Příběh o náhlém konci jednoho dlouholetého přátelství dospěl do velmi vtipného finále. Prezident Miloš Zeman stále opakuje svou mantru, že jeho důvěrník Miroslav Šlouf se nepodílel na jeho zvolení prezidentem, je lhář a nesmí mu přes práh Pražského hradu. Zároveň se ale Šlouf stává jedničkou na pražské kandidátce pro předčasné volby ve straně, kterou Zeman pevně ovládá.
Tady zjevně něco nehraje. Respektive hraje všechno a pěkně najednou: žádný velký rozbroj Zeman-Šlouf se nikdy nekonal, Zeman se jen na oko od Šloufa odstřihl před prezidentskými volbami a nyní už není jediného důvodu, proč by stále ambiciózní Šlouf neměl zúročit své letité budování SPOZ v podobě poslaneckého mandátu.
Střelba do vlastní nohy
Kandidaturu Miroslava Šloufa je lepší brát jako jeden velký vtip, který vše převrací na ruby. Jen považte: ani KSČM si nedovolí v Praze do Poslanecké sněmovny kandidovat komunisty, kteří zastávali vysoké posty za Gustáva Husáka. Ale SPOZ, jejímž čestným předsedou je demokratický prezident a někdejší odvážný protirežimní ekonom Miloš Zeman, posílá do voleb někdejšího vedoucího svazáka a dokonce normalizačního poslance Šloufa.
Kdyby se pražská SPOZ řídila vlastním zájmem a ne jen zájmem Šloufa, nikdy by si takovou jedničku nemohla vybrat. Zemanovci úporně týdny loví lidi s alespoň nějakým renomé, jedno zda z vlády Jiřího Rusnoka, showbyznysu či sportu. A vedle nich se nyní postaví culící se normalizační kádr Šlouf. Přitom pražská SPOZ před třemi roky správně vsadila na mladého vysokoškolského učitele Vladimíra Höniga a v pravicové Praze se dokázala přehoupnout nečekaně přes tři procenta.
Nyní ale Hönig musí ustoupit Šloufovi. Ten totiž tuší, že zemanovci mají šanci se dostat do sněmovny, ale v Praze si na poslanecký mandát může reálně myslet jen jednička kandidátky.
A tak je v čele kampaně člověk, který Pražany odpuzuje a jehož jediné volební klání v senátních volbách v roce 2000 na Chrudimskou skončilo naprostým fiaskem, když skončil až čtvrtý.
Pozor na billboardy se Šloufem
Ve Šloufově kandidatuře ale hledejme i něco pozitivního. Alespoň je možné už přestat hrát tu komedii o Zemanovi a Šloufovi na nože. Vždyť Zemanovi předtím nevadilo, že mu Šloufovi poradci vyráběli nactiutrhačskou aféru Olovo. Ani že se díky Šloufovi na Úřadu vlády proháněl František Mrázek. To jsme měli věřit, že svého důvěrníka Zeman odehnal jen proto, že se přihlásil k podílu na přesvědčení kosmonauta Vladimíra Remka k podpoře Zemana v prezidentském klání?
Ne, to po soudném občanovi nelze chtít. Zvláště když uvážíme, že Zeman je Šloufovi zcela vděčen za své politické zmrtvýchvstání: založil mu hnutí, pak stranu, tu financoval a ještě mu do ní dohodil vedení. A nakonec mu pomohl pravděpodobně i k prezidentskému úřadu. K někomu takovému se zády neotáčí. Někdo takový se odměňuje. Například prvním místem na krajské kandidátce.
Pražanům lze přát jen pevné nervy a silný žaludek během volební kampaně. A hlavně pozor na billboardy u silnic. Tento měsíc se už jedno auto o billboard SPOZ vybouralo. A to něm ještě ani nebyl portrét opory všech režimů Miroslava Šloufa.
Miroslav Šlouf na snímku s figurkou vodníka - takovou přezdívkou ho častoval zavražděný „kmotr“ Mrázek. (foto Petr Topič, Mladá fronta E15)
K předčasným volbám čtěte:
Dům za 10 milionů a auto za dva? ČSSD chystá majetková přiznání
ODS cílí na mladé, chce jim ulevit na daních
Komu dát svůj hlas? Nerozhodným pomůže volební kalkulačka