Lepší je být bohatý a štíhlý než chudý a tlustý. Zatímco na tyto kombinace narážíme ve vyspělém světě, v chudých zemích to bývá právě naopak. Nejchudší lidé tam umírají hlady a těla movitých přetékají nezdravými kilogramy. Už to není o prsa, kdy v celosvětovém měřítku vítězí otylí. Uvádí se, že na naší planetě žije více než miliarda obyvatel s nadváhou, zatímco podvyživených je kolem 850 milionů. Různé výzkumy nás zásobují „chuťovkami“, z čeho všeho se tloustne. Zdaleka za to nemůže jen přejídání a nedostatek pohybu, ale třeba i špatná nálada nebo klimatizace. Ve spojení s kouřením je obezita přímo vražedné spojení, jakýsi mor třetího tisíciletí.
Jsou-li některá stará rčení nadčasová, jiná se přežila a v civilizovaném světě už moc neuslyšíte oblíbenou hlášku z dob našich babiček „až tlustí budou hubení, tak hubení budou studení“. Futrovat se na doby nouze – krize, nekrize – dnes už nikdo nemusí. Na kila patří Češi k evropské špičce, předčí nás už jenom Němci. Evropská asociace pro studium obezity tvrdí, že nadváhou či chorobnou otylostí trpí přes 73 procent dospělých Čechů a téměř 58 procent českých žen. V Evropě se potýká s nadváhou 35 procent dospělých a sedmnáct procent je obézních. Přitom polovina z těchto lidí si problém nepřipouští. Natož aby si dělali těžkou hlavu z toho, že do tvarů válečků vykrmili také své čtyřnohé mazlíčky. Například ve Velké Británii je podle tamní dobročinné veterinární organizace obézní více než polovina psů a třetina koček. Diagnózu mohou přitom určit velmi jednoduše: pokud páníček nenahmatá žebra nebo páteř, trpí zvíře nadváhou. Na lehkou váhu by Evropané rozhodně neměli brát těžkou váhu svých potomků. Třeba v Česku desetina dětí mezi šesti a dvanácti lety váží víc, než by měla, a stejně tolik je obézních. Alespoň to uvádí studie, kterou pro ministerstvo zdravotnictví zpracovala agentura STEM/MARK. Její čísla o nadbytečných kilogramech dospělé populace jsou o něco méně alarmující než zmíněná evropská statistika. Přibližně 52 procent Čechů překračuje hranici normální hmotnosti, z toho 35 procent má nadváhu a sedmnáct procent je obézních.
„Nikdy v historii Evropy přitom lidé nejedli kvalitněji a zejména méně než nyní. Ale nehýbou se,“ říká Zdeněk Vilímek, ředitel pro komunikaci a vnější vztahy společnosti Coca-Cola Česká republika a Slovensko. „Tato tvrzení lze doložit údaji Evropské unie,“ dodává Vilímek, který se letos v Amsterodamu zúčastnil konference věnované sedavému způsobu života a jeho následkům. Upozorňuje na velmi závažná zjištění, která tam zazněla: dvě třetiny dospělých mají nedostatek fyzické aktivity. Během pěti let se v průměru snížila o hodinu a za týden představuje pouhé tři a půl hodiny. Děti se hýbou v průměru šest a půl hodiny týdně, přesto ani tato aktivita nevyváží jejich příjem energie z jídla. Jak Vilímek poznamenává, pohyb nestačí jen o víkendu, ale musíme ho mít pravidelně. „Největší dětská obezita je v Itálii, kde developeři pro své projekty zabrali osmdesát procent dětských hřišť,“ varuje před nebezpečím zástupce nápojářské firmy a současně člen týmu Potravinářské komory pro zdravý životní styl. Připomíná také výsledky španělské studie, představené v Amsterodamu: „Zdravě utahané děti, které běhají venku a vyčistí si přitom mozek, se ve škole učí lépe než spolužáci, kteří leží doma v knížkách a více času věnují úkolům.“
Příroda je k nám v tělesných proporcích velmi nespravedlivá a pro mnohé je boj s nadváhou celoživotním traumatem. A vědci nyní těmto lidem jejich častokrát marné vzdorování v podstatě vysvětlují. Sklon k tloustnutí je totiž neodstranitelný, protože chuť k jídlu a obezita jsou zakódovány přímo v mozku, vyplývá ze studie Sebastiana Bourneta z univerzity v Jižní Karolíně, kterou na osel.cz představuje Anna Marcinková. Cvičení a správná strava mohou sice leccos zachránit, ale dispozice k nabírání kil je v mozku prostě zabudovaná. Vědecký tým k těmto závěrům dospěl po testování potkanů, jejichž sklon k tloustnutí se svými znaky prý podobá tloustnutí u lidí. „U potkanů se zvýšenou náchylností k obezitě byla při testech objevena abnormalita v té části mozku, která má klíčovou roli při kontrole chuti k jídlu. U obézních hlodavců nastala porucha neuronů v hypotalamu, což zapříčiňuje sníženou vnímavost mozku k působení hormonu leptinu, který potlačuje pocit hladu,“ popisuje Marcinková zjištění amerických vědců. Žijící tlouštíky, kteří se s kilogramy snaží bojovat, asi nepovzbudí, poznání těchto dispozic dává naděje až příštím generacím. Bouret totiž věří, že včasná léčba - již během kritické počáteční vývojové fáze – by mohla vytvořit dostatečná propojení v mozku a přenos signálů leptinu, který vyvolává pocit sytosti. Do doby než vývoj dospěje k takové opravě mozku, by lékaři mohli lidem pomáhat injekcemi leptinu. Díky nim by si po zhubnutí mohli udržet nižší váhu, což je složitější, než kila shodit. Badatelé z kolumbijské univerzity v New Yorku, kteří po dlouhodobém pozorování poukázali na tento efekt, tvrdí, že za opětovné nabírání ztracených kilogramů může právě snížená hladina hormonu leptinu.
S lidmi si pohrává také serotonin, který se podepisuje na jejich náladách. Nový výzkum vědců z kalifornské univerzity mu přičítá vliv na chuť k jídlu a ukládání tuku. Výsledky pokusů na červech, kdy nízká hladina serotoninu vyvolává nárůst tukových zásob a naopak, se prý dají vztáhnout na lidi. A jak škodí klimatizace? Institut pro vliv změn teplot na zdraví člověka v Miami svým výzkumem prokázal, že prudké teplotní rozdíly zvyšují u lidí pocit hladu a potřebu se najíst. Navíc pokud tělo nemusí vydávat energii na pocení a ochlazování, ukládá ji do tukových polštářů. „Naši předkové byli chytřejší než my. Česká kuchyně byla přizpůsobená tvrdším klimatickým podmínkám, byla energeticky vydatnější, aby lidé přežili zimu. Když končila, oslavili masopust a už nejedli tolik masa a na energii bohatého jídla,“ poukazuje Zdeněk Vilímek. Náš jídelníček bychom tedy měli mnohem více přizpůsobovat ročnímu období a vlastně i globálnímu oteplování. Zejména ženy mají se změnami jídelníčku velké zkušenosti – ročně ho v průměru ozdraví dvakrát a upravený stravovací režim dodržují zhruba pět týdnů, zjistil nový britský průzkum. Z něj také vyplynulo, že průměrná žena mezi osmnácti a sedmdesáti roky podstoupí celkem 104 diet, které ji v součtu doprovázejí deset let života. Jakých statistik se asi podobné výzkumy dopočítají do doby, než přijde záchrana pro tlouštíky? Vlastně jen potenciální, protože lékaři takto ohroženým lidem včas spraví mozek, aby netloustli. Alespoň vědci to dnes slibují.
