobilů o redukci emisí vozidel. Velká Británie byla v tomto případě velmi agresivní a nastavila si dlouhodobý cíl snížit emise CO2 o šedesát procent.

Čína se snaží navrhnout plán, který by nadále umožnil rychlý růst bez většího stoupání znečištění a emisí skleníkových plynů.

Japonsko uspořádalo jednání v Kjótu a podepsalo Kjótskou dohodu o snížení emisí v roce 1997. Snaží se splnit závazky pomocí úspor a většího využití jaderné energie.

KONVEKTOROVÝ PÁS PLANETY Mechanismus cirkulace v oceánech, takzvaný “konvektor”, by také mohl být globálním oteplováním ovlivněn.
Konvektor přesouvá teplo kolem země. Začíná v Severním ledovém oceánu a severním Atlantiku, kde je voda obklopující led studená a slaná, tedy i těžká. Tato voda klesá na dno moře, kde jako neviditelná řeka plyne několik tisíc kilometrů směrem na jih a pak se otočí do Indického a Tichého oceánu. Do uprázdněného prostoru na severu putuje teplá voda z tropických oblastí, například v podobě Golfského proudu. Bez tohoto proudění by Evropa a severovýchod Spojených států byly mnohem chladnější. Pokud arktický led roztaje a vody severního Atlantiku se stanou teplejšími a méně slanými, nebudou už klesat ke dnu. Podle některých vědců by se tak konvektor mohl náhle vypnout. Už žádný Golfský proud. Už žádné teplo pro Evropu a severovýchod Spojených států. Nejedná se o fantazii - konvektor už se v minulosti několikrát vypnul, a to s dramatickými důsledky.