Kruci, kde je puk?
Dramatické finále letošní hokejové ligy drásalo televiznímu divákovi nervy ještě o dost víc než rozvášněným davům na stadionu. Na obrazovce fanoušek totiž prakticky neviděl kotouč, což je v hokeji dost podstatný předmět. Že padl gól, to jste se dozvěděli, až když začal hulákat soused, který má obří obrazovku. Na menším televizoru totiž puk splýval s neuvěřitelným množstvím reklam, které na českých stadionech hyzdí ledovou plochu. Jistě, kluby musejí nějak získávat peníze. Ale pokud se led mění v barevné omalovánky, diváky to brzy otráví. Tuzemský hokej zavrhnou a bez diváků zas nebude liga zajímává ani pro sponzory. Takže je to začarovaný kruh. Snad by se kluby měly po vzoru NHL snažit vydělávat více na vstupném a reklamy dávat jen na vhodná místa.
Jak vytrhnout dýmkaři stoličku
Vášnivý kuřák dýmky se pozná podle několika nezaměnitelných průvodních jevů. Kromě typického smradu či vůně (nazvěte to, jak chcete) jde o ryze morfologické poznamenání. Traduje se totiž, že někteří oddaní fajfkaři si nechávají vytrhnout jeden z dolních zubů, aby mohli pohodlněji bafat. Je to příznak slabomyslnosti, nebo příkladná oběť ve prospěch neodolatelné vášně? Nejspíše obojí. Sběratelé známek by si mohli nechat amputovat prsty a místo nich připevnit pinzetu, rybáři by mohli usoudit, že jim překáží ruka, a vyměnit ji rovnou za celý prut. Naštěstí, pokud dýmkaře přestane bavit úsměv s dírou v zubech, dá se napravit snadněji než dávné tresty prvním kuřáckým vyvrhelům, kterým třeba v Rusku uřezávali nosy i varlata. V Turecku jim zase dýmkou propichovali nosy. Dnes vás asi nikdo nevykastruje, kvůli chystanému protikuřáckému zákonu si však možná v restauraci dýmku stejně nezapálíte.